Love or lust for glory ✓

18. Kapitola

Z pohledu Toma Radlla

Byl konec září a to znamenalo zářijovou přednášku a diskuze. Mám dojem e se bude řešit Vánoční ples. Sice to bude příšerné ale to je jedno. Za celou dobu jsem nemluvil jak s Rodgersem tak ani s Hermionou. Vlastně jsem ani jednoho z nich krom hodin, obědů a večeří neviděl. Vždy se někam vypařili a byli často spolu. Taky jsem uvažoval o tom jestli bych neměl promýšlet o jeho žádosti.

,,Em Tome si v cajku?" Optal se Zabiny. Ovšem nehodlal jsem mu odpovědět a jen bloumal v myšlenkách. Nenapadlo mě nic co bych mohl dělat. Je víkend. Přesněji sobota ráno před snídaní. Teda snídaně začala a k čemu mi to bylo. Rodgers mi chce pomoct. Hermiona mě nenávidí. Mám zlé myšlenky na budoucnost.

,,Tome?" Optal se znovu Zabiny. Jen jsem se na něj otočil a kývl. Určitě pochopil e to znamenalo jdeme.

Procházeli jsme chodbami a do Velké síně. Jako obvykle zde nebyl ani Rodgers a ani Herm. Co jsem mohl čekat.

Usedl jsem ke stolu a hned se ke mě přiřítila Blacková.

,,Tome no tak oba dva víme e ví e vím e mě chce." Řekla přeslazeně. Na ty její kecy by měli vymyslet něco aby furt nemlela kraviny.

,,Asi tě sklamu kdy ti řeknu e tě nechci, chtít tě nebudu a tečka." Řekl jsem vzal si červené jablko a odešel od stolu. Měl jsem takový nervy e jsem malinko rozdrtil jablko.  Ovšem mě stále štvalo co mají ti dva za lubem. Ani jsem nedával pozor a do někoho vrazil. No a nebyl to nikdo jiný ne Potter.

,,Čum na cestu Pottere." Řek jsem v klidu obešel ho a vyšel ze síně. Napadlo mě jestli bych nezašel do opuštěných dívčích záchodů třeba milá Uršulka něco o těch dvou ví. Taky by nebylo na škodu jít do tajemné komnaty. Tento rok jsem tam ještě nebyl.

Tak jsem tedy šel k tajemné komnatě. Ale víc mě překvapilo že se Hermiona vše dozvěděla a hlavní od kaď. Už mě nebaví být v nevydomosti ale co bych měl dělat. Do mysli jí nevniknu, žádný deník pokud vím tak si nevede takže znám vlastně Hermionu? Ani bych se nedivil kdyby byla mimozemšťan ale podle Rodgerse je to prostě noo Hermiona. Je to složité a opravdu nevím co si počít je toho na mě moc.

Byl jsem před dveřmi ale než jsem je otevřel uslyšel jsem zvuk. Víceméně to byli hlasy. Dívčí a chlapecký. O něčem se hádali ale snažili se být potichu. Očividně zas tak tichý nejsou. Položil jsem tedy ucha ke dveřím.

,,Harry já do toho nejdu. Neměli jste sem chodit ví jak je těžké si vymýšlet příběhy proč se známe. Já nechci nikoho zabít i kdyby byl horší než Grindelwald a to on není. Takhle ho akorát nutíš ho zapojit do černé magie ale já ho chci zachránit. Mě na něm Harry záleží. Znám ho dva roky a není takový." Dokončila Hermiona a já jen. Prostě jsem nevěděl co si mám myslet. Takže tohle všechno dělala aby mě změnila a on aby mě z-zničil?

,,Hermiono on se nezmění. Co kdyby si řekl že  zabije tebe. Je to vrah zabil Uršulu a mi můžeme být na řadě. Určitě má hodně vitualů a podle všeho má zabít Mrzimorského dědice." Řekl nštvaně Rodgers. Já to nevydržel a vešel dovnitř s kamennou tváří. Ale musím přiznat že před Hermionou se mi blbě drží.

