Love or lust for glory ✓

13. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grengrové

Bylo chladné ráno a taky 6 hodin ráno. Dnes byl první den školy a to znamená škola. Jako ta škola mi neva ale bude tam on. Celý den tam bude.

Vstala jsem. Udělala hygienu. Vzala si hábit. A šla do spolky. Helen tam už seděla.

,,Ahoj Helen." Pozdravila jsem ji. Otočila se a usmála se na mě.

,,Ahoj Herm tak co jdem na snídani?" Zeptala se a já jen kývla na souhlas. Vyšli jsme ze společenky a šli do Velké síně.

Došli jsme tam. Rozloučila jsem se s Helen. Sedla jsem si na kraj Zmijozelského stolu. Tom tu ještě nebyl takže jsem si vzala salát a čaj a začala jíst. Do síně vstoupil onen kluk. Měl kruhy pod očima a celkově vypadal unaveně. Bylo mi ho i líto ale nemůžu trávit čas s někým kdo ubližuje ostatním.

,,Děvčata a chlapci chtěl bych vám říci  že ještě den před plesem bych chtěl pozvat  nejlepší žáky na slavnostní večeři. Letošními studenti  se tento rok stali: Oliver Bloodmake a Sabrina Looková z Mrzimoru. Helen Klow a Arken Maximus z Havraspáru. Alfonse Calc a Dakar Teeamová z Nebelvíru. No a v neposlední řadě Tom Radlle a Hermiona Grengrová ze Zmijozelu. Takže v 6 hodin večer se sejdeme v mé ředitelně. Hesla vám budou poslána po sově. Užijte si snídani." Dořekl Dippet a všichni začli tleskat. Já jsem zasténala.

,,Ty seš Grangerová že?" Zeptal se někdo za mnou. Otočila jsem a spatřila Zmijozelský odznak.

,,Jsem." Odpověděla jsem zvědavým tónem. Usmál se a usedl vedle mě.

,,Jsem Porthos Longhare." Řekl a mě se ihned vybavil Erike.

,,Takže si příbuzný s Erikem Longharem?" Zeptala jsem se ho s nadějí.

,,Ano je to špína naší rodiny." Řekl klidně. Podíval se na mě a usmál se.

,,Špína?" Povytáhla jsem zvědavě obočí.

,,Víš on byl hrozba. Mi nejsme nějak zlý prostě jen nemáme rádi mudli. No a on když mi bylo dva otrávil vlastního syna. Neboli mého otce." Dořekl a nandal si též salát ale místo čaje si vzal horkou čokoládu.

,,Aha to je mi líto." Řekla jsem a usmála se. Uslyšela jsem bouchnutí a zavrčení. Byl to Tom. V ruce svírala křečovitě vidličku a měl naštvaný výraz. Nebylo těžké uhodnout proč.

,,Nemusí." Řekl Porthos a začal jíst. Udělala jsem totéž.

Dojedli jsme a já se vydala na první hodinu obraně proti černé magii.

Dorazila jsem tam mezi prvními a za učitelským stolem  stál profesor Křiklan. Zamával na mě ať jdu k němu. To jsem taky udělala.

,,Ach slečno Hermiono. Jsem rád že se po dlouhé době vidíme." Řekl mile a natáhl ruku na pozdrav. Přijala jsem jí bez přemyšlení.

,,Jsem také ráda že Vás vidím profesore." Řekla jsem mile s úsměvem.

,,Ach Tome." Řekl najednou profesor. Stuhla jsem. Slyšela jsem jeho kroky. Potom jsem poznala jak stojí vedle mě.

,,Zdravím profesore." Řekl Tom a potřásl si s ním rukou.

,,Budu moc rád když si sednete oba do přední lavice na levo. Jo a byla menší změna v rozvrhu první dvě hodiny máte semnou hodinu obrany proti černé magie společně s Mrzimorem. Takže třetí hodinu máte s Nebelvírem.
Můžete se posadit." Dokončil Křiklan a mi tak udělali. Nic jiného mi ani nezbývalo. Všichni si myslí že jsme ti nejlepší kamarádi možná si myslí že jsme dokonce spolu byli i něco víc takže proč nás neposadit spolu.