Love or lust for glory ✓

39. Kapitola

Pohled Hermiony Grangerové

Bylo něco kolem páté hodiny večer. Všichni se scházeli ve Velké síni aby se naposledy  střetli a aby dali poslední sbohem ředitelovi školy čar a kouzel v Bradavicích, Albusovi Brumbálovi.

Ti co chtěli tu byli. A docela mně překvapilo kolik Zmijozelů tu bylo. Stoly už nebyli rozděleny na koleje ale stali se z nich obyčejné jídelní stoly. Všichni seděli pohromadě.

Věděla jsem že tohle bude konec. Konec krásného soužití, které tu aspoň trochu panovala. Až na malé hádky či naschvály. Není to oproti tomu co provedl Lord Voldemort skoro nic.

,,Hermiono smrtijedi byli vidění asi sto pět kilometrů od Prasinek." Řekl mi šeptem Harry. Věděl co to znamená a i já. Tohle je poslední chvíle, kterou si všichni budeme moci užít.

Na druhé mé straně seděl Tom. Chtěl být se mnou co nejdýl. A já vlastně taky. Ačkoliv spousta mladých čarodějů nechápalo že  sedí zrovna vedle mně. Vedle mudlovské šmejdky. Nebo také vedle toho nejkrásnějšího chlapce.

Nebylo těžké tu uhádnout. Jediný kdo věděl proč to je, je Harry. On věděl že když odejdu že se něco stane. A něco se stalo od sedmého ročníku kdy jsem nastupovala do expresu. To jsem seděla s Artemisem a dalšími. Tehdy mi tom poprvé řekl 'Miluji tě'. Bylo to úžasné. Nevím co se stalo ale asi ty roky s ním chápu. Nebyl tak zlý. Nechápu že hned věděl že mi může věřit. Stačil jeden pohled zpříma. Oči  ani tehdy neucukli. Dokabať jsem si neuvědomila kdo on je. Pak jsem byla strašně vedle.

,,Zítra se něco pokazí." Špitla jsem tak že to slyšel pouze Harry s Tomem. Chtěli něco říci ale v tu ránu Křiklan zacinkal na skleničku s vínem. Postavil se.

,,Kouzelníci a čarodějky,
Tohle je poslední den klidu a míru. Zítra to vše započne. Ale jediné co nás dělí od vítězství jsou Viteály. Podle všeho zbývá jeden. Jenže jsem slyšel že vytvořil ještě jeden. Nikdo neví kde přesně se poslední dva viteály nachazí. No ale abych jen neříkal fámy. Chtěl bych všem popřát hodně štěstí. Budete ho potřebovat hodně. Zítra začne vše. Proto bychom byli rádi že až dvojité tak si půjdete lehnout. Místa je tu dost. Malý odjeli domů takže se na vás místo najde. Čím dřív si půjdete lehnout tím víc se prospíte. Ale předpokládám že nikdo neusne aniž by se ne bál. Dál Vás nechci zdržovat. Užijte si večer a ještě co hrdlo ráčí." Jak se řeklo tak se stalo. Kouzelníci všeho druhu jedli a smáli se. Při pohledu na ty veselé tváře jsem se musela usmát. Chybí mi smích. Ale smát se mi nejspíš teď nepůjde.

,,Měla bys jíst." Slyšela jsem po dlouhé chvíli zase Tomův hlas. Ačkoliv ta věta se mi nelíbila tak aspoň promluvil. Nevěděla jsem jak přesně reagovat tak jsem řekla první co mně napadlo.

,,Jsem jen unavená." Odsekla jsem. Nechtěla jsem jíst. Sice ani spát ale lepší předstírat spánek než se nimrat v jídle.

,,Tak si půjdeme lehnout. Já stejně dojedl." Řekl a podíval se na mně. Jen jsem kývla hlavou. Nebyli jsme jediný kdo se chystal odejít. Harry s Ginny a za nimi Ron se chystali též na kutě.

Ovšem když jsem tak přemýšlela došlo mi že oba míří me jiným směrem. On do Zmijozelu a já do Nebelvíru.

•••

Celou noc jsem nespala. Bylo něco po páté hodině. Musela jsem najít Toma a rychle ho poslat do jeho doby.

Vstala jsem. Oblékla jsem se a vzala si hůlku. Potichu abych nevzbudila Ginny a další co tu spali, jsem se vytratila z pokoje a následně i ze společenské místnosti.