Nový začátek ✔️

-49-

Další den ráno jsem se probudila dost brzo. Dostala jsem nějaké prášky od sestřičky a hned po tom, co mě zkontroloval doktor, jsem se dala do čtení knížky, kterou mi tu rodiče včera nechali. V deset hodin mě přišli navštívit rodiče s Tylerem. Byli tu až do půl jedné a potom jsem je už poslala domů, protože jsem nechtěla, aby místo vánoční pohody doma vysedávali u mě v nemocnici. Navíc Tyler začínal kňourat, že mu právě začíná nějaký film.

Chvíli potom, co odešli, přišla celá parta i s Lucasem. Protože mi už doktor dovolil normální jídlo, přinesli mi všichni cukroví. Na pokoji jsem byla sama, takže se kluci váleli na vedlejší posteli a měli věci všude po pokoji. Hráli jsme hry a povídali si. Tak strašně jsem si to s nimi užila a byla jsem nakonec ráda, že přišli. Ve čtyři jsem je ale už taky poslala domů, protože tady opravdu nemohli být skoro celý den. Chvíli protestovali, ale nakonec jsem je přesvědčila, aby odešli. Se všemi jsem se rozloučila a oni mi slíbili, že se zítra zase zastaví.

Přišel večer a já byla na pokoji sama. Rozhodla jsem se, že si budu ještě chvíli číst, ale po chvíli mi začala vadit ta samota. Připadalo mi smutné, že všichni byli doma a jedli štědrovečerní večeři, zatímco já sama ležela v posteli v nemocnici.

Dívala jsem se z okna a sledovala, jak sněží. Na ostatních domech zářila světýlka a okny bylo vidět dovnitř, kde svítil vánoční stromek, a děti rozbalovali dárky.

Jen tak jsem ležela v posteli a utápěla se ve vlastních myšlenkách, když mě vyrušilo klepání na dveře. To mě přišla asi sestřička zkontrolovat. „Dále." Pozvala jsem dotyčného dovnitř a ani se nepodívala, kdo to je.

„Tady je to vážně hodně depresivní." Promluvil až moc povědomí hlas. Zvedla jsem oči a ve dveřích stál Cole, který se usmíval a na zádech měl velký batoh.

„C... co tady děláš?" koktala jsem.

„Přišel jsem ti dělat společnost." Přešel až ke křeslu u mé postele a posadil se na něj.

„Ale tady bys neměl být, už skončily návštěvní hodiny." Protestovala jsem a taky se na své posteli posadila.

„Copak to vadí?" zeptal se a začal se přehrabovat v batohu.

„Bude z toho průšvih." Konstatovala jsem.

„Ale nebude. Nikdo mě tady nenajde." Zasmál se a vytáhl z tašky krabičku s cukrovím. „Říkal jsem si, že by se to mohlo hodit." Mrkl na mě.

„Už jsem tím cukrovím přejedená, ale děkuju." Usmála jsem se a vzala si od něj krabičku. U Reyesů pekla jejich mamka a lepší cukroví jsem snad v životě nejedla.

„Mám ještě notebook, tak si pustíme nějaký film." Oznámil a vytáhl notebook z batohu. Nastavil ho, abychom na to oba viděli a začal vybírat film. „Byl bych pro nějaký vánoční, tak si řekni, který chceš."

„Láska nebeská!" vykřikla jsem okamžitě.

Cole nevypadal, že je z mého výběru nadšený. „Fajn" zabručel a začal film hledat. Pustil ho a posadil se na mojí postel.

„Co to děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě.

„Copak sis myslela, že budu sedět v tom nepohodlném křesle? A posuň se, jsi rozvalená, přes celou postel." Šťouchl do mě a já mu uvolnila místo. Sedl si vedle mě a já si opřela hlavu o jeho rameno, jako jsem to dělala, když jsme spolu chodili. Vydrželi jsme takhle celý film.

„Ještě chceš další?" zeptal se, když film skončil a my snědli skoro všechno cukroví.

Už se mi nechtělo se dívat na další film, protože jsem byla unavená a asi bych u toho usnula. „Asi ne, spíš bych si chtěla povídat." Usmála jsem se na něj.

„Dobře." souhlasil a vlezl si znovu do postele vedle mě a ruku si položil na polštář za mou hlavou.

„Proč jsi přišel?" zeptala jsem se.

„Protože jsem nechtěl, abys byla na Vánoce sama." Odpověděl.

„A co tvoje rodina? To si se na ně vykašlal a místo toho jsi tady se mnou?" nechápavě jsem se na něj podívala.

Cole se uchechtl. „Máma i Emily vědí, že jsem tady a že tady chci být."

„A to to Emily nevadí?" zeptala jsem se skepticky.

„Ne. Mám tě od ní pozdravovat a to ona posílá to cukroví." Zasmál se a já se přidala. Bylo zvláštní, že to Emily nevadilo, když dřív tak strašně neschvalovala náš vztah.

„Jak dlouho tady budeš?" napadlo mě.

„Jak dlouho budeš chtít. Klidně i do rána." Věnoval mi jeden ze svých krásných úsměvů.

„To bych po tobě nemohla chtít." Protestovala jsem.

„Vždyť víš, že bych pro tebe udělal úplně všechno. Klidně tady budu až do pátku a pak tě odvezu domů, jestli budeš chtít." Pohladil mě po tváři.

Zasmála jsem se. „To nebude potřeba, ale děkuji za nabídku."

Chvíli jsme jen tak v tichosti mlčeli a užívali si společnost toho druhého.

„Nemáš tušení, jaký jsem měl o tebe strach." Zašeptal Cole.

„Vlastně jsem ti ani nepoděkovala za záchranu." Uvědomila jsem si a podívala se na něj. Můj pohled se setkal s jeho.

Povzdechl si. „Říkal jsem ti, že bych pro tebe udělal cokoliv, protože to, co jsem řekl na plese, jsem myslel vážně. Miluju tě."

Samovolně se mi na tváři objevil úsměv. „Taky tě miluju." Konečně jsem řekla tu větu, kterou jsem v sobě držela tak strašně dlouho a hned mi bylo líp.

Cole se usmál a přiblížil se ke mně. Jeho rty se téměř dotýkaly těch mých a já tu vzdálenost jako první překonala a spojila je. Tenhle polibek nebyl jako těch několik, které jsem od něj dostala. Byl úplně jiný a byly v něm všechny emoce, které jím chtěl vyjádřit.

„Nikdy si tě už nenechám utéct. Slibuju." Zašeptal, když se odtáhl a opřel si čelo o to mé.

„A já ti slibuju, že se utíkat už nepokusím." Oba jsme se začali smát. „Jak tě vlastně napadlo mě hledat?"

Cole si povzdychl. „Bylo mi divné, že s tebou chtěla mluvit Amber a když ses nevracela, přesvědčil jsem kluky, abychom se po tobě šli podívat." Na chvíli se odmlčel. „Když tam s tebou stála s tím nožem na tvém krku, měl jsem hrozný strach. A když tě bodla, okamžitě jsem běžel k tobě, ale ty jsi omdlela. Myslel jsem, že o tebe přijdu. To byl můj nejhorší den v životě."

„Děkuju. Za všechno." Usmála jsem se a políbila ho.

Cole si potom lehl a já si položila hlavu na jeho hruď a objala ho. V jeho náruči jsem se pomalu ukolíbala do říše snů a nemohla jsem se cítit víc v bezpečí.