Love or lust for glory ✓

22. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grengrové
Den odjezdu

S mým zavazadlem jsem mýřila k profesoru Brumbálovi jako ostatní co se zúčastnili výletu. Ovšem jedinej s kým se se tam nějak bavila byl Radlle. Jinak tam jeli čarodějky a kouzelníci, které jsem v lásce neměla.

Když jsem došla ke dveřím tak jsem zaťukala. Ony se otevřeli a tak jsem vstoupila dovnitř. Byli tam jen Havraspárští takže na zbytek se bude muset čekat.

,,Slečno Grengrová jdete na čas." Řekl mile ale v očích měl jakousi jiskru. Nebyla to ta šťastná nýbrž plná obav.

Posadila jsem se do křesla pro dva. Byl v barvě Zmijozelu takže byl pro mě a pro Radlla. Jen mě štve že to křeslo mohli rozdělit. Nevadí mi že s ním budu muset zdílet křeslo ale spíše to že mám strach. Možná jsem to přehnala a taky má právo se zlobit. Však on nic neví o mně a skoro ani já.

Po chvíli dorazil zbytek. Ačkoliv jsme čekali na Nebelvírské tak jsme tu všichni.

,,Než budete přemístěni tak bych vám chtěl říci že jestli někdo z vás budete dělat neplechy tak vás vlastnoručně vyhodím od tam taď. Hlavně promerlina poslouchejte." Dořekl Brumbál.

Všichni jsme se postavili a Brumbál před nás položil cosi vypadající jako zvětšený obračec času. Umerlina vždyť to vypadá jako ten, který jsem držela před dvěma lety akorát ve větším.

,,Jste v pořádku slečno Grengrová?" Optal se mě Brumbál.

,,A-ano." Zakoktala jsem a stále se koukala na onen předmět, který nás měl přenést do Mermagicu.

,,Nyní se z koleje chyťte za ruky a postupně se dotkněte přenášela." Řekl a všichni kývli. První šel Nebelvír za ním Havraspár pak Mrzimor a nakonec mi. Teda ještě ne ale chytali jsme se. Ačkoliv můj i jeho stisk byl nejistý stále se to za stisk nazývat dalo.

,,Než odejdete chci vám obou říci že stě tu hlavně skrz to abyste si vše urovnali. Každá kolej má jiný režim takže budu rád když mi slíbíte že vše bude v pořádku." Řekl a já se podívala na Radlla. Žádný výraz neměl a ani pohled mi neopětoval. Jen kývl a dotkl se přenášela. To nás automaticky přemístilo. Udělalo se mi nevolno a když jsme přistáli tak jsem se musela o něco opřít. Takže po ruce byl Radlle. Jenže v ten moment co jsem se opřela tak též jako já zavrávoral a oba jsme letěli na zem jako kdyby nás porazilo auto. Samozřejmě jsem mu spadla na hrudník takže jsem měla dobrý výhled na jeho oči.

,,Ehm!" Řekl někdo za námi a mi automaticky spíše já z něho slezla a oba jsme se postavili.

,,Ano?" Zeptala jsem se s omluvným podtónem. On jen stál a čekal co dál.

,,Vítám vás v Mermagicu. Jsem váš průvodce a vlastně i učitel a také poradce. Váš pokoje je číslo 7. Budu rád, když dnešek budete prozkoumávat okolí. Ještě dnes se všichni budete moc vykoupat v bazénu a také si zkusit různou zábavu. To by bylo vše a kdyby stě něco potřebovali tak můj pokoj je 107. Zatím se mějte a zítra v osm na snídani." Dořekl chlapík stejně starý jako Brumbál a odešel. Já a Rad-Tom jsme šli hledat náš pokoj. Sice si někdo řekne že číslo 7 není tak velké ale neměli jsme tušení kde se část s pokoji nachází.

,,Em Tome?" Zeptala jsem se opatrně. Ovšem on se na mě ani nepodíval. Na jednu stranu mě to ničilo a chápala jsem to ale na druhou mohl aspoň něco říct nebo se na mě podívat. ,,Fajn tak si mlč." Řekla jsem po chvíli naštvaně.

