Love or lust for glory ✓

31. Kapitola

Z pohledu Toma Radlla

Šel jsem chodbami jako každý den. Za mnou šel Abraxas s Orionem. Měl jsem pocit jako by zde nebyl nikdo jiný. No vlastně ona to byla docela i bravda.

,,Tome?" Otázal se Abraxas. Koukal jsem po něm. Když jsem se na něj podíval měl mírně vyděšený výraz. Nechápal jsem proč. Nevěděl jsem co mu je.

,,Crucio!!" Křikl někdo. Svalil jsem se na zem v křečovité bolesti. Nevěděl jsem co se děje. Pak jsem uviděl Hermionu. Stála přede mnou a mířila na mě hůlkou. Podíval jsem se obtížně na Abraxase s Orionem. Ale oba leželi nejspíš v bezvědomí. Po asi pěti minutách ta ukrutná bolest přestala. Vzhléhl jsem. Hermiona upadla. Její oči byli jako by byla nevidomá

,,Radlle, Radlle, Radlle," uslyšel jsem hlas, který jsem vážně nechtěl slyšet. A pak mi to došlo. Gellert musel použít na Herm Imperio. ,,Čekal jsem že si se zlepšil. Ale očividně si ještě horší kouzelník než předtím." Dořekl a začal se smát. Vstal jsem a pomalu jsem vytáhl hůlku. Koukal jsem zpátky na Herm. Stálé měla žen pohled. Nakoplo mně to abych se mu postavil.

,,Neznamená že když tě nezabil Brumbál že tě nezabiji já." Řekl jsem tak naštvaně. Měl jsem vztek a to takový že jsem cítil větší sílu.

,,Ty a zabít mě. Jestli se mně pokusíš zabít tak já," a poukázal na sebe. ,,Zabiju jí." A ukázal na ní. Moje oči zářili hněvem.

Podíval jsem se na ni a její oči zase nabraly oříškovou barvu. Potom zasténala bolestí.

,,Ani si nemyslí že ji budeš mít. Svojí šanci si prošvihl." Řekl tak nechutně. Měl jsem vztek. Ale co se dalo čekat. Popošel ke mně blíže.

Z pohledu Hermiona Grangerové

Grindelwald se přibližoval k Tomovi. Snažila jsem se postavit. Šlo to ale chvíli to trvalo. Vytáhla jsem hůlku pomalu jsem ji namířila na Toma. Ano na Toma. Nevím ale prostě jsem mířila na Toma.

Koukal na mně pohledem, který bych nečekala. Šlo vidět že měl strach.

,,Ale no tak Tome." Řekl Grindelwald. Podívala jsem se na něj. Jeho blond vlasy a dvoubarevné oči v sobě měli tolik temnoty jako v Tomovi. Teď mi došlo že Tom je jako on. Nebo spíše bude jako on. Bude zabíjet nevinné. Hlavně mudli.

,,Jak si mohl?" Řekla jsem naštvaně směrem k Tomovi. Už to nebylo Imperio. Žádné kouzlo. Teď mi došlo že mojí povinností je ho změnit, a když né to, tak zničit.

,,Vidíš? Není to Imperio." Řekl Grindelwald. Tom se na mně nechápavě koukal.

,,O čem to mluvíš?" Řekl. Seděl na zemi. Koukal ze mně na Grindelwalda .

,,Vy dva byste si mohli podat ruce. Jste stejní hajzlové. Oba dva máte zlo a chuť zabíjet. Něco ale nevíte. Jestli hodláte zabíjet nečistokrevné pak musíte zabít i mně." Řekla jsem sebejistě. Popravdě jediný kdo věděl kdo jsem byl Brumbál, Harry a Ron. Teď mi to došlo. Kde je Harry s Ronem.

Tom se na mně ještě více nevěřícně podíval. Jednou by to stejně prasklo. Tak proč né teď. A Grindelwald se začal smát.

,,Vím že tvá krev není čistokrevná. Že tví rodiče jsou mudlové. Jen ti co mají papirus s legendou a umí odhalit tajemství ví kdo přesně jsi. Hermiono Jean Grangerová. A vím i o tvých přátelích. Jsou u mně v bezpečí." Řekl a začal se strašně smát. Hůlku jsem napřáhla na Grindelwalda. Bylo mi fuk že mně zabije.

