Love or lust for glory ✓

8. Kapitola

Na nádraží King's Cross o dva roky později

Z pohledu Toma Radlla

Poslední rok v Bradavicích a taky poslední rok na dokončení mého plánu stát se nejmocnější kouzelníkem. Ale brání mi v tom jedna věc ta věc se nazývá Herm. Určitě něco tuší a navíc ji prakticky lžu. Jako rád bych jí řekl že chci být nejmocnější a proto vytvářím znamení zla ale jediné co mi chybí je jak vymyslet aby fungovalo.

,,Tome?" Uslyšel jsem za sebou hlas. Jak jsem předpokládal byla to Herm. Ale nebyla veselá nýbrž naštvaná.

,,Co se zase stalo." Zeptal jsem se ale ona se ke mě začala přibližovat. Chytla mě za rukáv saka a už jsem nestál na zemi.

Po pár sekundách jsem ucítil pevnou zem. Nechápal jsem co se stalo nebo proč to udělala. Podíval jsem se opět na ní ale rozzuřený výraz měla stále.

,,Vím co děláš." Vypadlo zní a já jen stál. Teď jsem byl zmatený až až. ,,Nehraj blbýho. Lžeš kudy chodíš. Prej nic nedělám a zády vytváříš znamení zla a nejmocnější čaroděj chceš být." Řekla naštvaně a já jen pootevřel pusu. Upřímně jediný kdo to ví je Black, Zabini a Malfoy jinak nikdo.

,,Od kaď to Promerlina víš." Řekl jsem po chvíli. Kluci by to neřekli a všude jsem použil utišovací kouzlo tak jak to ví?

,,Vím víc než si myslíš! Ale nikdy bych nečekala že mi budeš lhát." Řekla a měla spíše smutný výraz a taky zklamaný.

,,Jak jako víš víc?" Zeptal jsem se ale měl jsem fakt strach. Nikdy bych nečekal že bude taková ostrá.

,,Myslela jsem si že si říkáme všechno. Já já jsem ti věřila. A vím to proto že jsem vás slyšela. Myslela jsem si že si jiný." Dořekla a opřela se o zeď a ruce dala do dlaní. Začala plakat.

,,Já jsem jiný." Řekl jsem a zas jsem měl takový vztek. Nevím jestli na Herm nebo na sebe ale měl.

,,Tak to dokaž." Hlesla hlasem a sesunula se k zemi. Teď jsem byl opravdu zmatený. Nevěděl jsem co dělat.

,,Jenomže jak. Já bych ti to rád dokázal ale nevím jak. No a nevím proč jsi ani na mě tak naštvaná." Řekl jsem a čekal. Čekal jsem malou chvíli než se na mě podívala.

,,Lhal si mi a říkal lež. Myslela jsem si že mi věříš a ještě k tomu chceš ovládnout svět být nejmocnější. Mít vše. Já myslela že jsi se změnil." Dořekla. Zvedla se ale já ji chytil. Měl jsem jedno pozitivum. Nesnažila se vyvléknout a ani utéct. Jen stála otočená zády ke mě.

Přišel jsem blíž k ní. Stále stála ale nic neudělala. Chytil jsem svojí levou její levou a svojí pravou její pravou a propletl si sní prsty. Byla studená. Studenější než já a to mě jaksi trochu dělala starost neboť vždy měla teplé ruce. I v zimě.

,,Nechtěl jsem tě tím zatěžovat a nechci abys s tím měla co společného." Řekl jsem a i s jejíma rukama jsem je obmotal kolem břicha až na boky. Šlo poznat že má hubenější pas a celkově za ty prázdniny měla jinou postavu. Lepší a vyspělejší.

,,A já nechci abys ty měl něco s tím společného." Vypadlo zní po dlouhé době. Nebyl jsem ale z toho natčený že chce abych skončil.

,,Proč bych neměl mít nic společného s tím co dělám." Pošeptal jsem jí do ucha. Chtěl jsem slyšet důvod proč.

,,Protože mi na tobě záleží a ty to víš až moc dobře," měla pravdu že to vím. ,,Ale poslední dobou mi přijde že pro tebe neznamenám nic." Dodala a já jsem na chvilku strnul. Ona pro mě znamenala víc než celá svět.

,,Víš že to mám stejně." Řekl jsem a otočil si jí k sobě čelem. Měla rudé oči. Musel jsem se usmát nad tím jak se tvářila.

,,Ne to tedy nevím," řekla ale neusmála se. ,,Ujede nám vlak." Dodala a otočila se. Než jsem stihl něco udělat byla pryč.

Pak jsem se přemístil já. Po chvilce jsem zas ucítil pevnou zem a tak jsem otevřel oči. Nikde jsem ji neviděl. Šel jsem tedy na nástupiště 9 a 3/4.

Prošel jsem tedy zdí a ocitl se mezi čarodějkami a kouzelníky.

,,AU." Zaklel jsem když do mě nebo já do něho narazil. Podíval jsem se na onu osobu. Byl to kluk. Asi šel do prvního ročníku neboť neměl ani náznak nějaké koleje. Kluka jsem nechal klukem neboť jsem zahlédl Herm jak se vybavuje s vysokým Mrzimorcem.

Došel jsem k nim. Tedy né úplně k nim ale tak abych je slyšel.

,,Jsem rád že vybrali tebe jako primuse, ta představa že by to byl Radlle mě děsí." Řekl ten mrzimorec a já jen dostal vztek.

,,Já jsem taky ráda a hlavně jsem ráda že jsi i ty primus. Přece jen tvůj otec zastavil Grindelwalda a vůbec jsem si nemyslela že zrovna s tebou budí mít tu čest se bavit." Řekla Herm a já myslel že vybuchnu. Koho by to neštvalo když jsem zjistil že zrovna  Artamis Scamander je primus a že Herm je taky primus. Nechtěl jsem dál poslouchat a tak jsem šel do svého oblíbeného kupé. Když jsem tam došel seděl tam Orion, Monk a Abraxas.

Vešel jsem tedy dovnitř a posadil se na levou stranu k oknu.

,,Kde máš Herm?" Zeptal se Abraxas a já jen bouchl do stěny.

,,Hádejte kdo je Mrzimorským primusem a kdo Zmijozelským." Řekl  jsem naštvaně a propaloval roh stropu naproti mě.

,,U nás to bude podle tvého Herm ale Mrzimor to mě nenápadná." Řekl Monk a podíval se na mě.

,,Vzhledem k tomu že nenávidíš Scamandera tak to bude on." Řekl jako poslední Orion a a podíval se na dveře.

Udělal jsem totéž neboť se tam koukali všichni. Stál tam ten mrzimorský idiot  a Herm. Doufal jsem že půjde Herm sem ale pak se rozešla pryč a on sní. Měl jsem ještě větší vztek a tak jsem se zvednul ale kluci mě znovu posadili.

,,To není dobrej nápad." Řekl Orion a sedl si ke mě. Pak mě poplácal po rameni.

,,Hele Tome jestli ti na Herm záleží víc než na nejlepší kamarádce měl bys jí to říct. Pokud ne tak jí nech bejt." Řekl Monk a podíval se mi do očí.

,,Já nevim. Nikdy jsem žádnou holku neměl rád a ani víc než to. Tak jal to poznám." Řekl jsem frustrovaně. Nevěděl jsem co teď. Bál jsem se že o ni přijdu neboť ona je moje slabina. Jediná slabina.

Takže snad se vám tato kapitola líbí. Budu ráda za moment či za hvězdičku abych věděla že se vám to líbí.