Nový začátek ✔️

-9-

Jeho pokoj byl trochu větší než Emilyin. Stěny byly vymalované tmavě modrou a bílou barvou. Naproti dveřím bylo velké okno a pod ním psací stůl. Vedle byla dvoulůžková postel a nad ní fotka fotbalového týmu. Před postelí ležel huňatý koberec, stejný jako měla Emily, akorát v jiné barvě. Měl tady celkem uklizeno na to, že to byl kluk.

Cole za mnou zavřel dveře, vzal ze stolu nějaké papíry a usadil se na koberec, kde začal papíry probírat.

Dívala jsme se na něj a nevěděla, kam se posadit. Z jeho přítomnosti jsem byla nervózní.

„To tam budeš celou dobu stát?" Zasmál se. Posadila jsem se tedy naproti němu a on mi podal nějaké nevypočítané příklady. Prohlédla jsem si je a musela se usmát. To samé jsem už jednou vysvětlovala Lucasovi a on to nebyl schopný pochopit.

„Máš tužku?" Zeptala jsem se a on mi jednu podal. Začala jsem psát na papír postup a vysvětlovala mu jednotlivé kroky. Ani jednou mě nepřerušil, ale co jsem si všimla, celou dobu pozoroval spíš mě, než papír. Snažila jsem se dělat, že o tom nevím, ale moje červené tváře mě určitě prozradily. Když jsem skončila, další příklad spočítal bez obtíží. Kdyby to tak jednoduché bylo i s Emily.

„Tak já už půjdu." Začala jsem se zvedat, ale Cole mě chytil za ruku a stáhl zpátky.

„Ještě ne."

„Vždyť už to chápeš, tak co tady budu asi dělat?" Pozvedla jsem nechápavě obočí.

„Povídat si?" Zahleděl se mi do očí.

„Tak dobře." Souhlasila jsem po chvíli ticha, kdy jsme se oba dívali do očí toho druhého.

Cože? Jak jako tak dobře? Co jsem to zase řekla? Nechci tady být nebo ano? Ne, samozřejmě, že ne. No teď už jsem odejít nemohla. Fakt skvělý krok Chloe.

„Takže tebe baví matika?" Zeptal se hned bez přemýšlení.

Jeho otázka mě trochu zarazila „Ani ne, mám radši humanitní předměty. Matice a chemii bych se nikdy nechtěla v budoucnu věnovat." Odpověděla jsem po pravdě.

„A proč máš ze všech předmětů jedničky, když víš, že je v životě nevyužiješ?" Pozvedl obočí.

Pokrčila jsme rameny. „Ani nevím, mám hroznou potřebu být ve všem nejlepší." Zasmála jsem se.

„A co by si teda chtěla v budoucnu dělat, když ne matiku ani chemii?"

Nad touhle otázkou jsem se musela zamyslet. Moc jsem o tom nepřemýšlela, ale jedna věc tady byla. „Nad tím jsem moc nepřemýšlela, ale možná by mě bavilo učit ve škole." Pokýval hlavou. „A co by si chtěl dělat ty?" Napadlo mě.

„Mě baví geometrie, tak třeba architekta nebo tak něco, ale je to spíš takový sen." Usmál se.

„To bych do tebe neřekla."

„Já bych do tebe neřekl hodně věcí." Vrátil mi to. Podívali jsme se na sebe a rozesmáli se.

„Ale na architekturu tyhle výpočty budeš potřebovat. To víš, že jo." Upozornila jsme ho. Kývl hlavou. Pokračovala jsem. „Pochopil jsi to celkem rychle, Lucas tohle vůbec nemohl pochopit. Vysvětlovala jsem mu to čtyřikrát a já s tím taky měla problém." Cole mě dál sledoval a mě to konečně došlo. „Ty jsi to už uměl, že jo?" řekla jsem tiše.

„Dobře, přiznávám. Věděl jsem, co s tím mám dělat." Sklopil pohled.

„Proč jsi to udělal?" naklonila jsme nechápavě hlavu na stranu.