|prolog|

554 64 4
                                    

Když jsem byl s ním, když jsem byl jenom v jeho blízkosti, cítil jeho vůni, vše bylo najednou jasnější.
Svět se zdál být hned veselejší.
Nádhernější.
Stejně jako jeho oči.

Ta modrá...
Ani jasná obloha a paleta plná barev by nedokázala vytvořit tak nádhernou modrou, kterou studoval mou tvář.

Vždy jsem se ztrácel ve svých emocích.
Ve svém světě.
Aniž bych chtěl.

Ale jeho očima bych se nechal v táhnout kamkoli, stačilo by mi říct, nechal bych se jimi pohltit.
Stačil by jeho pohled.
A já bych mu padl k nohám.

𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat