Love or lust for glory ✓

34. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grangerové

Když jsem ucítila pevnou zem pod nohana otevřela jsem oči. Jako jediná jsem stála. Zbytek se válel na zemi. Když jsem se rozhlédla kolem sebe tak jsme byli na pozemcích. Nikdo zde nebyl. Asi muselo být vyučování či co.

,,Vstávej te. Musíme za Brumbálem." Řekla jsem a pomáhala Ronovi na nohy.  Měl asi podvrtnutý kotník. Takže ho musel Harry podpírat. Tom se k tomu neměl takže to ani neudělal.

,,Hermiono aspoň ty pomoš." Řekl Harry. Ovšem já jsem jim to chtěla vrátit. Ani nevím za co ale prostě chtěla.

,,Neměl ses vracet v čase." Řekla jsem nakonec. Nemělo smysl to dál rozpitvávat.

,,Kde ho najdeme." Řekl arogantně Tom. Nezvedla jsem obočí jakože to si tak blbý. Ovšem pak mi došlo že tohle není jeho doba

,,Je ředitelem takže v ředitelně." Řekla jsem bez výrazu. Ačkoliv si teď bude muset zvykat na to že je jiná doba.

Šli jsme tedy chodbou až k chrliči. Jenže mi došlo že nevíme heslo.

,,Ví někdo heslo?" Zeptala jsem se. Nikdo nic neřekl. Takže jsem musela improvizovat.

,,Koleje.... nic. Pravda.... nic. ..." A takhle to šlo dále. Vysoušeli jsme snad miliardu hesel ale ani jedno nebylo to, které jsme potřebovali.

,,Tak se někoho zeptáme." Řekl Ron. Ovšem všichni jsme se na něj podívali pohledem 'si debil nebo línej myslet'. Takže radši sklapl. A pak mi to docvaklo.

,,Časoprostor temnoty." A trefná. Chrlič nás tedy poslal dovnitř. Tedy pustil. Všichni jsme šli nahory. Došli jsme až k místu kde seděl Brumbál s jirskrama v očích. Asi byl natočený že nás vidí.

Když jsem se podívala na Toma tak ten koukal trochu zasekle. Je fakt že Brumbál už zas zestárl. Co čekat když jsme v přítomnosti.

,,Je mi líto že je takové. Ale mám pro vás špatné zprávy." Řekl a vytáhl něco co připomínalo dopis. Podal ho mně a já si ho přečetla.

'Milá slečno Grangerové,
Je nám líto co vám musíme oznámit ale naši bystrozorové v době vaší nepřítomnosti našli vaše rodiče mrtvé.'

Když jsem si to dočetla tak se mi oči zalily slzami. Snažila jsem se nebrečet ale marně.

Tom mi vytrhl ten papír a přečetl si ho taky. Koho ruce byli v pěst a výraz byl tak naštvaný že jsem ho tak naštvaného neviděla.

,,Kdo to udělal?" Řek naštvaně. Ačkoliv on sám neměl ani tušení že on by to udělal. Neměl ani páru že by tohle mohl udělat.

,,Ty." Řekl naštvaně Ron. Tomův výraz se mihl zděšenosti ale pak dělal jakoby nic.

,,Rone!," Okřikla jsem ho. ,,Voldemort." Dokončila jsem. Neměla jsem náladu a tak jsem se podívala na Brumbála. Koho úsměv byl spíše lítostivý ale já jsem o takový nestála.

,,Další věci je že budeme muset být co nejméně nahlas. Takže co nejméně vystrkovat nos. Přes veškeré prázdniny tu zůstanete." Řekl Brumbál. Stejně jako Tom jsme neměli na výběr. Nikoho nemáme. A vlastně ani Harry ale tak chápete.

•••

Všichni tedy já, Harry a Tom jsme byli ve velké síni. Čekali jsme na Rona. Tedy Tom byl u Zmijozelského a okolo bylo dost dívek. Ale co mně zaujalo nejvíce byl Draco. Mlčel a spíše se všech stranil. A to nemluvím že nepadla dnes ani urážka na můj účet. A to jsme šli skoro vedle sebe. Upřímně mi to trochu chybí. Ale jen trochu.

