Nový začátek ✔️

-25-

Seděla jsem ve školní jídelně a snažila se aspoň něco z oběda do sebe dostat. Dneska to bylo opravdu extrémně nechutné. U stolu jsme byly jenom já, Emily a Madison. Kluci chyběli, protože měli nějakou sešlost z fotbalu a Connor nebyl celý den ve škole. Člověk by řekl, že když tu budou jen tři holky, tak si společně oběd užijeme, bylo tady ale strašné ticho. Madison zírala do svého mobilu, já hypnotizovala hodiny a Emily nás zamračeně pozorovala.

„Holky chce to nějakou přespávačku. Skoro už spolu netrávíme čas." Zvolala Emily po nějaké době.

„Jsme spolu zrovna teď, Em." Zamumlala Madison a dál zírala do mobilu.

„Takhle jsem to nemyslela a ty to moc dobře víš." Ukázala na ní prstem naštvaně Emily. Když Madison nijak nereagovala, vytrhla jí mobil z ruky.

„Co to sakra děláš? Vrať mi ho!" Vyjela na ní Madison.

„Ne, máš smůlu. Nedostaneš ho, dokud se s námi nezačneš bavit." Vyhrožovala Emily a mávala Madisoniným mobilem okolo sebe.

Madison okolo sebe mávala rukama a snažila se Emily mobil vytrhnout z ruky. „Chloe, nechceš mi třeba pomoct?" zeptala se mě naštvaně a pořád se snažila získat svůj mobil.

„Emily, vrať jí ho." Řekla jsem bez zájmu a dál se rýpala v jídle.

„No vidíš! A to je další. Ty s námi už vůbec nemluvíš. Vidím tě jenom ve škole." Vykřikla Emily.

„Vždyť jsme spolu byly v neděli na fotbale!" vyjekla jsem dotčeně.

„To bylo kvůli tomu, že hráli naši bráchové. Jinak bychom tam nešly." Rozhodila dramaticky rukama.

„Ale šly." Zalhala jsem. Samozřejmě, že bych tam nešla. Popravdě bych tam nešla, ani kdyby hrál jen Lucas. Fotbal mě nezajímal.

Emily jen protočila oči. „Tak fajn, dnes přespávačka u mě a žádný výmluvy." Rozkázala Emily a dál uhýbala Madisoniným pokusům získat mobil.

„Mě rodiče nepustí, zítra je škola." Prohlásila jsem.

„Seš chytrá. Ty si to určitě nějak zařídíš. Madison, už toho nech, ten mobil dostaneš, když slíbíš, že dnes přijdeš." Nadávala Emily.

Madi zrudla v obličeji. „Ty ses už úplně zbláznila! Vrať mi ten mobil a přestaň se chovat jako malá!" Zaječela. Ještě, že jsme už byly v jídelně skoro sami.

„To ty se chováš jako malá! Slib, že dnes přijdeš, jinak se rozluč." Zamávala Emily Madison mobilem před očima.

„To si děláš srandu ne?! Chloe!" Křičela Madison.

Myslím, že ta skupinka na druhé straně jídelny, měla dobrou zábavu.

„Vrať jí ho Emily." Řekla jsem opět bez zájmu.

„Tak přijdete, nebo ne?" zeptala se Emily a přejela nás zkoumavým pohledem.

Kývla jsem hlavou na souhlas. Nemělo cenu se s Emily hádat a já na to ani neměla náladu. Na žádnou přespávačku jsem nechtěla, ale nezbývalo mi nic jiného, než ten jeden večer přetrpět.

„Fajn, ale vrať mi ten mobil." Natáhla Madison ruku, do které jí Emily vložila její mobil.

„A ani to nebolelo." Usmála se Emily a zvedla se z místa. Odnesla svůj tác s jídlem a odkráčela z jídelny.

„Madi, nemá Emily nějaké psychické problémy?" zeptala jsem se.

„Já myslím, že určitě ano." Odpověděla Madison a opět zírala do mobilu.

---

„Ahoj, kdy budeš mít čas, abychom ten projekt dodělali?" zeptal se mě Mike po hodině fyziky.

„Asi až zítra. Emily mě donutila, abych u ní dnes přespala." Řekla jsem smutně.

„To nevadí. Tak zítra." Objal mě a dal se na odchod.

