Love or lust for glory ✓

38. Kapitola

Pohled Harryho Pottera

Dnes byl den pohřbu.Den před Vánoci. Měl jsem pocit že je vše ztraceno. Konečná bitva bude pohroma. Bez Brumbála nevím jak dopadne. A než začne mladý Radlle musí zmizet než se to dozví Voldemort.

,,Harry?" Uslyšel jsem něžný hlas dívky s rizavými vlasy.

,,Ano?" Otázal jsem se. Koukala a šlo vidět že se za chvíli rozpláče. Ta bolest v jejích očích.

,,Musíme jít." Řekla potichu. Kývl jsem na ní a dotazoval si kravatu. Pak jsem jí chytl za ruku a pomalu kráčel tam kde se pohřeb konal. Byli tam všichni až na Rona a Hermionu.

Profesorka McGonagallová všem rozdávala malou černou růží. I já s Ginn jsme jí dostali. Ona si ji dala do vlasů a já do kapsy od hábitu.

Ohlížel jsem se jestli zde není už Hermiona. Když jsem ji zahlédl byla celá uplakaná. Radlle se na ní podíval a smutně se usmál. Myslel jsem si že si sedne k nám ale ona šla k Radllovi. Ten jí uvolnil místo a něco jí pošeptal. Ona udělala to samé. Pak ji předal černou růží, kterou si zapletla do v

Ron se potom též objevil. Vzal si černou růži a sedl si k nám. Měl pobouřený výraz.

,,Co se stalo?" Zeptala se tiše Ginny. Já jen naslouchal a mlčel. Tohle bude ještě zajímavé.

,,Mluvil jsem s Hermionou." Řekl nasupeně. Tohle se dalo čekat. Ačkoliv jsem si nebyl jistý proč brečí. Teď to bylo jasné. Bylo to kvůli Ronovi.

,,Poslouchejte mne prosím. Přesně včera v sedm hodin večer byl Albus Brumbál zavražděn smrtijedem. Proto se dnes koná pohřeb jelikož nevíme kdy se objeví další útok. Byla bych ráda kdybyste někdo řekl posledních pár slov." Vyzvala všechny. Já jsem se postavil jelikož na mě profesorka přeměňování koukala.

Došel jsem až na místo kde stála před chvílí ona a podíval se na všechny.

,,Brumbál byl velmi dobrý čaroděj. Věděl co jiní ne. A to bylo něco co mně udivovalo. Kdyby tu byl tak by řekl že jestli zemře nechce ať všichni smutní. Ale ať se připravují na válku. Když jsem s ním mluvil naposledy řekl mi ať chráním ty co se nedokáží chránit sami. Ať vyhrajeme a uděláme lepší život pro naše děti. Snažme se pomáhat si navzájem." Končil jsem proslov a šel s sednou k usmívající se Ginny.

,,Ten proslov se ti poved." Řekla a chytla mě za ruku. Naše prsty se propletli. Byl jsem šťastný že mám konečně aspoň chvíli kdy se nemusím bát.

Dále vstal Křiklan. Přišel na místo kde jsem stál a podíval se na Toma.

,,Brumbál mi řekl že nezáleží na tom jestli zemře či ne. Věděl že jeho čas se blížil. Byl si jist že už tu nebude na konečnou bitvu. Ale záhadou je kdo byl onen smrtijed co použil jednu ze zakázaných kledeb. A právě proto jsme tu. Všichni kdo ho znali." Řekl a odešel na své místo. Všichni si začali šeptat. Šli i další.

,,Děkuji vám že tu dnes ste. Brumbálovo tělo bude nyní pohřbeno. Chtěla bych abyste se všichni odebrali do Velké síně kde bude večeře. Všichni kdo bude chtít tam můžu přijít." Dokončila McGonagallová a odešla směrem do velké síně.

•••

Šel jsem s Hermionou do Nebelvírské věže. Měli jsme za úkol postarat se o děti co kvůli bezpečí odjíždí dnes domů. Měl tu být i Ron ale radši šel jinam.

,,Co se stalo mezi tebou a Ronem?" Zeptal jsem se zatím co jsme šli chodbami.

,,Mluvili jsme o Radllovi." Řekla a dál nic. Věděl jsem že se v tom nechce šťouchat ale já ano.

,,Vím že se ti o tom moc mluvit nechce ale-" Byl jsem přerušen jejím prstem.

,,Né že by se mi o tom mluvit nechtělo ale jen nevím jak to říct. Ptal se mně kdy už konečně zmizne když tu není Brumbál," na chvíli se odmlčela. ,,Tak jsem mu řekla že mi Brumbál vše řekl. Chtěl aby to bylo zítra ráno kolem páté. Nechtěl aby byl Tom v nebezpečí takže tak. Pak se ptal jestli budu s ním až zmizne a já řekla že ano." Dokončila a podívala se mi do očí. Bylo to asi to nejhorší co jsem kdy v jejích očích viděl.

,,Ty ho miluješ?" Zeptal jsem se narovinu. Ginny mi řekla že když hledala Herm byl tam i on. Byli si velmi blízcí a jen slepý by si nevšiml že je mezi nimi pouto.

,,Nevím Ronald mi řekl že než jsem odešla tak jsme chtěli být spolu. Že budeme jen mi dva." Řekla smutně. Věděl jsem že je tohle těžké.

,,Radost." Řekl jsem heslo. Byli jsme už v Nebelvírské věži. Byli zde už prvňáci až páťáci. Pobídli jsme je ať jdou ven. Šli jsme je doprovodit ven před hrad a předat je Primusům a Hagridovi.

Když už jsme byli u Hagrida usmál se na nás. Odevzdali jsme děti a zase šli do hradu.

,,Víš mě na něm opravdu záleží ale i kdybych ho milovala tak je to jedno. Každý se svou cestou takže je to minulost." Říkala ztěžka. Věděl jsem že to jedno nebude. Ta bolest v jejích očích byla nepřehlédnutelná.

,,Možná to takhle Brumbál nechtěl." Řekl jsem. Kdyby chtěl ať ti dva spolu nejsou tak by Toma poslal už dříve. Možná proto chce aby byli spolu sami až Tom opustí budoucnost.

,,U něj ani Merlin neví." Řekla Herm s úsměvem. Musel jsem se nad jejím komentářem pousmát. Radost ze života ještě u ní nevyprchala.

____________________________________

Fajn omlouvám se že jsem včera nevydala kapču ale měla jsem problém s WiFi a data mi došli. Ale i tak doufám že se vám líbila.