Love or lust for glory ✓

14. Kapitola

Z pohledu Toma Radlla

Probral jsem se. Bylo něco po páté hodině ráno. Nemohl jsem spát dál a tak jsem se šel projít. Věděl jsem přesně kam jdu a kam chci.

Došel jsem před dveře ošetřeno. Pomalu jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.

Ležela úplně na konci. Došel jsem tedy k ní a chvíli ji pozoroval. Spala tak roztomile že jsem jí chtěl říct vše.

,,Co tu chceš?" Zeptala se tak nenápadně že jsem se jí trochu lekl.

,,Chtěl jsem vě-vědět že-že si v po-pořádku." Trochu jsem koktal ale jinak to ušlo.

,,No tak můžeš odejít." Řekl a přetočila se na druhý bok.

,,Proč bych měl odejít?" Zeptal jsem se.

,,Protože chci abys vypadl." Řekla ale stále se neotáčela.

,,Pořád to není důvod." Řekl jsem. Konečně se otočila ale mířila na mě hůlkou.

,,Vypadni!" Křikla a hůlku svírala pevněji.

,,Chci důvod." Stál jsem si za svým.

,,Chci abys odešel!" Křikla. Vstala a šla ke mě s hůlkou před sebou.

,,Sklop tu hůlku." Řekl jsem stále v klidu ačkoliv mě doslova sralo její chování.

,,Nikdy. Zničil si mi život v minulosti a teď ho posereš všem a znovu!" Křičela a udělala krok blíž.

,,Jak zničil. Líbilo se ti to. Navíc znovu tě do toho zatahovat nechci." Řekl jsem a čekal. Místo toho aby hůlku sklonila namířila jí na sebe.

,,Chceš vidět jak zemřeš?" Řekla bez emocí bez námětů.

,,Předpovídání budoucnosti není přesné a navíc pokud vím tak tě to ani nebaví." Řekl jsem a přistoupil blíž.

,,Fajn tak vypadni a už v naléhavosti se mnou nemluv!" Křikla znovu ale hůlku měla stále namířenou na sebe. Pak ji zas namířila na mě.

,,Proč bych tě měl poslouchat a navíc tohle je nezbytná debeta." Řekl jsem klidně i když to ve mě vřískalo.

,,Protože si lhář.  Řekl jsi mi že mi věříš. Neřekl jsi mi že si tehdy když jsem přijela že si otevřel tajemnou komnatu nebo že jsi zabil tolik lidí a vím i o dědicích. Vím toho o tobě více než si myslíš Tome Rojvoli Radlle." Řekla znechuceně a přesto tak nervózně.

,,A co jsem měl jako podle tebe dělat? Jo promiň já jsem Radlle moje matka je mrtvá můj otec je hajzl, jsem černokněžník, zabíjím z pomsty a chci se zmocnit světa." Řekl jsem rádoby naštvaně. Teď jsem byl i ochotný na ni řvát.

,,Zapomněl jsi říct že si z části mudla. Tvůj otec tě nechtěl neboť byl omámen tvou matkou která byla vzdáleně příbuzná se Salazarem Zmijozelem a ty si tak naivní že v jeho díle pokračuješ!" Křikla na mě a já měl vnitřní výbuch.

,,Já že jsem naivní! Naivní si ty když si myslíš že s tím přestanu!" Křikl jsem nazpět.

V tom jsem přiběhla mladá Pomfreyová.

,,Pane Radlle zde nemáte co dělat, protože slečna musí odpočívat a navíc máte po večerce takže jestli nechcete abych vás nahlásila kolejními řediteli, tak vypadněte." Řekla naštvaně. Odešel jsem na její žádost ale moc se mi nechtělo.

Šel jsem znovu temnými chodbami Bradavic. Obrazy spaly, vlastně všechno spalo. Občas jsem zaslechl hlídku nebo učitelé, kterým jsem se úspěšně vyhnul.

