Love or lust for glory ✓

5. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grangrové

Dneska je den kdy přijedou ostatní studenti. A taky den kdy se seznámím s jeho přáteli.

Došla jsem do naší společenské místnosti. Bylo brzo takže jsem si vzala knížku o zvířatech z Afriky od kuď pochází i Mamba. Dokonce jsem si i zvyklá na to že ho mám v ruce. Máme něco jako pouto. Občas jsem s Mambou i sama bez Toma protože ten spí až do halelůja. Ale jen co jsem dosedla na pohovku tak jsem uslyšela kroky. Otočila jsem se a už tam stál.

,,Takže já si přivstanu abych tu byl dřív než ty ale ty tu seš zase dřív." Řekl jakoby naštvaně ale se smíchem.

,,Hele ty si přišel a já si sotva sedla takže kdybys přišel o 5 minut dřív tak možná budeš první." Řekla jsem a zasmála jsem se. Pak jsem se zvedla a před vchodem na chodbu jsem se zastavila..

,,To už máš hlad." Uchechtl se Tom. Protože je to vždy on kdo se první zvedne a chce na snídani.

,,No a. Mám právo na hlad jako ty!" Řekla jsem zvýšeně ale i pobaveně. Přistoupil ke mně.

,,Tak dem." Řekl a už jsme vyšli ven.
Šli jsme celkem dlouho a taky mlčky.

,,Co budeme dělat než přijedou?" Zeptala jsem se protože bylo ticho. A navíc mě to i zajímalo.

,,No vzhledem k tomu že je je ještě teplo tak se můžeme projít." Řekl a otevřel dveře do Velké síně.

,,To by bylo taky dobrý nápad a já vím i kam pokud to Brumbál schválí." Řekla jsem já a sedla si na naše obvyklá místa někde veprostřed vedle sebe.

,,Kam jako?" Zeptal se zvědavě a začal jíst. Už jsem nic neříkala. Jakoš to jsem holka a nemám žádné šaty. Erike se mi ani nezmínil že každý rok od čtvrtého ročníku, je ples. Takže kterou holku by nenapadlo jít nakupovat. Navíc v těch Prasinkách jsem ještě  nebyla. Tak doufám že nám to dovolí.

Po snídani jsme jako obvykle vyšli ven. Tom měl namířeno do Zmijozelu. Šla jsem jinudy a on si toho všiml.

,,Herm tak jdeš?" Zeptal se zvědavě a zmateně.

,,Počkej na mě ve spolce." Řekla jsem. On se nadechovali na odpověď ale moje byla rychlejší. ,,A jdu tam sama. Bez debat." Dokončila jsem to a šla směrem k chrliči který hlídá rádoby Brumbála.

Došla jsem na ono místo. Ale něco se mi tu nezdálo. Chrlič byl otevřený takže jsem tam vlezla. Zanedlouho jsem byla u dveří na které jsem dvakrát zaťukala.

,,Dále." Ozval se tlumeně hlas ze dveří a tak jsem vešla dovnitř. Jako vždy tedy po druhé jsem byla uchvácena tou nádherou.

,,Mohu mít otázku?" Zeptala jsem se. Měla jsem strach že to nepovolí.

,,Jestli chcete jít do Prasinek tak jděte ale ať jste do 4 hodin zpátky v 5 přijedou." Řekl a já jen vykulila oči. Pak jsem se doširoka usmála a kdyby Brumbál nebyl řiditel tak bych ho objala.

,,Děkuju, děkuju. Tak já už budu nashledanou." Dořekla jsem a vyběhla ven. Prolezla jsem chrličem a sprintovala do Zmijozelské koleje. Když jsem zahýbala tak jsem narazila tak už jsem sletěla na zem. Podívala jsem se do koho a tam byl profesor Křiklan.

,,Aa slečna Grengrová kam tak pospícháte." Stoupl si a podal mi ruku aby mi pomohl se zvednout.

,,Om-omlouvám se pane profesore." Řekla jsem koktavě.