Nový začátek ✔️

-19-

Hned, co jsem otevřela domovní dveře, slyšela jsem zapnutou televizi. Díky bohu.

Tyler se válel na gauči a díval se na nějaký film.

„Ahoj Tylere." Pozdravila jsem ho a sedla si vedle něj na pohovku. Taky mě pozdravil a dál zaujatě sledoval film o nějakých robotech. „Nemáš úkoly?" Zeptala jsem se ho.

„Mám, ale ty si udělám, až přijde máma." Mávl rukou.

„Tak to ne, mám teď čas, tak ti s nimi pomůžu." Vypla jsem televizi a zvedla se.

„Nééé." Zakřičel.

„Dělej, pojď. Máma se vrátí pozdě, už by si to nestihl." Vyběhla jsem do schodů do jeho pokoje a posadila se na židli u stolu. Za chvíli se přiloudal za mnou a vzal si druhou. Z tašky vytáhl matiku a začali jsme počítat.

Asi za půl hodiny jsme měli hotovo. Učitelka jim dnes dala opravdu hodně úkolů. Tyler se odešel dívat na televizi a já šla do svého pokoje se učit. Po nějaké době se u mě v pokoji zastavil Lucas s tím, že už je doma a jestli něco nepotřebuju.

„Vlastně jsem se chtěla zeptat, co ti dneska na obědě bylo. Vypadal si nějak divně." Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, až odpoví.

„Ale to nic." Zamumlal a odešel.

Divný. Většinou mi říkal, co se děje, tak nechápu ty tajnosti.

Podívala jsem se na hodiny a ty ukazovaly skoro pět hodin. Dlouho jsem nebyla běhat tak bych se na chvíli proběhnout mohla.

Oblékla jsem si sportovní oblečení a vzala si mobil a sluchátka. Seběhla schody do přízemní a nazula si tenisky. „Jdu běhat!" Zakřičela jsem směrem nahoru, aby Lucas věděl, kde jsem.

„Dobře!" Ozvalo se z jeho pokoje.

Otevřela jsem dveře a vyběhla ven. Běžela jsem po stejné cestě jako minule. Je divný, že za dobu, co jsem tady, jsem byla běhat jenom jednou. Byla jsem zvyklá běhat každý den, ale s tím vším, co se dělo kolem jsem vůbec neměla čas.

Doběhla jsem na konec města a pokračovala po nějaké polní cestě. Zapadalo slunce. Na chvíli jsem se zastavila a kochala se výhledem na město. Byl první týden v říjnu a to znamenalo, že za dva týdny mám narozeniny. Venku už začínala být celkem zima. Začalo foukat a tak jsem se rozhodla, že už se vrátím.

Když jsem se vrátila, u dveří na mě vybafl Tyler. Vykřikla jsem, jak jsem se lekla a Tyler se začal smát.

„Máma s tátou se vrátí až v noci." Oznámil mi.

„No, tak to abych ti udělala večeři." Prohlásila jsem a šla do kuchyně.

„Lucas už mi jí udělal a myslím, že i tobě." Zavolal za mnou a zmizel v patře.

Trochu mě tím zaskočil, protože Lucas snad nikdy nikomu neudělal jídlo. Nesnášel to. Vždy jsem to musela dělat já.

V kuchyni opravdu ležel talíř s večeří. Snědla jsem jí a potom umyla nádobí. Když bylo všechno hotovo, šla jsem do svého pokoje.

Otevřela jsem dveře a málem jsem dostala infarkt. Na posteli seděl Cole a četl si mojí knížku, kterou si čtu před spaním. Zvedl ke mně hlavu a nádherně se usmál. Rychle jsme za sebou zabouchla dveře a zamkla.

„Zbláznil ses? Co kdyby sem někdo přišel? A jak ses sem dostal?" Vyjela jsem na něj a sebrala mu knížku.

„Nezbláznil, chtěl jsem tě jenom vidět, přišla by si sem tak maximálně ty a oknem." Odpověděl mi na všechny otázky. „A mimochodem moc zajímavá knížka." Konstatoval a sebral mi jí.