,,Nech je jít. Chtěl si mně? Nebo se pletu. Nech je jít a pomůžu ti." Řekla jsem co nejvíce nahlas.

,,To by bylo lehké. Navíc bys musela zabít tady pana Radlla." Řekl jako kdyby to mělo být něco těžkého.

,,S radostí." Řekla jsem. Oba dva se na mně podívali s překvapením. A to nemluvím o Tomově výrazu. Jeho deník mi velmi posloužil.

,,Hermiono." Řekl nechápavě. Měla jsem pocit že konečně něco dokážu. Když zabiju Toma dokážu zabít i Grindelwalda. Všichni se vrátíme do naší doby a budeme žít šťastně. Tedy v rámci možností.

,,Můžeš si za to sám." Řekla jsem. Poprvé v životě jsem si připadala lepší než kdokoliv. Mohla jsem udělat něco víc. Víc než ostatní. Víc než Harry. Už žádní smrtijedi.

,,Nečekal bych že od tebe že zrovna ty budeš porušovat pravidla." Řekl s úsměvem Grindelwald. Docela mně to naštvalo. Už od malička jsem porušovala pravidla. Ač nerada, tak porušovala.

,,A dost!!!" Rozkřikl se něčí hlas po celé chodbě. Když jsem se ohlédla byl zde profesor Brumbál. Lekla jsem se ho tak že jsem sebou mrskla na zem. Seděla jsem stejně jako Tom. Z toho křiku mě opravdu rozbolela hlava.

,,Ale Albusi jak dlouho to je?" Řekl spiklenecky Grindelwald. Neměla jsem tušení oč jim jde. Nebo jakou váhu měla ta věta.

Měla jsem strach. Jako bych si nic nepamatovala. Ačkoliv jsem stálé před sebou měla jak jsem na Toma použila jednu ze tří zakázaných kledeb a dokonce i vyhrožovala že ho zabiju.

,,Nech je na pokoji. Navíc zde nemáš právo být. Tak vypadni." Řekl Brumbál už o něco míň hlasitěji. Ale šel z jeho hlasu slyšet vztek.

Podívala jsem se na Toma. Očima koukal všude. Hledal svojí hůlku. Ovšem tu svíral Grindelwald. Nevěděla jsem co dělat. Takže jsem se pokusila vstát. Dělalo mi to problém ani nevím proč.

Když jsem tak nelehkou učinila hůlku jsem znova zamířila na Grindelwalda. Ten si mně naštěstí nevšímal neboť debatoval s Brumbála. Tak jsem toho využila.

,,Ferula!!!!" Vykřikla jsem z plných plic. Grindelwald se najednou nemohl ani hnout. Byl svázaný. Tomova hůlka mu spadla a svojí měl nejspíše v kapse.

Tom si hned hůlku vzal a Brumbál mě sledoval pohledem. Byl vděčný ale zároveň naštvaný. Ovšem neměla jsem tušení co se mu odehrává v hlavě.

•••

Byl večer a to znamenalo že primusové mají schůzi. Šla jsem tedy do naší předsíně. Všichni tam seděli. Ovšem ani jeden si nevšiml mého příchodu. Poslední dobu se zde zdržuji jen přes noc a na schůzích skoro nemluvím.

,,Fajn ředitel Dippet chce abychom už rozjeli přípravu. Přeci jenom je to za chvíli." Říkal Rebus. Ani jeden si mně nevšiml. Takže jsem jen stála a koukala jak se snaží. Přišla jsem si blbě že jsem tam stála a ani necekla. Ale upřímně ples byl pro mně mnohem menší problém než ten prodělaný tmavovlasý kluk.

_____________________________________

Vím že tahle kapča vyšla po sakra dlouhé době. Ale ovšem mám pro to obhajobu. Dovolená,stěhování a především  moje lenost. Ale dobrá správa je že začíná škola a budu místo učení přemýšlet nad knihami. Tak doufám že vám aspoň tohle stačí.