,,Fajn už tomu trochu rozumím a máš právo se na mě zlobit ale tohle je trochu podpásovka ne?" Řekl jsem kamenně ale přesto naštvaně.

,,Tome," Řekla smutně Herm aèčkoliv jsem chtěl ji říct něco uklidňujícího tak jsem nemohl. ,,myslíš si že kdybych ti řekla že tě chci změnit že by ses choval jinak?" Řekla už pevněji ale se strachem v hlase.

,,Změnit mě!" Křikl jsem naštvaně a zatnul pěsti. Hermioně bych nedokázal ublížit ale tomu tajtrdlíkvi ano.

,,Radlle, zas se tolik nestalo." Řekl klidně Rodgers. Tím ve mě vybudil ještě větší zlost. Herm měla lesklé oči ale tohle bylo moc. Můj pohár trpělivosti přetekl.

,,Nestalo! Mě nikdo nezmění a ani nezničí. Já se nechci změnit. Všem chci dát napít bolest kterou jsem prožíval já!" Křikl jsem ale v tom Rodgers vytáhl hůlku na mě. Hermiona taky vytáhla hůlku ale kupodivu né na mě.

,,Hermiono to na něj máš mířit!" Křikl po ní. Klepala se jí ruka ale neuhla sní.

,,Harry dej tu hůlku dolů nikomu tím nepomůžeme." Šeptla Herm ale stále držela hůlku napřáhlou na něj.

,,Zabil mi rodiče." Řekl zničeně.

,,Teď se chováš jako on. Tom přišel o matku a otec ho nechtěl. Vyrůstal v sirotčinci a nikdo krom mě a Brumbála mu nikdy opravu nepomohl." Šeptala dál. Já jen tiše pozoroval scénu. Rodgers napřáhl hůlku na ni.

,,Expelliarmus!" Křikl Rodgers a Hermionina hůlka vyletěla do vzduchu a pak na zem. V jejích očích šlo vidět zděšení ale já nemohl nic udělat neboť jsem nemohl najít svojí hůlku.

,,Harry." Řekla zničeně. Měl jsem nutkání jí pomoc i bez hůlky jenže jak.

,,Hledáš něco Radlle?" Řekl a já se na něj podíval. Svíral moji hůlku v jeho ruce. Nic jsem neudělal a pouze se přesunul k Hermioně. Byla ledová a šlo vidět z jejích očích strach. Jenže jsem nemohl nic udělat.

,,Rodgersi tobě snad přeskočilo nebo co?" Zeptal jsem se. Ovšem v to jsem přiel Wiglaf Sigurdsson, Havraspárský dědic.

,,Everte stativ!" Křikl Sigurdsson na Rodgerse. On odletěl a narazil do stěny. Pak doběhl ke mně a k Hermioně. ,,Jste v pohodě?" Zeptal se spíše na Hermionu. Je jasné že od té doby co jsem udělal Lazarusovi Smithovi mě nemusí ale všem je jasné že si za to může sám i Grisha se semnou od té doby moc nebaví. No a Smith ten se mi vyhýbá velkým obloukem.

,,Dě-děkuju." Řekla Herm kdy se dostala z transu. Sigurdsson jí podal ruku a ona jí přijala. Herm  nespouštěla zrak z Rodgerse.

,,Radlle odveď ho do ředitelny a  vysvětli to. Přinejhošim ti to já doložím." Dořekl a zmizel s Herm za dveřmi.

Došel jsem k Rodgersovi s vzal mu všechny hůlky. Dal jsem je do kapes a jeho se pokoušel nějak odnést do ředitelny. Doufám že z toho nebudu mít problémy přeci jen za nic nemohu.

_______________________________________

Další kapitola je tu. Už tam jsou i ostatním dědicové(v další kapitole o nich budeme více mluvit a hlavně tam budou hrát). Ale co je hlavní je že se mi tato kapitolka moc líbí. Rozhodla jsem se věnovat čas pouze tomutu dílu ale na ty další nezapomenu a budu v nich pokračovat ale teď si myslím že tento mi nese nejvíce úspěchu za coš Vám moc děkuju.