Love or lust for glory ✓

20. Kapitola

Z pohledu Toma Radlla

Bylo něco málo před večeří a já se divil kde byla od toho incidentu s Rodgersem jsem Hermionu nikde neviděl. Nebyla ani na obědě ale a co horší bylo ten rozhovor. Nemyslel jsem si že mě chce změnit a ten blbej Mrzimorák zničit.

,,Em Tome?" Zeptal se mě Monk.

,,Musím si s ní promluvit." Řekl jsem po chvíli. Zabiny si ke mně sedl.

,,To není nejlepší. Víš možná bych to mohl udělat já?" Řekl nejistě ale snažil  se skrýt leč marně.

,,Ach děláš jako kdybych jí neznal!" Řekl jsem naštvaně. Normálně bych s ním vymetl podlahu ale a co hůř měl i pravdu.

,,Asi ne když ste se tak pohádali." Řekl a vstal. Podíval se na mě a mírně se usmál.

,,Možná na tom něco bude." Řekl jsem a taktéž jsem vstal.

,,Tak pojď nebo nám vše sežerou." Řekl a společně jsme vyšli ven. V společence byl Malfoy a Black takže jsme tam šli společně.

Byli jsme skoro před, tedy asi deset metrů přede dveřmi do velké síně, když jsem spatřil Hermionu a tu její Havraspárskou štětku. Něčemu se smáli ale když se Herm otočila na mě zastavila se. Štětka šla napřed a já poslal ostatní též napřed.

,,Proč si nic neudělal?" Zeptala se mě a já nechápal její otázku. Byla klidná což mě celkem děsilo ale o co víc žádný výraz v očích nebyl.

,,Jak neudělal?" Zeptal jsem se normálně. Herm protočilo očima. Až teď mi došlo že mám pořád její hůlku u sebe. Takže jsem jí vytáhl z kapsy a podal jí Herm.

,,Když si přišel o hůlku mohl si zabránit tomu aby ho Wi-Sigurdsson nemusel od nás rádoby odpálit." Řekla stále v klidu.

,,A co jsem měl jako dělat." Řekl jsem a ona si ode mě vzala hůlku. Na chvíli se zamračila a pak se mi podívala do očí.

,,Víš že bez hůlku seš ubožák." Řekla otočila se a odešla. Já zůstal stát na místě a jen koukal na místo kde před chvílí stála. Tohle jsem jaksi nečekal. Dokonce i nějakou kledbu bych čekal ale tohle. Nikdo mi tohleto  nikdy neřekl takže jsem jaksi nevěděl co dělat.

Vešel jsem tedy dovnitř. Ona se na mě otočila a měla takový naštvaný až smutný výraz dokonce zklamaný s očekáváním ale já jsem nevěděl jak se zachovat. Stále se mi koukala do očí ale pak jsem si uvědomil že bych si mohl sednout. Všichni včetně učitelů se na mne dívali tím stylem 'Hejbneš
sebou nebo tu budeš stát jak blb'.

Sedl jsem si naproti ní. Ani jeden nic neřekl a jen jsme mlčeli. Po očku jsem jí sledoval. Rýpadla se v jídle a prakticky nic nesnědla. Já si sice něco dal ale že by to byla normální porce pro studenta 7. ročníku to bych neřekl. Spíše pro pětileté dítě co má hlad.

Nečekal jsem co se bude dít dál jelikož jsem rychlostí blesku vletěli sovy. Byla nedělá takže je to pochopitelné ale nějak si dali pauzu že přiletěli tak pozdě.

Jedna z nich letěla přímo k nám. Sedla si mezi mě a Hermionu. Takže jsem Herm neviděl vzhledem k tomu že jsem seděl naproti ní a mezi námi byla ona sova.

V zobáku měla dva vzkazy, která jsem převzal. Ovšem ten druhý mi ta sova vytrhla a předala ho Hermioně.

Když jsem dopis otevřel byl celý tmavý. Dopis psaný na pergamenu byl záhadný a písmo těžko rozpoznatelný.

'Milý pane Radlle,
Tímto vás zvu na pobyt v hotelu Mermagic(Mermadžik). Ti nejlepší dva ze sedmého ročníku co se týká Zmijozelské koleje pojedete jak na odpočinkový tak i na výcvik kouzel, která se jen tak zde na této  škole nenaučíte.'

Tohleto jsem si četl tak dlouho dokabať Dippet nezačal cinkat vidličkou o sklenici aby na sebe strhl pozornost.

