Z pohledu Albuse Brumbála před pár lety 1/2
(Dejme tomu že mu bylo tak dvacet let takže to berte jako jeho mladší a naivnější a né moc moudrého Albuse)
Byl jsem v malém opuštěném domku. Byl zastaralý ale přitom nejlepší skrýš. Čekal jsem na někoho ale měl už asi půl hodiny zpoždění.
,,Albusi?" Ozval se ten hlas na, který vždy rád čekám. Moc rád jsem poslouchal jak jeho tóny rozezní celý můj smysl.
,,Tady!" Křikl jsem aby věděl kde jsem. Pomalu jsem vyndaval pergameny s plánama a různé věci.
,,Už jsem se bál že tu nebudeš." Řekl se smíchem. Malinko jsem se pousmál. Bylo vidět že je rád.
,,Nemám důvod tu nebýt. Kord když mudlové provedli to co provedli mé sestře." Řekl jsem a dál se věnoval papírům.
,,To je fakt ale až si podrobíme mudlovský svět tak se takové věci stávat nebudou. A i kdyby tak vodou potrestáni. Přeci mi máme větší sílu než oni. Nebo ne?" Poslední větou se mě zeptal. Pokývl jsem hlavou na souhlas.
,,Musíme si pohnout máme málo času." Řekl jsem rychle. Ovšem on se neposunula ani o krok. Stál mezi dveřma a díval se na mě.
,,Změnil si se." Řekl klidně a prohlížel si mě. Nevím jestli se za změnu dají považovat delší vlasy. Je fakt že dnes jsem si vzal kalhoty a tričko s delším rukávem.
,,Ani bych neřekl. To ty vypadáš jinak." Řekl jsem. Nemohl jsem se na něj ani podívat.
,,Hele podívej já vím že jsem byl teď pryč ale musel jsem. Jinak by nás plán nevyšel." Řekl a přišel ke mě. Měl jsem divný pocit a ta nervozita.
,,Na. Tady tenhle pergamen. Je na něm vše. Nikdo krom nás dvou ho neuvidí takže se nemusíš bát že to tvůj bratr uvidí." Dořekl a otočil se. Chtěl odejít ale moje slova ho zastavila.
,,A to je vše?" Zeptal jsem se. Většinou bývá více ukecaný. Ale dnes se mi zdá jako by mi něco tajil.
,,A co by jsi chtěl ještě slyšet?" Optal se mě nevrle. Takže mi došlo že přede mnou něco tají.
,,Co mi tajíš?" Zeptal jsem se též nevrle. Zaťal ruce v pěst jak u něj bylo zvykem. Ani mi nic neřekl a přemístil se. Opravdu nevím jestli je to jeho zbabělost nebo co.
Po chvilce jsem udělal totéž. Přemístil jsem se k nám domů. Bylo zde ticho. Upřímně jsem ani nedoufal že zde bude můj bratr nebo sestra. S Aberforthem jsem se před pár dny pohádal a proto se doma setkáváme jen večer. Taky sebou bere Arianu.
•••
V deset hodin večer už byli oba dva doma. Ovšem jediné slovo co jsme si řekli bylo Ahoj. Nic víc, nic míň. Atmosféra byla napjatá a to docela dost.
Šel jsem do svého pokoje neboť jsem netoužil poslouchat Aberfortha kde jsem byl. Asi mu muselo být jasné kde ale i tak.
Vlezl jsem do své postele a čekal. Nevím na co ale něco to určitě bylo. Měl jsem jisté tušení že je něco špatně. Jenže co je špatně. Co by se mohlo stát.
______________________________________
Jak ste si všimli tak tahle kapitola není o našem slavném Tomione. Ale musela jsem to trochu okořenit. Takže snat se vám bude dvou kapitolový příběh o Albusovi a Gellertovi bude líbit.
ČTEŠ
Love or lust for glory ✓
Fanfiction,,V jedné knize jsem našel legendu. Bylo to o dívce, které se tam přezdívalo 'Dívka časoprostoru'. Chtěla pomoct klukovi s temnou stránkou, aby nejen udělala lepší budoucnost, ale aby pomohla udělat z temnoty světlo a zachránila onoho kluka s temno...
