Nový začátek ✔️

-21-

„Proč jsi mi neřekla, že budeš mít narozeniny už za týden?" Vykřikla Emily, když jsem jí otevřela dveře. Měla na sobě džínové kraťasy a světle růžový crop top. Já byla oblečená dost podobně. Na říjen bylo venku dnes opravdu velké teplo.

„Taky tě ráda vidím." Ironicky jsem se na ní usmála.

Nečekala, až jí pozvou dál a rovnou vešla do domu. Zavřela jsem za ní dveře a šla s ní do kuchyně.

„Myslím to vážně, proč jsi mi to neřekla? Věděla jsem, že je máš už brzy, ale přesné datum jsi mi nikdy neřekla." Vyjela na mě a posadila se na linku.

„Já ani nevím, prostě je moc neslavím." Pokrčila jsem rameny a vytáhla z lednice džus, abych se napila. Jednu sklenici jsem podala i jí.

„Víš jak je trapný, že se o narozeninách nejlepší kamarádky dozvím od bratra?" Vykřikla z ničeho nic a já málem upustila sklenici, jak jsem se lekla.

„Co?" Zpozorněla jsem, jakmile zmínila Cola a otočila jsem se na ní.

„Řekl mi to Cole. Ví to od Lucase." Zamračila se na mě a napila se. „Víš, jak bylo hrozný, když za mnou přišel Cole a ptal se, jestli plánujeme nějakou oslavu?" Vyčetla mi.

Musela jsem viditelně dost zblednout. Nechtěla jsem, aby Cole věděl, že mám narozeniny. Doufala jsem, že když to nikomu neřeknu, tak na to nikdo nepřijde, to jsem ovšem nepočítala, že můj bratr to bude všem vykládat. Odpoledne mi určitě Cole vynadá, že jsem mu to neřekla a že to zjistil od mého bratra. Přísahám, že toho Lucase jednou vážně zabiju. Taky to nemusí hned všem vykládat.

„Tak promiň no. Půjdeme?" Usmála jsem se. Emily přikývla a společně jsme šli k jejímu autu. Dnes byl první fotbalový zápas sezóny a já už se těšila, až uvidím Lucase i Cola hrát.

Mike nebyl zbytek týdne ve škole, tak snad bude na zápase, abych se s ním domluvila na tom projektu.

Lucas odjel už dopoledne, protože tam měli být dřív. Zápas začíná asi za hodinu, ale Emily chtěla jet už teď, protože si chce najít dobrý místa, aby dobře viděla.

Když jsme přijeli ke škole, bylo parkoviště už skoro úplně plné. Hrozně dlouho jsme to tam objížděly dokola, protože Emily nemohla najít vhodné místo na zaparkování. Ne, že by ta místa nebyla. Já jich viděla asi sedm, ale jedno bylo podle Emily moc daleko, další moc úzké, další zase stálo vedle auta holky, kterou neměla ráda.

Po patnácti minutách jsme konečně zaparkovaly a vyrazily směrem k hřišti, kam už proudili davy lidí, kteří se nemohli dočkat zápasu.

Emily vylezla na tribunu a obsadila místa hned vepředu i pro Madison a Connora. Posadila jsem se vedle ní a trochu se rozhlédla. Tady byla snad celá škola. Já jsem na zápase nikdy nebyla, ač se mě Lucas několikrát snažil přesvědčit, abych se šla podívat, ale mě to nijak nezajímalo.

Za chvíli si k nám přisedl Connor s Madison. Všichni jsme se už nemohli dočkat, až zápas začne. Emily celou dobu mlela o Nickovi, až mi to trochu začínalo jít na nervy. Samozřejmě taky nezapomněla zmínit, že budu mít narozeniny, takže všichni tři hned začali plánovat, jak to oslavíme. Já osobně nic slavit nechtěla. Neměla jsem narozeniny ráda.

Po dalších 15 minutách konečně začal zápas. Lucasovi se podařilo dát jeden gól a Colovi taky. Mika jsem si na hřišti taky všimla a o pohybu Nicka jsem věděla úplně všechno, díky komentářům Emily, která mi pro jistotu hlásila každý jeho krok.