,,Milý studenti," Řekl a podíval se po všech." ,,Jak někteří z vás zjistili tak nejchytřejší dva z každé koleje pojedou pryč. Berte v potaz to že jede vždy chlapec a dívka. Takže čtyři dívky a čtyři chlapci co obdrželi tento dopis tak přesně další neděli, hned po obědě, se dostaví, i se zavazadlo na týden, před kancelář profesora Brumbála, který vás přemístí do hotelu Mermagic a tam budete od nedělního večera až do dalšího nedělního večera. Takže to je vše okrem tématu a teď předávám slovo profesorovi Brumbálovi." Dořekl monolog a mě došlo hned co to znamená. Týden s Hermionou a dalšíma blbama s ostatních kolejí.

,,Děkuji Dippete. Jen bych vám chtěl oficiálně pozvat na vánoční ples s výzdobou čtyř zakladatelů školy, který se koná desátého dvanáctý. Taky pro ty z vás, kteří neodjíždí na vánoční prázdniny bude uspořádá čtyřiadvacátého dvanáctý plesová párty. To by bylo vše a mi vás necháme si dojíst jídlo a přeji všem hezký a příjemný zbytek dne." Dokončil Brumbál a někteří začali odcházet a nebo dojídat svá jídla. Ovšem já neudělal ani jedno. Stále jsem koukal na dopis a také na Hermionu, která naštvaně odstrčila talíř a znovu vzala do ruky dopis.

Po Pár minutách jsem se rozhodl odejít z Velké síně. Málem bych zapomněl že jsem šel kvůli tomu že Hermiona taktéž šla takže jsem šel za ní.

,,Můžeme si promluvit." Vypadlo ze mě když jsem byl kousek od ní.

,,O čem?" Zeptala se aniž by se na mě otočila. Čekal jsem až se otočí a po chvilce se tak stalo.

,,Co je s tebou a co je tvá práva minulost?" Řekl jsem dvě otázky, které mě nejvíce zajímali.

,,Se mnou není nic. Kdyby si mi nelhal tak bych se chovala tak jako před tím. Moje práva minulost je taková že ji nevím. Něco mi řekli ti, kteří si jí pamatují a na něco jsem si prostě vzpomněla. Jinak nevím nic víc než bych chtěla. Jsem Hermiona Grengrová, nemám rodiče, a chci vyplnit to co se očekává. Možná kdybys bádal víc tak bys věděl mnohem více ale vzhledem k tomu že se věnuješ tomu svinstvu tak se ani nedivím." Dokončila monolog a já se prostě musel pousmát. Byl to arogantní úsměv ale co bylo horší s ní to ani nehlo.

,,Promiň že chci něco dokázat!" Řekl jsem ironicky.

,,Mě nezajímá že si spojen krvý Salazarovou ale taky si potomek mudli(Jaksi nevím jestli se píše i  nebo y takže se omlouvám.). Mudli, který byl ošálen tvou matkou. Uvědom si že čistokrevným tím že tvoji rodiče jsou oba z čistokrevného rodu čarodějek a kouzelníků ale to jak se chováš. Každý v sobě máme krev ať je jakákoliv a když to budem brát po tvém tak čistokrevný rozhodně nejsi. Si z půlký mudla tak to pochop." Dořekla a odešla. Upřímně na tohle nemám slov. To je dnes podruhé co mě vyvedla z míry a připravila a slova.

Šel jsem s hlavou plnou nevyřčených otázek do sklepení, přesněji do své komnaty abych si mohl pořádně vše urovnat. Nevím jestli mě zrovna Merlin proklel nebo jestli se mi snaží něco namluvit.

Co jsem vešel do komnaty dal jsem si teplou a dlouhou sprchu. Aspoň na chvíli jsem nepřemýšlel nad hnědookou, zmijozelskou, tajemnou dívkou, která mi doslova bere dech o tom co vše o mně ví ačkoliv jsem jí o své rodině skoro nic neřekl jen kdo jsou mí rodiče ale o původu jsem vůbec nic neřekl. Taky si myslím že by to nikdo od nás neřekl takže by mě zajímalo jak vše ví. Jenže tohle mi zůstane na dlouhou chvíli záhadou.

S tímhle tím se já musím ponořit do říše snů ačkoliv těžko. Zbytek pokoje spí a mě ne a ne usnout. Nikdo mě takhle nepřipravil o mluvu jako ona. Má skvělá hnědooká princezna je spíše tajemnou slečnou bez minulosti, teda aspoň zatím pro mě.

Den je krátký a noc též takže teď je čas vypnout vše a jen spát až do brzkých ranních hodin.

_______________________________________

Fajn takže další kapitolka je za mnou. Musím říct že se mi náramně povedla hlavně ten konec. Pokud se vám líbí můžete hlasovat a to je vše a přeji vše dobré.