,,Hermiono?" Zeptal se mně Harry. Podívala jsem se na něj.

,,Děje se něco." Zeptala jsem se normálně a znovu se podívala na Draca. Celkem mně zajímalo co se mu stalo. Ale asi všichni jsme věděli tak trochu co.

,,Co budeme dělat s Tomem?" Zeptal se. Věděl že jsme ve velkém tlaku na čas. Taky jsem věděla že by se Tom měl od všech držet dál. Hlavně na naivní Pansy. Když neobtěžuje Draca tak teď Toma. Chudák Tom ale asi to musí Draco oslavit.

,,Musím si sním promluvit." Řekla jsem ačkoliv se mi moc nechtělo.

,,Já počkám na Rona." Řekl a já jsem souhlasně přikývla. Vstala jsem a zastavila se před stoly. Čekala jsem až si mně Tom všimne a když se tak stalo tak jsem jen čekala až se zvedne. Ovšem Pansy ho nechtěla pustit a tak jsem ho začala propalovala pohledem. Pak něco řekl a Pansy žalostně zakňučela. Naštěstí se Tom dostavil až ke mně. A tak jsme se bezeslov rozešli. Šla jsem až na astronomickou věž. Tom šel za mnou.

,,Musíme si promluvit." Řekla jsem. Ovšem na schodech jsem uslyšela něčí kroky. Já i Tom jsme vytáhli hůlku. Nic se nedělo ale byl tam někdo. Tom vyslal neverbálně nějaké kouzlo a ona osoba křikla. Uviděla jsem někoho koho bych nečekala.

,,Kdo jsi!" Zeptal se nevrle Tom. Měl fakt naštvaný tón. A já vražedný výraz.

,,To je v pořádku." Řekla jsem ale vražedný výraz jsem si ponechala.

,,Jak, odposlouchává nás." Řekl  a napřáhl na osobu hůlku.

,,Tome!" Křikla jsem po něm. On se podíval na mně. Sklonil hůlku.

,,Ginny co tu děláš?" Zeptala jsem se mírně naštvaně.

,,Přišla jsem tě přivítat ovšem když jsem šla nahorů došlo mi že tu nebudeš sama tak jsem se chtěla otočit a počkat. TO by ale nesměl TENHLE IDIOT na mně použít nějaké kouzlo. DOST to bolelo." Řekla klidně ale, některá slova zvýrazněla.

,,Ginny tohle je Tom R-Vey. Je tu nový a posuvu co jsem byla pryč se znáš staly emmm no. Prostě jsme si chtěli popovídat osamotě." Řekla jsem. Ovšem jsem nevěděla jako ho nazvat.

,,Vypadá povědomě." Řekla ale mně došlo kam tím mířila. Neboť ta vzpomínka vypadala stejně jako teď Tom.

,,To se ti zdá je až z daleka." Řekla jsem. Ovšem Tom místo pomocí mlčel a prohlížel si ji.

•••

Po asi půl hodně Ginny odešla. A já jsem zůstala s Tomem osamotě. Ovšem nevěděla jsem jak začít.

,,Jak to že jí přijdu povědomí?" Zeptal se bez emocí. Holt musela jsem s pravdou ven.

,,Víš Voldemort zanechal v deníku vzpomínku. No a nějak se dostala k Ginny. Vzpomínka jí nutila dělat věci protože byla pod kledbou Imperius. No a kdyby jí Harry nezachránil tak by ji vzpomínka zabila. No a dál si to domyslíš." Řekla jsem spíše vyhýbavě. Nerada jsem si tohle období připomínala.

______________________________________

Další kapča je tu. Není nic moc ale ,některé holt takové musí být. Ale nebojte se. Další                    budou zajímavější.
Chci poděkovat všem za hvězdičky a komentáře. Věrní fanoušci můžou být na sebe pyšní že se to snaží přečíst do konce. Takže bych vám pogratulovala že ste tuhle katastrofu četli a snad i dočtete.