Šli jsme zase v tichosti a hledali náš pokoj. Teď mi to vlastně došlo. My máme společný pokoj.

,,Tady je." Řekl když narazil na pokoj s číslem 7. Oba dva jsme vešli dovnitř. Byla to nádhera. Zeleno-stříbrný pokoj. Dvě velké postele s nebesy, dvě skříně z tmavého dřeva a to nemluvím o koupelně. Bohužel jen jedna. Ovšem ta byla bílá a občas se tu i octla zelená barva. Dvojitá sada ročníků v zelených octínech. Na světlalé sadě byl papírek s mým jménem a té tmavé s Tomovým. Byla to nádhera sama o sobě.

Když jsem zas vešla do pokoje tak Tom si vybaloval věci. Já si hned vzala plavky a hygienu s hřebenem a gumičkami. Taky jsem si vzala kraťasy a tílko a vlezla zpátky do koupelny. Tak jsem si vše převlékla a vzala jeden ručník.

Vyšla jsem z koupelny a našla Toma jak si akorát na sebe bere tričko. Zpodek byli plavkové kraťasy a musím uznat že byl hezký. Jako vím přeci jsem ho nazvala ubožákem ale teď si chci užít ten klid.

,,Taky se chystáš k bazénu?" Zeptala jsem se slušně a sedla si na postel.

,,Jo." Odpověděl a otočil se na mě. Měl rozcuchané vlasy a ušklebek na tváři.

,,Úšklebek ti nesluší." Řekla jsem upřímně. Možná se to zdá ale uvědomila jsem si že mu tajím i já věci a díky Wiglafovi jsme přišli na lepší nápad jak mu pomoc.

,,To říká ta co se furt mračí." Řekl a já malinko pousmála.

,,Měli bychom si promluvit." Řekla jsem a koukla jsem se mu hluboko do očí.

,,Fajn a kdo uteče tentokrát?" Zeptal se ironicky. Já protočilo očima. Měl pravdu ale teď nikdo utíkat nebude.

,,Musím ti něco říct." Radši jsem ignorovala a řekla to co jsem si myslela že před ním nikdy nevypustím z pusy.

,,A co?" Zeptal se zvědavě.

,,Asi víš že to co jsem všem nevykládala o mé minulosti byla lež." Řekla jsem to co už věděl.

,,Vím." Řekl nejistě a čekal co ze mě vypadne dál.

,,Já-já totiž ne pocházím z-z téhle do-dob-doby." Vykoktal jsem a slzy se mi zaleskly. Měla jsem strach a ještě k tomu jsem to řekla tomu kdo by mě klidně mohl teď hned zabít.

,,Tak z jaké?" Zeptal se bez pocitu.

,,No já-já jsem s-se na-narodila ro-roku 1979." Jsem vykoktal nějakým záhadným způsobem. Podívala jsem se mu s leklými očky do těch jeho. Ovšem žádná reakce se nekonala. Takže jsem vstala a chtěla odejít. Taky že jsem byla skoro u dveří.

,,Počkej." Křikl když jsem otvírala dveře. Zastavila jsem se ale otočit mě nenapadlo. Přišel ke mě a otočil mě.

,,No?" Zeptala jsem se a čekala co zněj vypadne.

,,Každý má velké tajemství jen pro sebe. Takže mi to konečně došlo proč mě znáš tak dobře ale stálé nechápu proč." Řekl a já mlčela.

,,Nechci aby si byl takový. Dokážeš být milý ale nechci abys využíval černou magii k zlým věcem. Proč jí nechceš využít líp?" Poslední větou jsem se spíše zeptala. Měla jsem strach a to velký.

,,Ano to není tak lehký." Řekl a já jen protočila očima.

,,Ne jen ty nechceš a teď pojď." Řekla jsem a chytla ho za ruku. Byl studený ale snažila jsem se to přejít.

_______________________________________

Takže další kapča je zde. Doufám že to není hrozný ale psala jsem to večer a dnes ráno to dopisovala. Takže se mějte a ahoj.