Nový začátek ✔️

-38-

Byla jsem tak strašně moc zmatená. Z Cola, z Mika, z mým citů. Vůbec jsem netušila, co měla ta včerejší Colova návštěva znamenat. A hlavně, co se skrývalo za tím obratem, protože ještě minulý týden vypadal, že mě nesnáší a teď se mi najednou snažil pomoct. Celou noc jsem opět nespala, ač jsem se snažila sebevíc.

Ráno jsem vylezla z postele už v půl sedmé. Byla sice sobota, ale proč bych ležela v posteli, když stejně neusnu. Alespoň jsem se rozhodla, že budu nějak užitečná a připravím snídani. Udělala jsem palačinky pro všechny a uvařila čaj.

V osm se v kuchyni objevili rodiče, kteří byli z palačinek nadšení, protože tohle se moc často u nás nestává. Chvíli po nich přišel Tyler, který potom, co snědl dvě velké palačinky, prohlásil, že jsem nejlepší sestra na světě. V půl deváté se objevili i kluci. Lucas samozřejmě nezapomněl okomentovat mojí snahu a Nick se tomu nemohl přestat smát. Jediný Cole nic neříkal a jen mě upřeně pozoroval a vypadal, že nad něčím přemýšlí.

Najedla jsem se spolu s kluky, kteří debatovali o zimním plese. Už jsem si připadala, jako mezi holkami ve třídě. Naštěstí mi do toho zazvonil mobil. Jakmile jsem hovor přijala, úsměv mi hned povadl, protože na druhé straně byla Emily, která mi připomínala, že v jednu bude schůzka kvůli přípravám plesu a ať to řeknu klukům a speciálně Colovi, který jí prý pro jistotu nebere mobil.

Ukončila jsem hovor a přesunula svou pozornost na kluky. „Mám vám říct, že dnes v jednu bude schůzka, kvůli zimnímu plesu a ty" otočila jsem se na Cola. „tam prý jdeš povinně."

„Jak ví, že jdu taky?" zeptal se zamračeně Lucas.

Nick se opět začal smát. „Vážně si myslíš, že se Ell Emily ještě nestihla zmínit o tom, že sehnala dalšího dobrovolníka? Vsadím se, že jí to volala ještě včera večer."

„Proč musím jít taky?" zeptal se mě Cole.

„Mě se neptej. Já jsem to jenom přetlumočila." Odsekla jsem a nevěnovala mu ani jeden pohled.

Kluci se domluvili, že u nás zůstanou na oběd a do kavárny na schůzku pojedeme společně. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, že budu muset sedět s Colem v jednom autě, ale pěšky se mi vážně nechtělo.

Hned po obědě jsme nasedli do Lucasova auta a jeli ke kavárně. Před vchodem na mě čekal Mike a hned, jak si všiml, že vystupuji z auta s Colem, okamžitě ke mně přiběhl a políbil. Ještě sem si všimla Cola, jak nad tím protočil oči, ale dál už jsem se mu nevěnovala a s Mikem za ruku mířila dovnitř.

U velkého stolu už seděla Emily, Madison, Connor a ještě další dvě holky, které jsem neznala, ale myslím, že byly ze třeťáku. Emily s těmi holkami něco rozebírala a Madison s Connorem vypadali, že je to moc nebaví. Řekla bych, že měli co dělat, aby udrželi oči otevřené. Vlastně jsem se jim moc nedivila.

„Jdete pozdě:" vyčetla nám Emily, když si nás všimla.

„Promiň, ale klukům se sem moc nechtělo." Objasnila jsem jí a posadila se vedle Connora. Hned na to přišel Nick, který okamžitě věnoval Emily pusu na tvář, Lucas s Ell a za nimi Cole s Amber, kteří se drželi za ruku.

Amber? Co ta tady dělá a proč je tu s Colem? Jestli to má být další podraz od Cola, tak mu tohle už vážně nedaruju. Pokud se mě snaží naštvat, tak mu to jde vážně perfektně, protože uvnitř přímo soptím vzteky. Zatnula jsem ruce v pěst a na tváři se mi objevil hraný úsměv.

„Co ty tady?" prskla na ní Emily, hned jak si jí všimla.

Amber se na ní zářivě usmála. „Na ten ples jdu s Colem, tak jsem si řekla, proč nepomoct s přípravou."

Nevím proč, ale strašně mě naštvalo, když jsem uslyšela, že tam Cole jde s ní. Najednou jsem měla pocit, že jí nenávidím ještě víc, než před tím, což jsem si myslela, že není ani možný.

