Love or lust for glory ✓

37. Kapitola

,,On, on, j-je mrtvý." Řekla uplakaně Ginny. Tom i Hermiona si vyměnili pohledy. Věděli že to bude zlé. A dokonce oba měli tušení.

,,Kdo to je." Řekl Tom pevným hlasem. Přistoupil blíže k dívkám. Díval se na uplakanou zrzku a vyděšenou Hermionu. Věděl že je konec.

,,Bru-brum-brumbál." Vysoukala ze sebe uplakaně Ginny. Hermiona ji sevřela v objetí a slzy se jí kutálely po zmrzlých tvářích.

Tom měl divný pocit. Nechtěl brečet ale byl smutný. Brumbál byl jízdenka domů a teď měl jen tě připitomělej obraceč bez hesla.

Hermína vstala. Ginny se na ní podívala a vstala taky. Zrzka šla z astronomické věže ale brunetka k Tomovi. Věděla totiž na co myslí.

,,Vše půjde podle plánu. Dostanu tě zpátky." Řekla Hermiona. Byla jí větší zima ale nic nedala vědět. Ty slzy pro ni znamenali že čím dřív odejde tím líp. Ačkoliv věděla že se už nikdy nejspíš nestřetnou. Tedy jo ale on bude o dvě generace starší.

,,Jak Brumbál je mrtvý." Řekl trochu nahlas Tom. Věděl že uvízl zde.

,,Brumbál mi to heslo řekl. Řekl mi vše co se týkalo toho obračecu. Chtěl abych to byla já kdo ti vše brzo ráno o vánocích řekne. To on chtěl abychom byli spolu na poslední chvíli. Aby nikdo jiný nevěděl že si zpátky cestoval." Řekla Hermiona slova, která jí řekl onen ředitel.

Tom neměl slov. Věděl že nikdy nebude vědět vše o ní. Nechápal jak jí vše vždy prošlo. Přesně jako s tím deníkem. Měla ho. Četla ho. A on. Ani nevěděl že ho měla. Žádné tušení. Nebo jak dlouho dokázala skrývat to že je z budoucnosti. Celé dva Roky. A věděl že tohle není vše. Nevěděl ani polovinu. Kdy se narodila. Kdo jsou její rodiče ale věděl že je mudlorozená. Nevěděl skoro nic.

,,Tome já vím že tohle je na tebe moc. Ale kdybych ti měla vše říkat nedopadlo by to dobře. Tvoje starší já by mě zabilo a i tebe. Přátelíš se s těmi, kteří ho chtějí zničit. Kdybych ti vše řekla ten první rok třeba bys mě zabil." Řekla Hermiona. Slzy se jí opět zalily slzami.

Tom se na tohle opravdu nemohl dívat. Nemohl se koukat jak se jí slzy kutálejí po tváři. Přišel k ní a udělal to co dlouho neudělal. Objal jí pevně. Chtěl jí políbit ale jeho odvaha klesla.

Miloval dívku ale milovala dívka jeho?

Tohle bylo to co se mu honili hlavou. Kluk s temnou stránkou a dívka časoprostoru. Mají být spolu?  Nebo je osud rozdělí.

,,Takže tohle je konec?" Zeptal se šeptem Tom. Hermiona zvedla dvě kaštanové oči. Mírně se usmála. Zas se koukali do očí toho druhého. Měli stejné nutkání ale žádná odvaha. Na to že on dostane vždy co chce, a ona je hrdá Nebelvírka, neměli ani jeden to co chtěli.

,,Tohle je teprve začátek." Řekla Herm a zavřela oči. Tom udělal to samé. Hermiona si stoupla na špičky. Udělala to co chtěla. Dát mu sbohem.

Jejich rty se dotýkali. Vraceli si něžné polibky sladké jako med. Oddělili se od sebe ale tváře byli jen pár centimetrů od sebe. Oči obou dvou se pomalu otevírali. Hermioniným ruce byli kolem Tomového krku a jeho ruce kolem jejího pasu.

Ona položila hlavu na jeho hruď a on se opřel o její hlavu. Oni si toho nevšimli ale slzy se jim kutálí po už dost ledových tvářích.

_____________________________________

Tuhle kapču dopisuji než jdu do školy takže prosím potlesk🤣. Jinak tu konečně máte tu jiskru na kterou většina z vás tak dlouho čekala. Vím že to není nic extra ale lepší než nic.