Love or lust for glory ✓

32. Kapitola

Z pohledu třetí osoby

Měsíc po incidentu s Gellertem byl pěkně napjatý. Nejenže Tom byl zmaten Hermioniným chováním ale i ona sama byla zmatená. Nemluvili spolu a ani s Brumbálem.

Jako by neexistovali. Každý se věnoval svým povinnostem. Z Hermiona se stala primuska a pilná studentka. Z Toma arogantní, chytrý, populární hezoun. No a Brumbál se snažil najít Harryho s Ronem.

Ovšem jednoho dne neboli den neštěstí, který všichni dobře známe. Byl pátek a jen tak ledajaký. Pátek třináctého byl ten nejhorší den. Tedy budoucí.

Hermiona i Tom se probudili. Udělali hygienu a převlékli se. Oba si mysleli že to bude den jako každý od oné události. Ale každý se plete nebo ne?

Hermiona šla ke svému stolu. Seděla sama jako každý den. Ovšem naše sladká hvězda Orion si nedá říci.

,,Hermiono!!" Vřískl radostně Orion. ,,Po dlouhlé době si přišla tak abych tě stihl pozdravit." Řekl. Orion byl takový šašek. Hlavně co se týkalo dívek. Ovšem Wal se na to nedívala zrovna s úsměvem. A to nemluvím o výrazu jednoho tmavovlasého kloučka.

,,Dej si odchod. Nikoho ty tvoje kraviny nezajímají." Řekla nevrle Hermiona. Ovšem její smrtící výraz ho až donutil se vzdálit.

Neměla dobrou náladu asi tak jako Tom. Ale co se divit. Naštěstí se aspoň Grindelwald neobjevil. Tedy jestli.

•••

Hermiona mířila na lektvary. Naštěstí společně s Nebelvírem takže bude šance že jí dá potom do dvojice s někým od nich. Stačí ji že musí sedět vedle Toma.

Tom byl na tom podobně. Ačkoliv by spíše seděl s jiným zmijozelským. Ale nevěděl jestli by byl celý den vedle Hermiona a nebo jednu hodiny na vytváření lektvarů s někým od Nebelvíru. Ale spíše se přikláněl k druhé variantě.

Oba si sedli až na kraj lavice. Byl to docela komický pohled. No a než byste řekla Merlin tak zde byl i profesor Horácio Křiklan.

,,Dnes si uděláme takovou menší zábavu. Dnešní lektvar je zvětšovací lektvar. Už jsme ho dělali takže by to mělo být lehké. No a dnes zůstane ve dvojicích tak jak sedíte. A kdo ho udělá nejdříve a nejlépe vyhraje den volna v hodině lektvarů." Dořekl Křiklan. Všichni se zamračili. Věděli totiž že Tom s Hermionu jsou profíci takže nemaj ani šanci. To samé si nemysleli oni dva. Protože k tomu aby tento lektvar udělali je zapotřebí spolupráce.

Všichni se do lektvarů pustili. Jediný Tom a Herm ještě nezačali. Hermiona si nalistovala stranu. Šla pro potřebné suroviny. Když se vrátila tak je dala na stůl začala je připravovat a ke kotlíku je dávala. Dala tak Tomovi na jevo že zbytek je jeho práce. A to taky udělal.

•••

Jak bylo známo tak ti nejchytřejší to měli hotové. Nečekaně. A nemuseli a pípnout nebo se dohadovat.

Křiklan šel k nim a lektvar si pečlivě prohlížel. Byl nadšen z lektvaru. Ale jeho povodní cíl nebo spíše úkol od Brumbála nesplnil. Chtěl aby tíhla dva spolu začali komunikavat ale nějak se to nevyvedlo.

,,Lektvar vynikající ale něco tomu chybělo i chybí." Řekl a odešel k dalším, kteří ho už dokončovali. Obou dvou jeho věta vrtala hlavou. Nechápali jaký to mělo význam. Ale nejspíše tušili v čem je zakopaný Marlin. Ale ani jeden si to nechtěl přiznat.

•••

Hermiona mířila do primuské síně. Když tam došla seděl tam pouze Rebus. Seděl tiše a četl. Hermiona přišla k němu a na stůl dala několik svitků.

,,Tady je vše k přípravě toho plesu." Řekla smutně. Rebus se okamžitě na zničenou Hermionu podíval.

,,Říkal jsem že mu to stačí do příštího měsíce." Řekl a vzal si svitky. Nebyl nadšený a věděl kde je háček.

,,Na co. Stejně tam nejdu takže nelítám jak splašená a nesháním šaty. Díky tomu jsem měla čas to napsat." Řekla normálně. Ačkoliv on věděl že normální to rozhodně nebylo.

,,Ty tam půjdeš a bez keců. U Merlina Hermiono je to tvůj poslední ples." Řekl nevěřícně ale smutné Rebus. Byl stejný jako Harry. Akorát s tím že si teď s Ronem lebedí u Svatého Munga.

,,No a. Nemám partnera a navíc se mi tam ani nechce." Tohle byla výmluva na všechno. Nechce. Poslední dobou na všechny akce co Bradavice podnikli.

,,Ale no tak. Všichni tě tam chceme." Řekl Rebus. Ovšem ona jen zavrtěla hlavou. Byla tvrdohlavá ale přesto inteligentní.

•••

Tom seděl na své posteli. Stálé si dokola říkal slova, která řekl Křiklan. Nechápal to. Ani do hlavy se mu nedostal. V hlavě měl zmatek, který neměl jak sklidnit. Nevěděl co si počít. Měl jistou představu, která se teď rozpadala jak domeček z karet. Všichni ho považovali za velice inteligentní a chytrého. Ovšem na tohle byl nejspíše krátkej. A o nemluvíme že se mu vyhýbá Brumbál. Nebo si to myslel.

,,Tome už buď zticha." Řekl Orion. Bylo pozdě večer a celý pokoj krom Toma se chystal spát. Jen Tom né a né zklapnout.

,,To ty mluvíš." Napomenul ho potiše vyrušený Tom. Neměl tohle rád ale stálé dokola se mu to stávalo. Rozhodl se vyjít ven. Do sedmého patra.

Než ale došel na ono místo uslyšel že nebyl jediný co měl stejný nápad. Nějaká osoba stála před dveřmi. Neotevřela je ale bylo slyšet jak potichu vzlyká. Opřená po zdi sjela dolů a obličej v dlaních. Tom jí sledoval. Ano ji. No a nebyl by to pátek třináctého.

,,Je to tvoje chyba." Uslyšel ji. Ačkoliv mluvila potichu tak se její hlas rozléhal po celé chodbě. Tom přišel o něco blíže.

,,Jak moje?" Zeptal se kameně. Nechtěl dát nic nejevo. Bolest, strach, nenávist, zlost či něco co nikdy nezažil ale cítil to.

______________________________________

Takže konec. Je překvapivé že jsem se rozhodla napsat další kapču den po vydání té předchozí. Ale co, díky DenisaVuova jsem se do toho opřela a tak jí ji i věnuju. Jelikož ty komentáře od ní 😂🤣 no nic snad se užíváte poslední týden. Pak už jen peklo.🖤