𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

32| Šílenkyně

,,To s mou sestrou bylo chytré."

,,A účinné."

Bylo krásné odpoledne druhého dnu v týdnu. Dnes se měla původně Olet vrátit, ale její příchod se přesunul na zítřejší den.

Den ve škole jsem strávil celý ponořený ve svých myšlenkách, teda, kromě toho, že mě Brooklyn opět provokoval.
Tentokrát jsem mu to nezapomněl oplatit, ale stejně jsem více uvažoval nad tím, jak to mé kamarádce vysvětlím.

No, přeskočila mezi námi jiskra.

Brooklyn mě zachránil z hořícího domu.

Je strašně sexy, nemohl jsem odolat.

Tyhle věty a mnoho dalších pocházely z mé hlavy, která sama nevěděla, jestli je lepší vztah s blonďákem popřít a krýt, nebo vše vyklopit.

Zítra to vyřeším.
Byla konečná verze, když už jsem doslova cítil ten kouř z mé mysli, jak horečně jsem se snažil na něco přijít.

,,Teď zkus tohle," naznačil jsem Brookovi, ať se připraví na další kousek jídla.

Ani už nevím, čí to byl nápad, prostě jsme k tomu nějak dospěli. A proč ne, když jsme měli celé volné odpoledne a snad po stech letech jsem se nemusel učit na test.

Seděli jsme na jeho posteli naproti sobě.
Jenom s tím rozdílem, že Brooklyn měl přes oči šátek, aby nemohl nic vidět.
A já s miskou ovoce, které jsme dostali k obědu.

Chytl jsem kousek jablka mezi ukazováček a palec.

Brooklyn mě schválně kousl do prstu.
,,Nic nezkoušej," napomenul jsem ho.
Nemohl však vidět můj široký úsměv a cítit motýli v mém břiše, kteří se jako na povel vynořili.

Brook se uchechtl a nedlouho kousek jablka žvýkal.
,,Jednoduché, jablko."

Připomínalo mi to mé dětství, kdy jsem tohle hrál se svými rodiči a rodinnými příbuznými.

A teď jsem to tu hrál se svým... Přítelem?
Jo, přítelem, Brooklyn byl můj kluk.

Tělem mi projela elektřina.

,,Tak jo, vejtaho, co je tohle?"
Potichu jsem odložil krabičku na noční stolek.
A nahl se k němu.

Moje rty zapadly k jeho.
Jako vždy, co jsem tohle dělal, co to dělal on.

Chtěl si sundat šátek z očí, ale já ho chytl.
,,Nepodváděj."

,,Tohle je dost těžké rozeznat, vypadá to, že budu muset dostat ještě kousek."

Vyhověl jsem mu.

Tohle mě nikdy nemohlo omrzet.

Tohle je láska, tohle je ten dokonalý pocit plnosti a volnosti zároveň.
Tohle je ta lehkost a ten perfektní pocit, že někomu patříte.

Lehl si a naslepo nahmatal mou košili, aby mě chytl za límec a stáhl a mě k němu.

K němu do světa.
Protože on byl svět.

Po všech těch společných zkušenostech už pro něj byla hračka ze mě tu košili sundat, aby se dostal k mé bledé kůži.

Jak nevině hra z dětství začala.
A jak skončila.
Takhle přece jenom skončilo vše o co jsme se spolu pokusili.

Rukama jsem mu zajel pod triko.
Znal jsem každý jeho sval na zpaměť, jak prsty, tak rty.
A stejně jsem vždy mezi nimi hledal cestu.

Přešel jsem rty k jeho krku, který byl další úžasná část těla na něm.