Love or lust for glory ✓

15. Kapitola

Z pohledu Hermiony Grengrové

Bylo ráno asi kolem deváté. Nudila jsem se víc než snad na věštění. Chtěla jsem do školy a učit se. Něco dělat. Ne já musím ležet jak idiot na tomhle lůžku.

,,Ach slečno Grengrová už jste vzhůru. Jestli je vám dobře můžete i na vyučování, před pěti minutami začalo." Řekla mladá Pomfreyová a mírně se usmála. Podala mi oblečení a já se rozhodla vstát. Začala jsem na sebe oblékat hábit s jeho doplňky.

,,A učení?" Zeptala jsem se neboť bez pomůcek to nepůjde. Jen kývla a za asi tak tři vteřiny se vrátila.

,,Zde ho máte a už běžte." Usmála se a já šla normálním krokem na hodinu přeměňování.

Jakmile jsem vyšla dveřmi ošetřovny trošku jsem se proběhla. Než jsem stačila zatočit za roh někdo mě popadl. Neměla jsem tušení co se děje tak jsem onu osobu kousla. S křikem jsem se otočila a hůlkou namířila na dvě osoby. Nebylo moc dobře poznat kdo jsou takže jsem radši držela hůlku na ně.

Menší postava vyšla ze stínu. Byl to menší černovlásek! Bože mě snad šálí zrak. Hned na to vyšel vyšší zrzek. Dvakrát mě šálí zrak.

,,Hermiono klid." Řekl černovlásek myslím že se jmenuje Herbert. Ne , jmenuje se Hank. Taky ne. Ale začíná na H. Ten druhý se jmenuje Ronald. Toho si pamatuju jasně.

,,Co vy dva tu děláte!" Okřikl a jsem je šeptem a hůlku s rukou svědčila podél těla.

,,Poslala nás McGonagallová." Řekl černovlásek. Neměla jsem tušení kdo je nějaká Mcgon-či co ale neměli jsem chodit.

,,To mi jedno ale zde nemáte co dělat. Pokud vím je to moje a né vaše a ani naše!" Okřikla jsem znovu šeptem. Furt mi nedochází proč tu jsou.

,,Hermiono mi to chceme pomoct." Řekl Ronald. Jen jsem zavrčela a naštvaně se na ty dva pitomce podívala.

,,Pojďte za mnou." Řekla jsem. Brumbál nikdy v tento den neučil a myslím že když předpovídal můj příchod, předpovídal i jejich.

Šli jsme potichu ačkoliv Ron se snažil jít vedle mě. Jenže já vždy přidala nebo jsem šla kousek od něj. Možná mě miluje ale já ne. Mám zamotanou hlavu a plnou otázek takže.... ho nemiluju.

Došli jsme k Brumbálovu kabinetu. Dvakrát jsem zaklepala a čekala na vyzvání. Však ani tlumená hláska se neozvala.

,,Ach už ste tu." Řekl někdo za námi. Otočila jsem se a pouze kývla. Brumbál otevřel dveře do jeho kombinézu a nás pustil dovnitř. Sám si sedl za stůl a my tedy já si sedla do křesla a ti dva na pohovku. Mohla bych si sednout k nim ale ne.

,,Pane profesore můžete mi vysvětlit co oni dělají zde." Řekla jsem naštvaně.

,,Jak hádám tak McGonagallová vás poslala do minulosti ale nijak mi uniká smysl. Pokud vím tak vy ste zde být neměli?" Řekl v klidu.

,,Víte McGonagallová nás jsem poslala neboť i u nás jsou problémy. Když Herm odešla nic se nezměnilo. Tedy skoro nic. Tak nás poslala Herm pomoc." Řekl černovlásek. Díval se při tom upřeně na Brumbála a byl doslova fascinován.

,,Ach tak. Nuže dobrá. Budete muset být zapojení do školní docházky." Odmlčel se. ,,Bude tu však jedná háček. Nemůžu vás zařadit ano do koleje Zmijozel tedy spíše že tam nesmíte být oba. Vlastně nesmíte mít vy dva stejné koleje." Dokončil a upřeně se díval na chlapce.

,,Proč bychom nemohli být spolu?" Zeptal se Ron. Stále mi nějak uniká černovláskovo jméno ale co už.

,,Neboť to tak bude lepší a soudě podle výrazu slečny bude lepší když každý bude v úplně jiné koleji." Dořekl a každému přeměnil hábit a vyčaroval také dva velké kufry.

,,Mrzimor?" Zeptal se černovásek.

,,Ano a musíme vám změnit aspoň příjmení." Zas se odmlčel. ,,Takže Harry tobě by šiklo by vám příjmení Rodgers a vy Rone by jste mohl být Tekler. Takže vás za chvíli odvedu a vy slečno můžete jít na vylučování." Dořekl a já s přikývnutím odešla. Byla přestávka takže mě teď čekala dvouhodinovka lektvarů s Tomem. No bájo.