Překvapeně jsem se za ním dívala. Normálně jsme se neobjímali. Poslední dobou se Mike začínal chovat vážně divně.

K Emily se mi vůbec nechtělo, ale slíbila jsem jí to a aspoň tam bude Cole.

Poslední hodina utekla rychle a já konečně mohla jít domů. Dnes mě Lucas odvézt nemohl, a tak jsem šla pěšky.

Doma byl už Tyler spolu s nějakým kamarádem ze školy. Zeptala jsem se jich, jestli něco nepotřebují, ale oni mi slušně naznačili, abych odešla pryč.

V pokoji jsem se posadila do křesla a napsala jsem mámě esemesku, že přespím u Emily. Té to samozřejmě nevadilo. Začala jsem se trochu učit, ale nešlo mi to do hlavy, a tak jsem se rozhodla, že si zabalím pár věcí k Emily. Lucas by měl být každou chvílí doma, tak snad mě odveze, když ho poprosím.

Je pravda, že spolu s holkami poslední dobou trávíme hodně málo času, ale to je asi tím, že jsem pořád s Colem. Musím se s nimi začít vídat častěji, jinak by mohly začít mýt podezření. Emily už ho možná má.

Věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy se Emily o mě a Colovi dozví, ale já jí nechci nic říkat, dokud si nebudu jistá, že ten vztah někam vede. Cole mě o tom sice přesvědčuje každý den, ale já nechci riskovat přátelství s Emily. Brzy už jí to určitě řeknu, jen potřebuju ještě trochu času.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že už budou čtyři. Lucas by se měl vrátit každou chvíli. Opravdu jsem po pár minutách uslyšela bouchnutí dveří a dupání na schodech. Otevřela jsem dveře zrovna ve chvíli, kdy je chtěl Lucas otevřít.

„Ahoj, odvezl by si mě prosím k Emily? Dnes u ní spím." Vychrlila jsem na něj.

„Jasně, zrovna jsem ti chtěl jít říct, že tady spí Cole a jestli s tím nemáš problém. Tak tím líp." Zasmál se.

Chvíli jsem mlčela a přehrávala si v hlavě, co právě řekl. „Cože? Tady spí Cole?" zeptala jsem se pro jistotu.

„Jo. V kolik tam máš být?"

„Za půl hodiny." Odpověděla jsem. Kývl na souhlas a odešel do svého pokoje.

Tak to je smůla. Doufala jsem, že tam bude Cole, abych to nějak přečkala. Teď už se mi tam vůbec nechce, ale nemám na vybranou.

Vzala jsem si tašku s věcmi a sešla do přízemí, kde jsem si v kuchyni vzala jablko. Rozloučila jsem se s Tylerem, který mi naznačil, ať ho neztrapňuji před kamarádem, a šla ven k Lucasovu autu, u kterého na mě už čekal. Cesta k Emily ubíhala až moc pomalu. Lucas celou dobu mluvil o fotbalu a o příštích zápasech. Myslela jsem, že v tom autě usnu.

Když jsme konečně zastavili před domem, vyběhla jsem z auta ke dveřím a zazvonila. Lucas došel ke mně a já na něj hodila nechápavý pohled.

„Jdu pro Cola." Vysvětlil mi.

Za chvíli se otevřely dveře, ve kterých stála Emily. „Už jsem se bála, že nepřijdeš." Usmála se a objala mě. „Cole za chvíli přijde. Musíme naplánovat ten večírek pro Chloe." Otočila se na Lucase.

„Můžeme to domluvit zítra na obědě?" navrhl Lucas.

„Dobře." Souhlasila.

Ve dveřích se zrovna objevil Cole. „Čau, tak můžeme?" zeptal se ho Lucas.

„Jasně, jedeme." Usmál se Cole a objal sestru. Na mě se jen zašklebil a odešel s Lucasem k autu.

„Madi už je tady?" zeptala jsem se Emily hned, jak jsme vešly dovnitř, a kluci odjeli.

„Jo, už dávno. Zase jsme se pohádaly, kvůli její závislosti na telefonu, tak jsem jí ho vzala." Usmála se na mě.

„Takhle se asi neudobříte." Konstatovala jsem.

„Ale jo. Dnešní večer si užijeme. To ti slibuju." Zasmála se a táhla mě za ruku do svého pokoje.