Nechtěl jsem jít do pokoje takže jsem přemýšlel kam jít. Do Tajemné komnaty nebo Komnaty nejvyšší potřeby jsem jít nechtěl. Jezero nebyl špatný nápad ale vylézat z Hradu se mi taky nechtělo. Nakonec jsem tedy šel do knihovny.

Cesta nebyla dlouhá neboť knihovna byla jen za dvěmi kličkami.

Ocitl jsem se tedy před dveřma v knihovně a šel hledat něco zajímavého.

Procházel jsem regály knih ale žádná mi nepadla do oko. Už ani část s omezeným přístupem mě nelákala jako kdysi. Vlastně nic mě neláká tak jako kdysi. Můj plán hatí jediná věc, ničí mě, drtí mě, zabíjí mě ale být bez ní je jako být bez části své duši.

Šel jsem a prohlížel si názvy knih ať jsou jakékoliv. Nedával jsem pozor na zem a tak jsem zakopl a sletěl na zem. Když jsem se podíval na onu záhadnou věc zjistil jsem že je to kniha všech lidí co je v této škole. Neboli 'Dějiny a přítomnosti Bradavic'.

Rozhodl jsem se si ji vypůjčit a něco si z ní přečíst. Byla stará a ani nebyla tlustá natož těžká.

,,Lumos." Šeptl jsem aby jsem nepřispěchal Filche.

Prohlížel jsem si první stránku na které stálo 'Pokud něco hledáš vyslov onu věc či osobu a poklepni hůlkou na jakoukoliv stránku'. Napadlo mě tam najít Hermionu.

,,Hermiona Grengrová." Šeptl jsem její jméno a poklepl na první stránku hůlkou. Nic se nedělo ale po chvíli se z knížky začalo stávat spíše modrající světlo.

Když to ustalo tak na stránce bylo napsáno jen její jméno. Ale co mě zarazilo více bylo to že krom jejího jména se tam objevili ještě dvě. Harry Potter a Ronald Weasly. Taková příjmení tu máme ale ty jména. Nic víc zde k Hermioně nebylo. Ani její rok narození prostě jen tohle.

Přišlo mi to divné a tak jsem se rozhodl hledat kouzelnické rodokmeny.

Když jsem našel onu knihu tak jsem začal listovat a hledat Potterovic rodinku.

Dohledal jsem se rodokmene Potterů během pěti minut. Avšak když jsem projížděl sloupce jmen. Žádného Harryho Pottera jsem tam nenašel. Začal jsem hledat tedy rodokmen Weaslyovic. Zase jsem hledal ale žádnej Ronald Weasly tam prostě nebyl.

Přišlo mi to divné a ptát se Pottera nebo Weaslyho osobně se mi nechce. Ale někdo jiný by to mohl udělat. Ale kdo. Od nás z pokoje by to nikdo neudělal.

Knihy jsem vrátil tam kam patří a sám jsem se rozhodl odejít. Protentokrát jsem se rozhodl jít do svého pokoje.

Když jsem tam došel všichni spaly tedy krom Malfoye, který si četl takže mě nevnímal.

Zalezl jsem si do koupelny a tišícím kouzlem jsem si vytvořil klid. Vysvékl jsem si oblečení a dal si pořádně teplou sprchu.

Pak asi jako každý jsem si vzal spací oblečení a šel spát s hlavou plnou nevyřčených otázek ohledně Hermiony. A co víc ta dnešní hádka byla divná. Jak vůbec ví jak umřu?
V hlavě se mi utkvěla úplně jiná. Kdo je Hermiona Grengrová. S těmito myšlenkami jsem usnul.

_______________________________________

Omlouvám se vám že tato kapitola vyšla jen jedna a ještě k tom pozdě. Měla jsem fakt hodně práce a škola mi to nijak neulehčovala. Snad příští týden jich vyjde víc a včas. Jinak mě můžete jakkoliv podpořit a doufám že stě si užili četbu.