Nový začátek ✔️

-35-

Byla jsem dost přepadlá ze setkání s Colem a celý zbytek dne se se mnou nedalo mluvit. Přemýšlela jsem nad tím, co mi na té chodbě řekl.

Bylo možné, abych k němu něco cítila?

Cítila jsem něco k Mikovi?

Tyhle dvě otázky mi nedaly spát. Celou noc jsem to nemohla pustit z hlavy, takže jsem byla ráda, že další den byla sobota a já nemusela do školy a zakrývat si obrovské kruhy pod očima od nedostatku spánku.

Lucas překvapivě tolik nevyváděl, že jsem mu neřekla o mně a o Mikovi. Trochu se zlobil, že se to musel dozvědět od ostatních ve škole a ne ode mě, ale jinak řekl, že Mike je skvělý kluk, kterému věří. Byla jsem z něj dost překvapená, ale tušila jsem, že v jeho chování má asi prsty Ell, která měla skvělé přesvědčovací schopnosti.

Máma s tátou byli dnes doma, takže jsme spolu s bratry strávili celé dopoledne u televize sledováním našich oblíbených filmů. Večer Lucas odešel, protože byl pozván na večírek k nějakému klukovi z týmu. Navrhl mi, abych šla s ním a argumentoval tím, že tam přece bude Mike, ale já neměla na večírek vůbec náladu. Tyler taky odešel. Byl pozván na přespávání ke kamarádovi, který u nás před časem byl. To znamenalo, že jsem byla doma pouze s rodiči, kteří se ptali, jestli si s nimi nechci posedět u filmu, ale já odmítla a radši zalezla do postele ke knížce.

---

Ozvalo se zaklepání na dveře a hned na to se otevřeli. „Zlato? Neruším?" podívala jsem se ke dveřím, u kterých stála mamka a usmívala se na mě.

„Jasně, že ne. Pojď dál." Oplatila jsem jí úsměv a zaklapla rozečtenou knihu. Posunula jsem se na posteli, abych jí udělala místo.

Mamka se s úsměvem posadila vedle mě. „Slyšela jsem, že máš přítele."

„Lucas?" zeptala jsem se okamžitě. Kdo jiný by jí to asi mohl říct. Tyler by to neudělal.

„Jo, tvůj bratr má o tebe starost. Možná až přehnanou." Zasmála se mamka. „No a který to je? Už jsem ho viděla?"

„Je to Mike." Řekla jsem s úsměvem.

Mamka se trochu zarazila. „Mike? Ten, s kterým jsi byla na tom večírku?"

„A kdo jsi myslela, že to je?" zasmála jsem se.

„Po pravdě jsem myslela, že to je ten Lucasův kamarád. Cole."

„No, tak ten to není." Zamumlala jsem a sklopila jsem hlavu.

„Promiň, já si vás jenom všimla na tom večírku u Rogersových, jak jste se na sebe dívali a potom tě vezl domů, tak jsem si myslela, že to je on." Nechápala jsem, jak mohla být tak všímavá. Asi jsme vážně nebyli tak nenápadní.

„No... já s ním taky nějakou dobu byla, ale nevyšlo to." Řekla jsem jí pravdu. Ona by na to stejně přišla. Možná to i věděla nebo by Lucas zase moc mluvil.

„Mám se ptát, co se stalo?" zkoumavě si mě prohlédla.

„Radši ani ne." Zakroutila jsem hlavou.

„Měla jsi ho ráda?" zeptala se.

„Jo, měla."

„Máš ho pořád ráda?" Zeptala se potichu. Ani jsem nemusela odpovídat, protože můj pohled mluvil za vše. „Tak to zkus s ním dát ještě dohromady nebo myslíš, že by to nešlo?" lehce se na mě usmála.

„Já si nemyslím, že to je dobrý nápad." Zamumlala jsem.

Po chvíli ticha zase promluvila. „Napadlo mě, že bys mohla pozvat Mika k nám na večeři, protože bychom ho opravdu rádi poznali." Když si všimla mého vystrašeného pohledu, radši pokračovala. „Nebo bychom mohli Lucasovi navrhnout, ať pozve kamarády z týmu. Mike je jeho kamarád, že jo?"