Love or lust for glory ✓

26. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grengrové

Bylo ráno. Už jsem byla připravena jít na snídani ale čekala jsem stálé na spícího Toma. Včera jsem udělala kopii jeho deníku. Trvalo mi to dýl ale nakonec je to na 90% zvládla.

Po půl hodně se probral. Měl otlačený polštáš na tváři. Byl sladký ale zachovala jsem si kamennou tvář.

Odešel do koupelny a za patnáct minut byl zpět. Vstala jsem a chtěla se zeptat jestli jdem. On ovšem měl na sobě kalhoty a byl bez košile. Sice jsem viděla jeho nahou hruď několikrát ale i tak to bylo divné.

,,Obleč se ať nevystrašíš ostatní." Řekla jsem jen tak. Jeho úšklébek šel vidět i když byl otočený zády. ,,A nežkleb se." Dodala jsem.

,,Ty si mi vědma." Řekl a uchechtl se. Obrátila jsem očima a otevřela dveře.

•••

Byl  páteční večer. Za dva dne se jede domů. A já. Já jsem za celou tu dobu moc neudělala. Přemýšlela jsem jak vše dopadne. Malfoy něco věděl ale od koho. Wiglaf by mě nezradil. Harry také ne. Ron. On to bude.

,,Tome?" Optala jsem se Toma který šel nedaleko mě. Zkoumal deník. Jistě že mu to muselo být divné že je jiný ale zatím neznám tak dobré kouzlo, které by udělala 100% kopii.

,,Ano?" Řekl a čekal co ze mě vypadne. Měla jsem strach ale né ten normální. Takový ten strach bezmoci.

,,Jak to s námi bude dál?" Zeptala jsem se. Sice jsme se zase začali bavit ale kdo ví.

,,Nevím." Bylo vše co mi řekl. Jediné co mi řekl. Zrychlila jsem a stoupla si před něj. On stálé koukal do deníku takže mě neviděl. Naboural na mě tak že jsme oba byli na zemi. Nebo spíše já na zemi on na mě.

,,Nevíš jo?" Zeptala jsem se. Místo odpovědi mi byl dán jeho hrozný úšklebek. Nenáviděla jsem když tohle dělal.

,,Nevím a nikdy nebudu." Řekl bez emocí vstal a odešel. Měla jsem chuť křičet na něj jakékoliv nadávky ale jakoby jsem Stratila řeč. Můj slovník je dost pestrý ale teď, nic.

,,Hajzle." Šeptala jsem si pro sebe. Vstala jsem a šla se procházet po pozemních.

Nikde ani noha. Bylo ticho a prázdno. Bylo to i děsivé když si představím že v Bradavicích je rušno snad i o půlnoci.

,,Grangerová." Řekl někdo za mnou spíše šeptem. Otočila jsem se. Stála tam postava. Spíše kluk mého věku. Neměla jsem tušení kdo to je ale někoho mi připomínal.

,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se po chvilce. Byla mi povědomá ale za Merlina jsem si nemohla vzpomenout kdo to je.

,,Jsem Filiz Nott." No nene. Další známá osobnost. Upřímně Nott mi přišel v pohodě. Nebyl zlý a několikrát v budoucnosti jsem ho viděla smutného a utrápeného. Ale jeho děda byl teda něco. Veselý s jiskřičkami v očích.

,,Od kud mě znáš?" Zeptala jsem se ho.

,,Proklepl jsem si Sigurdssona." Řekl. Podrobnosti se moc nezaobírál. Což mě trochu vytáčelo.

,,Co po mě chceš?" Zeptala jsem se. Docela mě to zajímalo a to víc než dost.

,,Nesmíš se vrátit do Bradavic." Řekl rozlobeně.

,,Proč?" Přišla jsem si jak malé dítě co pokládá jednu otázku za druhou.

,,Mohla bys přijít o život." Řekl bez emocí. Tenhle chlapík teda střídá emoce jak ponožky. A to je co říct. Nevím jestli je tak dobrý herec nebo jen mizerný roznašeč zpráv.

,,Co když se chci vrátit." Řekla jsem. Stála jsem si za tím že se chci vrátit. I kdyby to mělo znamenat mojí smrt.

,,Zemřeš." Řekl. Na to jsem neodpověděla a radši začala utíkat. Utíkala jsem do svého pokoje. Nikdo mě nepřinutí se nevrátit do Bradavic.

Chtěl jsem otevřít ale ozvali se divný zvuky. Jakoby s někým mluvil. Neměla jsem tušení co se tam děje a tak jsem přitiskla ucho ke dveřím.

,,Notte ona mě poslouchat nebude i kdybych jí snesl barevný z nebe." Rozčiloval se tam Tom. Ale jak se tam mohl Nott tak rychle dostat? Já zapomněla tady se dá přemístit.

,,Na tak musíš jí vymluvit návrat. Copak chceš aby zemřela?" Odpovídal váhavě Nott.

,,Není to jedno?" Zeptal se Tom. Měla jsem chuť tam vtrhnout a něco mu udělat.

,,Ale no tak. Jestli si mi řekl to o ní tak jí budou chtít aby jim řekla o budoucnosti aby jí přinejhorším mohli napravit podle svého." Říkal nejistě.

,,Hele je to na ní." Řekl nakonec a šel ke dveřím. Já šla pár kroků zpátky. Když vyšel tak jsem šla dopředu jako kdybych teď přišla. Ani jsem se na Radlla nepodívala. Obešla jsem ho s menším strčením a zašla jsem do pokoje. Nott zde už nebyl. Sedla jsem si na postel a vzala si knihu.

Tom si sedl na svojí postel a chvíli mě pozoroval. Ovšem já se k němu otočila zády.

,,Stalo se něco?" Zeptal se mě jakoby nic.

,,Ne." Odpověděla jsem jakoby nic

,,Něco asi ano." Řekl. Stoupl si a přešel ke mě. Stál přede mnou. Ovšem já ho ignorovala tak jak Nejlíp umím.

,,Co když se právě nestalo vůbec noc TOME." Vlastně mi měl říct ať nejezdím takže se prakticky nic nestalo.

,,Ty si na mě naštvaná?" Zeptal se. Neodpověděla jsem a vstala. Koukala jsem mu do očí a mlčela.

,,Neměla bych ti otázky klást já?" Zeptala jsem se ho. On jen hleděl do mých očích. Já jsem se otočila a vyšla ze dveří.

_______________________________________

Nečekala jsem že se stihnu učit a zároveň psát ale další kapča je tu. Už jen dva testy a je to hotovo. Doufám že se mi aspoň trochu povedla. Upřímně neměla jsem v plánu tam dávat Notta ale nemohla jsem si dovolit ho vynechat.