Došla jsem do třídy lektvarů. Pár lidí tu sedělo. Mrzimor tu nebyl ale Zmijozel ano. Tedy spíše jen tak čtvrt a něco třídy od nás. Jinak skoro nikdo. Sedla jsem si nuceně do přední lavice a překvapivě zde už seděl. Vždy chodil přesně pár vteřin před zvoněním ale teď ne. Seděl zde a četl si. Odešla jsem tedy vedle něj tak jak jsem sedávala vždy.

,,Křiklan nás rozdělil do dvojic kvůli eseji na lektvar nesmrtelnosti." Řekl a podal mi pár pergamený. Podívala jsem se na ně ale nic o nesmrtelnosti či lektvarech tam nebylo.

,,Co je to?" Zeptala jsem se ho. Sice jsem sním nechtěla mluvit ale což.  On však už nepromluvil. Ani jediné slovíčko. Znovu jsem se podívala na pergamen. Bylo zde napsáno 'Nikdy jsi mi neřekla pravdu'. Jen tohle tam stálo. Z prvotřídní mi to nedošlo ale pak jo. Ačkoliv já sama nejdříve neznala pravdu a ani ji neznám do teď.

,,Jak ti mohu říct něco když to sama nevím." Řekla jsem a pergamen znovu posunala k němu.

Celou hodinu už ani jeden nepromluvil. Nikdo nečekal a sání se nahlásil. Prostě jakoby jsme byli v meziprostoru a ani jeden neexistoval.

Na obědě jsem si sedla s Longharemu. Nevím proč ale přijde mi fajn. Jeho tmavě hnědé oči se rýsují s modro zelenými oči.

,,Ahoj." Pozdravila jsem po dosednutí.

,,Co tak nejednou?" Zeptal se a otočil se na mě.

,,Chci se uvolnit." Řekla jsem a koutkem oko jsem spatřila Toma svírajícího vidličku.

,,Mile rád ti pomohu." Řekl přeslazeně.

,,To vidím ale chci se uvolnit. Ne poslouchat tvůj orgasmus." Řekla jsem a okolí se začla smát. Doslova se váleli po stole smíchy.

,,Jsem tichý. To většinou holky to prožívají." Řekl uraženě. Nemohla jsem si pomoct ale podívala jsem se na ostatní stoly. Zahlédla jsem Ronalda jak též svírá vydličku.

,,Nebo klidně ho budu poslouchat." Šeptala jsem Porhosovi do ucha. Jen jsem se usmála. Vydělála jsem vstát Rona. Jenže než stihl něco udělat černovlásek s brýlemi a jizvou na jehož jméno si nemohu vzpomenout ho zastavil. Ačkoliv byl černovlasý z Mrzimoru a Ron z Havraspáru. Takže na sto procent si všiml Helen.

Odpolední vyučování odpadlo takže jsem se jen tak procházela mezi studenty. Přede mnou jsem zahlédla Róna a černovláska. Než jsem stihla utéct tak si to ke mě mířili. Doslova jsem byla jaksi v prdeli.

,,Co to mělo jako znamenat na tom obědě." Řekl nabroušeně Ron.

,,Co by." Odsekla jsem a chtěla je obejít. Avšak zrzek si nedal pokoj. Chytl mě za ruku a přimáčkl ke zdi. Kolem jsem spatřila Olivera a ten ho jen odstrčil jakmile si všiml že se vzpírám.

,,Nech jí být." Řekl a popošel k zrzkovi.

,,Olivere díky a ty Rone nemáš ani právo se mě dotýkat." Řekla jsem naštvaně.

,,Před tím ti to moc nevadilo." Řekl a přišel blíž.

,,Byla to minulost a asi jsem byla slepá když jsem to dopustila." S těmito slovy jsem odešla a nechala naštvaného Rona, zmateného Olivera a klidného H-černovláska. Už bych si mohla spolehnout na jeho jméno do Merlina.

Prošla jsem otvorem do Primuského bytu nebo jak to nazvat. Byli zde všichni až na Artemise. Potter. Teď mi to došlo. Brumbál přece řekl že se jmenuje Harry. Jen jsem nedávala pozor. Harry bylo černovláskovo jméno. Už to snad nezapomenu.

_______________________________________

Důležité!

Další kapitola je zde. Jen příští kapitola nebude nijak zajímavá ale spíše 15+ takže je zcela na vás jestli ji budete číst nebo ne. Jak jsem řekla možná z vás tuší co se bude odehrávat ale klidně jí budete moct přeskočit. Nijak mi to vadit nebude ale pár nových informacích v ní bude.