Nový začátek ✔️

-4-

Během pár dní si Tyler našel nové přátele a konečně přiznal, že se mu tady líbí. Lucas se stal členem party kluků, kteří byli nejoblíbenější na škole, a já v Emily našla nejlepší kamarádku. Mým blízkým přítelem se stal i Connor. O Madison jsem toho moc nevěděla, protože je velmi tichá, ale někdy jsem z ní taky něco dostala. Poznala jsme na ní, že lidem okolo moc nedůvěřuje a já to naprosto chápala, protože taková jsem byla taky.

„Tak chceš vzít domů nebo ne?" Ptal se mě už poněkolikáté Lucas přes telefon.

„Nechce se mi na tebe čekat." Zabručela jsem do telefonu.

Lucas byl na tréninku a končil až za půl hodiny. Neměla jsem náladu na to, sedět tak dlouho na tribuně a koukat na bandu kluků, kteří běhají po hřišti a kopou do míče. Na druhou stranu se mi ale nechtělo jít pěšky domů v takovém vedru, jako bylo dneska. To bylo něco, na co jsme nebyla moc zvyklá. Tam, kde jsme bydlela předtím, byla skoro pořád zima.

„Tak si jeď autobusem." Odsekl už trochu naštvaně.

„Ne, ne, ne, počkej, možná pojedu." Zarazila jsem ho a pořád se v duchu rozmýšlela, která možnost pro mě bude výhodnější. Slyšela jsem, jak se uchechtl.

„No tak fajn. Jestli chceš vzít, tak za mnou přijď a já si tě najdu." S těmi slovy zavěsil.

Vypla jsem telefon a šla ke své skříňce, vzít si učebnici na fyziku. Slyšela jsem, jak někdo volá mé jméno. Otočila jsem se a za mnou stála Amber a sladce se na mě usmívala.

Nechápala jsem, proč se mnou chce mluvit. Za tu dobu, co jsem tady, jsme spolu ani jednou nemluvily a já ani neměla zájem o to navazovat s ní nějakou konverzaci. Něco mi na jejím chování nesedělo. Na první pohled mi přišla milá, ale během posledních pár dní mě přesvědčila o opaku. To, jak se chovala k ostatním lidem, mi dokázalo, že to je příšerná mrcha.

Přišla až ke mně a z tváře jí nezmizel úsměv. „Ahoj, chtěla jsem tebe a tvého bratra pozvat k sobě na večírek tenhle pátek."

Její oznámení mě dost zarazilo. „No... já... nevím, jestli budu mít... čas." Koktala jsem.

„Budu moc ráda, když s Lucasem přijdete." Řekla až moc nadšeně. Tak tohle bylo už vážně divný.

„Já se ho zeptám." Nejistě jsem odpověděla.

Amber tohle nejspíš stačilo a s úsměvem odešla za svými kamarádkami. Došla jsem ke skříňce, když přiběhla Emily.

„To s tebou právě mluvila Amber Rogersová?" vyjekla a třeštila na mě oči. Zrovna moc v lásce jí neměla.

„Přišla mě a Lucase pozvat na večírek." Řekla jsem po pravdě a přehrabovala se v učebnicích.

Emily zakroutila hlavou. „To není normální, o něco jí jde. Normálně holky ze třídy nezve na svoje večírky, protože podle ní jsou všechny ostatní nedospělý."

„Teď to řešit nebudu, jdu za Lucasem. Napíšeme si potom?" Emily přikývla a objala mě.

Nakonec jsme se rozhodla na bratra počkat, protože venku bylo opravdu neúnosné vedro a jít v tom domů bylo něco jako sebevražda.

Pořád jsem to tady moc neznala, a tak mi chvíli trvalo, než jsem našla fotbalové hřiště. Trefila jsem jen díky křiku, který se z něj ozýval. Posadila jsem se na tribunu a rozhlédla se.

Po hřišti běhali kluci a pravděpodobně nacvičovali novou taktiku, protože trenér, který stál na kraji, jim pořád radil, kam mají běžet. Lucas si mě všimnul a hned mi zamával. Zamávala jsem mu zpátky a začala si prohlížet ostatní kluky.