„Není nás nějak málo?" zeptala se Ell. Rozhlédla jsem se a došlo mi, že jsem opravdu čekala mnohem více lidí.

„S pár kluky od nás ze třídy jsme byly domluvené už před tím. Teď zrovna někde shánějí dekorace." Odpověděla jí jedna s dívek, které jsem neznala jménem.

„A co přesně očekáváte od nás?" zeptal se Connor.

„Vy budete pomáhat s přípravou tělocvičny, uděláte plakáty a postaráte se o občerstvení." Vzala si slovo Emily. „Takže, Madi, Ell a Amber se postarají o plakátky," Madi s Ell se trochu zašklebili, protože spolupracovat s Amber byla noční můra. „já s Chloe zajistím občerstvení a kluci ho před plesem vyzvednou. A všichni pomůžete s výzdobou tělocvičny. S tím den před plesem, protože toho je opravdu hodně." Začala rozdělovat práci.

Dostali jsme spoustu dalších pokynů, co musíme udělat, ale nikdo si je stejně nepamatoval. Po hodině nás Emily konečně rozpustila.

„Chloe, napadlo mě, jestli bys někam nešla." Nadhodil Mike, když jsme vycházeli z kavárny a loučili se s ostaními.

Překvapeně jsem se na něj podívala, protože od toho minulého zápasu jsme spolu nikde nebyli a popravdě spolu ani moc nemluvili. „Jasně, že jo." Usmála jsem se na něj a vzala ho za nabízenou ruku.

„Co se jenom takhle projít?" zeptal se a já radostně přikývla.

Vedl mě cestou k parku a vyprávěl mi o fotbale a o tom, jak se všichni bojí příštího zápasu. Zmínil také pár vtipných příhod, které se jim staly na tréninku, což zapříčinilo, že jsem se smíchy nemohla ani nadechnout. Posadili jsme se tedy na lavičku v parku, abychom se trochu uklidnili.

„Chloe?" promluvil po chvíli ticha.

„Ano?" Mike viditelně trochu znervózněl. „Co se děje?" zeptala jsem se ho se strachem, když pořád nic neříkal.

„Ale nic, já jen, že jsem tě vlastně ještě nepozval na ten ples, takže půjdeš tam se mnou?"

Oddychla jsem si, protože jsem se vážně bála, že jde o něco vážného. „Jasně, že jo:" usmála jsem se na něj a vrhla se mu kolem krku.

Taky na něm bylo vidět, jak se mu ulevilo. „Uf... já se bál, že řekneš ne."

Trochu jsem se zasmála. „Proč bych prosím tě říkala ne. Chodíme spolu. Stejně bych neměla s kým jít."

Mike se taky trochu zasmál a objal mě kolem ramen. Chvíli jsme tam jen tak v tichosti seděli, ale nebylo to takové to trapné ticho. Spíš jsme si užívali přítomnost toho druhého.

Po nějaké době, kdy jsem se začala trochu klepat, Mike rozhodl, že už mě doprovodí domů, abych prý neumrzla. Společně jsme došli k nám a před domem se rozloučili.

„Kde jsi byla?" spustil na mě Lucas hned, jak jsem za sebou zavřela vchodové dveře. Seděl s Ell na pohovce a propaloval mě zkoumavým pohledem.

„S Mikem." Odsekla jsem a šla k sobě do pokoje. To jeho vyslýchání mě už začínalo vážně štvát. Chápala jsem, že o mě má strach, ale už to vážně začíná přehánět. Jako by mu něco bylo do toho, kde jsem byla.

Za chvíli se dveře mého pokoje znovu otevřeli a v nich stála Ell. „Jsi v pohodě?" zeptala se.

„Jo, nic mi není." Odfrkla jsem.

Podezíravě si mě přeměřila. „Tak jo. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys se mnou nešla zítra koupit nějaké šaty na ten zimní ples." Řekla trochu nervózně.

Usmála jsem se na ní. „Jasně. Mám napsat Emily a Madi, jestli půjdou s námi?" navrhla jsem.

„To je dobrý nápad. Tak děkuju." Objala mě a opustila můj pokoj.

Vzala jsem do ruky mobil a naťukala zprávu Emily a Madison, které mi během chvíle odpověděly, že půjdou rády.

Celá utahaná jsem se usadila do křesla a myšlenkami zabloudila opět ke Colovi a Amber a k tomu, jak mě oba tak strašně naštvali. Vadilo mi vidět, jak se ho dotýkala a jak se na něj usmívala. Štvalo mě dokonce i to, když se na něj jen podívala. Teprve v tuhle chvíli jsem si uvědomila něco, co už jsem měla už nějakou dobu vědět.

A to, že miluju Cola.