Zápas byl vyrovnaný a do konce zbývaly 2 minuty. Colovi se zrovna podařilo získat míč a mířil směrem k bráně. Všichni začali tleskat a křičet. Vykopl a dal gól. Všichni se jako na povel zvedli a začali tleskat a řvát ještě víc. Cole věnoval fanouškům jeden ze svých krásných úsměvů. V té chvíli se ozvalo zapískání píšťalky. Zápas skončil. Náš tým vyhrál.

Z tribun začali proudit davy fanoušků směrem k parkovišti. My jsme se rozhodli, že zajdeme za kluky k šatnám a počkáme na ně. Connor s Madison si to ale nakonec rozmysleli a rozhodli se, že pojedou domů. Takže jsem šla jenom s Emily.

„Tomu Nickovi to tak šlo." Rozplývala se Emily a já jen protočila oči a zrychlila krok.

„Jo, byl skvělej." Zamumlala jsem. Emily se spokojeně usmála a táhla mě k šatnám.

Ven už začínali vycházet nějací hráči, které jsem neznala. Potom vyšel Nick a Emily ho hned objala. Nick se trochu překvapeně usmál, ale objetí jí oplatil. Vzal jí za ruku stranou a začal jí něco vyprávět.

Ve dveřích se objevil Mike, a když si mě všimnul, strnul. Hned se ale vzpamatoval. Překvapivě došel ke mně a lehce se usmál.

„Já se ti chci omluvit," Promluvil. „protože jsem se choval jako pitomec a mrzí mě to. Ten projekt budu dělat s tebou, tak si řekni, kdy máš čas."

Ze srdce mi spadl velký kámen. Bála jsem se, že my dva už spolu nepromluvíme, teď jsem alespoň viděla šanci.

Usmála jsem se na něj. „Co třeba zítra po škole?" Navrhla jsem.

„To by bylo skvělý. Tak zítra." Usmál se.

„Mohli bychom na to, co se stalo zapomenout. Chtěla bych, abychom byli zase kamarádi." Zkusila jsem to.

„Jasně, budu rád." Zase se tak krásně usmál. Objal mě a odešel.

S úsměvem jsem se otočila směrem k šatnám a zastavilo se mi srdce. Cole stál ve dveřích se založenýma rukama na prsou a mračil se. Stála jsem na místě a ani se nepohnula. Když mu došlo, že se k němu jít nachystám, vyrazil sám.

„Co to sakra bylo?" Vyjel na mě a já se vyděšeně rozhlédla, jestli nás někdo nesleduje.

„Mike se mi omluvil, jak se choval a domluvili jsme se na tom projektu." Vysvětlila jsem mu, když mi došlo, že vzduch je čistý a Emily je pořád s Nickem a nevnímá svět okolo.

„Já jsem říkal, že nechci, aby si s ním ten projekt dělala." Zamračil se.

„Já s ním ale ten projekt dělat budu, ať se ti to líbí nebo ne. Vyměnit se už stejně nemůžu." Prskla jsem.

„Chloe, to není dobrý nápad." Varoval mě.

„Teď to nebudeme řešit. Za tebou stojí tvoje sestra a můj bratr." Sykla jsem a obešla ho. Vrátila jsem se zpátky k Emily, která si zrovna povídala s Lucasem. Naštěstí si mě a Cola nevšimli. Nick už musel odejít a já to ani nezaznamenala.

„Hrál jsi skvěle Lucasi." Došla jsem k němu a objala ho.

„Díky, Chloe." Dal mi pusu do vlasů. „Co kdybychom společně někam zašli? Mám celkem hlad." navrhl.

Hned mi bylo jasný, že tohle není dobrý nápad, ale Emily mě předběhla a souhlasila s ním. S Colem jsme tedy neměli na výběr a museli jít s nimi.

Nakonec jsme se domluvili, že zajedeme do pizzerie. Cole s Emily jeli v autě před námi velmi pomalu, takže mi došlo, že řídí Emily. Lucas mi celou cestu básnil o zápase a o všem možném, co se mu na hřišti stalo. Smála jsem se jeho vtipným historkám a vyprávěla mu, jak Emily parkovala. Na to dostal záchvat smíchu a dodal: „No jo, ženský." Oba jsme se na sebe podívali a začali se smát ještě víc.