Love or lust for glory ✓

7. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grangrové

Už je to 5 dní kdy jsem dala Tomovi tu knihu. Je do ní fakt  začtený ale mám strach. Nepočítala jsem že ji nepřečte za 4 dny. Sice má nějakých 410 stránek takže bych to měla na čtyři dny sotva já ale i tak mu to trvá.

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na moje dveře a tak jsem vstala a šla otevřít.

,,Je ahoj Orione." Řekla jsem když jsem spatřila Blacka. Sice nevím co po mě chce když je sobota večer ale něco to bude.

,,Hele Herm přijde mi to divné ale co je s Tomem. Už s náma nemluví a ani na nás neřve nebo nenadává." Řekl Orion ale já se jen sesunula na zem.

,,Je to moje vina." Řekla jsem a už se mi skleněnili oči. Měla jsem vztek ale zároveň jsem se cítila provinile.

,,Co se teda stalo?" Zeptal se ale já jen seděla a mlčela. Protože jsem spatřila onoho kluka který je ten kdo se chová podivně.

,,Tome!" Zakřikla jsem a postavila se. Zastavil se a otočil. Přišla jsem blíž se skleněnými oči. Od toho večera semnou nijak nemluvil tak to proto jsem byla tak nějak smutná.

,,Co se stalo?" Zeptal se ledově a já se fakt neudržela a stekla mi jedna neposedná slza. Nikdy jsem ho neslyšela takhle ledovým hlasem mluvit.

,,Já se jí nedivím. Všechny ignoruješ." Promluvil nakonec mladý Black. Koukla jsem na Toma ale jeho výraz se nezměnil. Nic z něj vyšlo vyčíst a pak najednou tma. Tma která nekončí.

Probudila jsem se ale nikde nic. Pak jsem spatřila kluka. Byl mi čím dál víc povědomí když se přibližoval. Měla jsem pocit že jsem přestala dýchat.

,,Myslela sis že tě budu milovat?" Řekl onen kluk sarkasticky a s ďábelským úsměvem.

,,Co?" Řekla jsem nechápavě.

,,Chápeš jsi jen naivní blbka co si myslí že jsi pro mě něco víc. Ale pravdou je že ne si pro mě popel který zmizí během chvilky." Řekl ledovým hlasem s typickým úšklebkem.

,,Já ti chtěla jen pomoct. Vím že nejsi ten, za koho se vydáváš. Můžeš mít ledovou masku ale srdce ledové nemáš. Můžeš mít ego ale jediný co už nemáš jsem já. Budeš litovat že jsi o mně přišel. Nikdo tě nebude brát a mít rád tak jako já. Lidi ti budou je podlejzat nebo tě poslouchat že strachu. Já ale budu tou která si podlejzat nebo tě poslouchat že strachu nebudu. Já mám ráda tebe a né tvou moc jako někteří. Vzpamatuje se Tome Rojvoli Radlle."

Najednou jsem se zas probrala. Zatřeštila mi hlava. Nad sebou se skláněli dvě hlavy. Orion a Tom.

,,Tohle mi nedělej." Řekl Tom a já se jen ušklíbla. Neboť je to on kvůli komu jsem omdlela.

,,Je to tvoje vina." Ukázala jsem na Toma. Pak jsem ho šťouchla do hrudi.

,,Já vím." Řekl a pak mě zvedl teda tak abych seděla. Orion mlčel a a Tomovi ten jeho ledový hlas zmizel.

,,Tak já radši půjdu. Mějte se ahoj." Řekl Orion a odešel do komnat. Seděla jsem a to  nekonečné ticho bylo snad hrozné.

,,Hele já nevím co říct. Vybrat si cestu ale jakou já tě nechápu. Moc či nadějně nebo tak něco. Co s tím mám co společného já." Řekl a zničeně si sedl.

,,To pochopíš brzy. Počítám tak posledním rokem tady na škole bude tvoje volba." Řekla jsem a čekala na jeho reakci. Naštvaně bouchl do podlahy.

,,Ty tvoje tajemství mě štvou taky ti nic netajím tak proč?" Řekl a hlavu si dal do dlaní.

,,Protože ti chci pomoc. Kdybych ti řekla vše tak bys udělal něco čeho bys možná litoval. Kdybys to udělal tak bychom už spolu nemohli být. Pochop, mě na tobě záleží a nechci ztratit tohoto Toma Radlla. A já si myslím že bych tě ztratila a to nechci." Dokončila jsem a zas jsem měla slzy na krajíčku. Nemohla jsem říct i to málo co vím. Začínají se mi vybavovat informace o něm spíš o budoucnosti.

,,Herm proč mi nechceš říct pravdu." Řekl tiše. Měla jsem strach jak bude reagovat. Prokecla jsem se až moc. Nejhorší je že to možná dopadne špatně a ne tak jak by mělo. A ten sen mě děsí ještě víc.

,,Nemůžu říct nic. Risk je zisk ale ten zisk má několik podob. Nevím jak by ses k tomu stavěl ale nechci tě ztratit. I kdyby jsem pro tebe byla jen obyčejná holka kterou jen využíváš a taky naivní holkou ke které necítíš nic víc než jen znechucení." Tekli mi pomalu slzy. Možná to hrotím ale nikdo nemůže popřít že to nic neznamená.

,,Tak mi řekni pravdu. Hraješ si na tajemnou. Ty o mě víš vše ale já, nic, vůbec nic." Začal se rozčilovat Tom.

,,Já ti řekla o sobě vše ale tys mi neřekl celou pravdu. A ty to víš." Rozčílila jsem se já. Vstala jsem a šla do svého prefektského pokoje. Měla jsem fakt velký vztek a neměla jsem huť se sním teď bavit. Jinak bych mu vlepila a řekla mu vše o něm.

Když jsem došla do pokoje začala jsem všechno ničit. Nevím co se mi stalo že jsem měla chuť vše zničit. Půlku pokoje jsem měla tedy zničenou ale co. Záchvat vzteku jsem měla prvně ale po záchvatu vzteku byl záchvat pláče. Pláč byl snad nezastavitelný. Pak jsem ani nevím jak usla.

Probudila jsem se a bylo mi na blití. Hlava se mi točila a oči jsem měla opuchlé. Takže jsem zamířila do koupelny a tam jsem se ze sebe udělala člověka. Díky kouzlu se mi udělala líp ale na tu včerejší bolest to nestačilo. Bylo mi to líto ale zároveň jsem to myslela dobře ale kluci jsou kluci.

Oblékla jsem si školní hábit vzala tašku s učením. Sešla jsem do spolky a tam seděl onen kluk který mi ležel v hlavě.

,,Tome?" Šeptla jsem se strachem a nervozitou. Vstal a podíval se na mě. Měl provinilí výraz a ruce měl za zády.

,,Promiň." Řekl a zpoza zad vytáhl 15 růží. Rudých růží které byli nádherné a voněli překrásně.

,,Je to i moje vina. Jen chci aby jsme byli v pohodě moc mi na tobě záleží." Řekla jsem položila tašku a skočila mu kolem krku. Ruce jsem měla kolem krku a on ty svoje kolem mého pasu. Po chvilce jsem se podívala do jeho očí které měli sytě hnědé a tmavé jako kdyby měli pohledem být mrtvé a zlověstné.

Takže snad se vám tato kapitola líbila. Budu ráda za koment či hlasování. Tak se mějte a těšte se na další kapitolu neboť už to nebude jen taková ta romantika ale i to co by se od Radlla čekalo.