Nový začátek ✔️

-20-

První hodina byla hodně nudná. Myslím si, že Emily dokonce na chvíli usnula a já k tomu neměla daleko. Další hodinu jsem měla mít psychologii, která mě vždy bavila.

Vešla jsem do třídy a sedla si k Madison do druhé lavice. Z naší party jsme bohužel zájem o tuhle hodinu měli pouze my. Otočila jsem se na Mika, který seděl v poslední lavici a povídal si s nějakým klukem.

„Pořád s tebou nemluví?" Zeptala se mě Madison, která zpozorovala můj pohled.

„Ne."

Vzala mě kolem ramen. „Neboj, přejde ho to." Utěšovala mě.

Zazvonilo a do třídy vešla učitelka, kterou jsem měla snad ze všech učitelů na téhle škole nejradši.

„Minulou hodinu jsme se domlouvali na projekty ve dvojicích..." Začala mluvit a my s Madison jsme se na sebe usmály. Chtěly jsme být spolu a už jsme se na to těšily. „... takže, tady v tom pytlíčku jsou témata, která si budete losovat a aby to bylo zajímavější, tak si budete losovat i s kým ve dvojici budete." Trochu jsem posmutněla, protože jsem moc lidí ze třídy neznala. A při mém štěstí budu s někým, s kým se nedá ani pořádně mluvit.

Učitelka si začala volat žáky k sobě a ti si vytahovali papírky se jmény spolužáků a s tématy.

„Sendersová!" Zavolala si mě k sobě a já doufala, že si přeci jen vyberu Madison. Sáhla jsem do pytlíčku a vytáhla papírek. Než jsem se na něj vůbec stihla podívat, učitelka mi ho vytrhla z ruky.

„Mike King." Zavolala a já se nejistě podívala k lavici, ve které seděl Mike. Naštvaně se na mě podíval a něco zamumlal.

To už vážně nemohlo být horší. Jsem ve dvojici s Mikem, který se mnou odmítá mluvit.

Sáhla jsem si pro papírek s tématem a vytáhla ho. Učitelka mi ho zase vytrhla z ruky a podívala se na něj.

„Výborně, máte téma city. Velmi těžké. Možná nejtěžší, ale věřím, že to vy dva zvládnete." Usmála se na mě, a poslala mě, abych si sedla zase na své místo.

Tohle je špatný. Mike se mnou nemluví, tak to asi všechna práce zbyde na mě, protože on má očividně problém být se mnou v jedné místnosti.

„No, tak to jsem vážně nečekala." Zašeptala Madison.

„Co mám teď asi dělat?" Zeptala jsem se.

„Třeba když spolu budete dělat na projektu, tak se zase nějak skamarádíte. Pořád to máš lepší než já. Jsem ve dvojici s Mattem. To znamená, že to budu dělat sama. Nesnáším ho." Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Musím se s Mikem po hodině domluvit, jak to uděláme.

---

„Miku! Můžeš se laskavě zastavit a poslouchat mě." Zakřičela jsem na Mika na chodbě, když vyběhl ze třídy, aby se se mnou nemohl potkat. K mému překvapení vážně zastavil a otočil se na mě.

„Co chceš?" Prskl na mě.

„Co chci? Jsme spolu ve dvojici na ten projekt a já se s tebou chci domluvit, kdy to budeme dělat." Odsekla jsem naštvaně.

„Klidně si to udělej sama. Nemám čas." Otočil se a odcházel pryč.

Tak tohle ne. Já to sama dělat nebudu. Rozběhla jsem se za ním. Chytla jsem ho za ruku a otočila směrem ke mně. Překvapeně se na mě podíval.

„Tak podívej, já se ti omluvila a ty si to nevzal. Fajn, už se nebudeme dál kamarádit, ale ten projekt budeš dělat se mnou, protože já to sama rozhodně dělat nebudu, takže si na to udělej čas. Je mi jedno jak si to zařídíš, ale čas si uděláš. Jasný?" Zvýšila jsem na něj hlas. Díval se na mě s otevřenou pusou. Rozhlédla jsem se po chodbě a zjistila, že se na mě všichni dívají. Až teď mi došlo, že jsem na něj jen nezvýšila hlas, ale křičela.