Love or lust for glory ✓

35. Kapitola

Z pohledu Toma Radlla

Bylo ráno. Jen týden co jsem v budoucnosti. Docela to bylo divný. Být někde kde se necítíte pohodově. A ještě k tomu tajit kdo jsem. Už mně to nebaví ale co mám dělat.

•••

Šel jsem s Malfoyem na snídani. Nebylo to nic moc ale aspoň někdo trochu normální. Sice to nebyl Abraxas, ten, který udělal vše co jsem po něm chtěl ale co.

,,Co je mezi tebou a Grangerovou?" Otázal se potichu a nejistě Malfoy. Podíval jsem se na něj. Mlčel jsem a nic neřekl.

,,Mezi náma nikdy nic nebylo a nebude." Řekl jsem potichu. Dál ani jeden nepromluvil. A docela mi to vyhovovalo.

Byli jsme skoro před dveřmi do Velké síně. Uslyšel jsem něčí kroky za sebou. Nebyl to nikdo jiný Než Hermiona. Chtěl jsem říct ať jde Malfoy na před ale její slova mně zastavila.

,,Malfoyi," řekla. Malfoy se otočil s povrchním výrazem. Čekal co z ní vypadne. ,,Máš jít za Brumbálem. Se mnou." Dodala a mírně se usmála. Na to že je to tady jak ve vězení má pozitivní náladu.

Malfoy tedy šel. Pomalým ale jistým krokem. Docela mně zajímalo. No a Hermiona si všimla mého zvědavého pohledu. Usmála se na mně a odešla. Je to snad poprvé co věnovala úsměv jen mně. Opravdu mě tahle holka motala hlavu.

Nakonec po sledování její mizící postavy jsem se otočil a vešel do síně. Sedl jsem si ke Zmijozelským. Na snídani byl ovocný jogurt a koláč a čajem či dýňovou šťávou.

Po snídani jsme měli lektavy s Nebelvírem. Profesor Křiklan se nezměnil. Nebyl tak otrovný ale stálé měl oči na stopkách co se mně týkalo.

,,Takže měli byste si otevřít stránku na sto padesátdva. Tam máte lektvar, který bude u zkoušek takže ho nepodělejte. Každý ho bude dnes dělat sám aby byla větší šance. Ovšem pokud vám to nepůjde tak se stačí přihlásit. Když ho doděláte tak mi do hlavičky dáte ten lektvar a podepíšete. Později vám pak pošlu dopis s výsledky. Tak se do toho pusťte." Řekl Křiklan a všichni si šli pro suroviny. Já jsem si je přivolal neverbální magií.

•••

Já Hermiona a Malfoy jsme byli první. Dali jsme do lahvičky tekutinu a podepsali jí. Pak jsme ji odevzdali Křiklanovi. Všichni jsme se znali a odešli z učebny.

Malfoy mířil nahoru nejspíše do komnaty nejvyšší potřeby. Hermiona se zastavila. Otočila se na mně a podala mi krabičku. Byla v černé barvě.

Když jsem se vrátil k jejímu obličeji čekala až to otevřu. Ovšem nic jsem neudělal. Protočila očima a podala mi obálku. Nechápavě jsem se na ní podíval. Pobídla mně abych to otevřel. Otevřel jsem obálku. Byla od Brumbála. Bylo tam že se mohu dostat  zpátky do minulosti jen když řeknu jaké jsem měl v plánu udělat viteály. A že když nebudu dělat problémy tak by to mohla být otázka jen několika týdnů, místo měsíců.

Pak jsem nakonec otevřel krabičku. Byl v ní obraceč času. Nechápal jsem proč mi ho dal když by mi nepovolili cestu časem.

,,Brumbál ti ho dal neboť by mu ho Ministerstvo zabavilo a věřil že u tebe bude v bezpečí. Ale nemusíš se bát funguje jen když řekneš nějaké kouzlo. Takže dřív než to Brumbál povolí to nepůjde." Řekla Hermiona. Usmívala se. Její úsměv byl tak nádherný že ani slunce není tak šťastné. Jenže její úsměv povadlý. Když jsem se otočil stál tam Ron Weasly? Nevím mám pocit že jsem trochu tím zmaten.

,,Ra-Veyi co tu chceš?" Zeptal se rozčileně. Já jsem taky zrovna nebyl z jeho přítomnosti nadšen.

,,Nic." Odsekl jsem s arogantním úšklebkem. Jeho obličej nebral větší zlost než před tím.

,,Drž se dál." Řekl naštvaně. Nevěděl jsem co přesně říct ale věděl jsem že bylo lepší mlčet.

______________________________________

Takže další kapča tu. Nevím jak vy ale já se těším na konec. Na to co řeknete jaký bude konec. Ale můžu říct že už bude brzo. 

Budu ráda za jakýkoliv názor či hlasování chci poděkovat za vaši podporu ať už za čtení či hvězdičky.