𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

10| Pozvánka

Abych se přiznal... Nebylo tak strašné s ním sedět.
Vzhledem k tomu, že se choval jako duch, nemohl jsem si stěžovat.

Maximálně mě znervózňoval kdykoli se pohl, ale to bylo vše.
Celkově vše, co dělal.

Jak plynul týden postupně jsem si začal všímat, že je něco jako robo duch.

Po škole chodil na dlouhé hodiny ven, někdy jsem usínal a Brooklyn ještě vůbec nebyl v pokoji.
Po ránu dlouho vyspával a během jednoho týdne přišel již třikrát pozdě.
Černá mikina páchla po cigaretách a vlasy byly každý den do jiných stran.

Poté si sedl po mé pravici, já ho pozdravil, avšak on mě vyčlenil z jeho světa.

Až moc si ho všímáš, napomenul jsem se, když jsem se nad podobnou věcí zamyslel po několikáté za tento den.

,,Jacku?!" Olet luskla prsty a já zamrkal.

,,Je ti něco? Dneska sis vybral špatnou košili nebo co?"
Brunetka se starostí v tváři si srkla ledové kávy.

Bobova kavárna bylo naše oblíbené místo, kam jsme často chodili po škole si ovšem promluvit, když to bylo nutné.

Celá kavárna voněla po cukrovinkách a ve vázách se pyšnily levandule s heřmánkem.

,,Ne, v pohodě," donutil jsem se upít černého čaje, abych se zaměstnal, ,,jen uvažuju, co budu dělat o víkendu."

Lež jako věž.

A v další sekundě bych přísahal, že jsem už tu Oletinu kávu viděl rozlitou všude kolem, jelikož položila tenkou skleničku s kávou rychleji, než by měla.

,,Už neuvažuj! Vím přesně, kam půjdem."

,,Nakupovat jsme byli minulý týden." Protočil jsem oči.

,,Nepůjdeme nakupovat," v tu ránu vytáhla z drobné kabelky menší pozvánku, ,,půjdeme sem."

Převzal jsem barevnou pozvánku - ze které táhl nasládlý pach voňavky - do ruky.

,,Na párty?" zhrozil jsem se, ,,ne, ne, ne, ne..."

,,Jacku, moc prosím. Bude to zábava!"

Položil jsem pozvánku na stůl, jako by byla radioaktivní a já se jí jen tak nemohl dotknout.

,,Kocovina tak super není," nenechal jsem se přesvědčit.

Asi se zdám být padlí na hlavu, ale já žil v malém světě.
Ve světě, kde byla škola, knihovna, kavárna a Olet.

Žádná party, žádný problém.
Jednoduché. Tečka.

,,Nikdo neříká, že máš pít," Olet si přehodila cop z dlouhých vlasů přes jedno rameno, ,,a navíc jsi poslední, kdo nikdy nebyl na párty."

,,Jsem člověk, který se do společnosti nehodí. Nejsem jako ty," pokrčil jsem rameny, ,,a nejsem jediný, kdo nikdy nebyl na párty."

,,Jmenuj někoho dalšího," vyzvala mě tmavovláska a skřížila si vyzývavě ruce na hrudi.

,,Thomas O'call."

,,Ten byl minulý týden na pařbě u Dylena," vyvrátila mou domněnku okamžitě dívka.

,,Tak Bobby Greenová."

,,Ta už je dva měsíce v nemocnici s podezřením na slepáka."

Nahlas jsem si povzdechl a opřel se o opěradlo židle.

Společnost mě neuměla přijmout takového, jaký jsem, proto jsem se naučil se o to ani nesnažit.
Bylo to tak jednodušší.

Mnohem jednodušší.

,,Hodina," navrhl jsem zrovna ne dvakrát vesele.

,,Čtyři," nedala se tmavovláska a v očích jí nadějně jiskřilo.

Připadal jsem si jako v pořadu mistři aukcí.

,,Dvě a konec." Na znamení svého slova jsem zvedl ruce do vzduchu.

Olet si nadšeně zatleskala.
,,Uvidíš, bude to bezva!"

Už jsem nic nenamítal, napil jsem se čaje, který mě trochu uvolnil a brzy už jsme s Olet změnili téma.