𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

1| Shakespeare

Shakespeare kdysi řekl, že milovat je jako mít rád den a noc.
Jako milovat léto a zimu.
Jako mít rád dívku a chlapce.
Musíš se naučit mít rád obojí, protože jedno bez druhého není.
A já, i když jsem se snažil, nedokázal jsem prostě mít rád dívky.
Z té určité stránky.

Takže ikdyž měla má kamarádka o číslo menší oblečení, stejnak to se mnou nic nedělalo.

Už to byl nějaký týden, co jsem nad tím uvažoval, každou cestu z kolejí do školy.
Přesto mi čistý průměr ze všech předmětů nepomohl k odpovědi.

,,Jacku," oslovila mě okamžitě Olet, když jsem si sedal do lavice, ,,umíš tu chemii?"

,,Myslíš strukturu těles? Jo," odpověděl jsem s ještě stále myšlenkami mimo svět.
Narychlo jsem si nachystal sešity a další věci, které jsem potřeboval.

,,Pomůžeš mi, viď?" zeptala se opatrně brunetka, ,,včera jsem se celý den učila matiku a úplně jsem na chemii zapomněla," bědovala.

Její francouzští předci - a rodiče - jí zajistili originální jméno na které se nenaráží každý den.
Evolet, jejím celým jménem ji však říkali pouze učitelé, pro nás ostatní tu byla zkrácenina jejího jména: Olet.

Tmavě hnědé vlasy nosila v copech, které jí nikdo nemohl vymluvit a bílá pleť, která ještě více potvrzovala její evropský původ, zářila oproti tmavým očím.

,,Samozřejmě, že ti pomůžu. I kdybych odmítl, opisovala bys," uznal jsem.
Chemikářka vždy dávala mezi skupinami A a B pár stejných otázek.
Což se některým opravdu hodilo. A paní učitelku alespoň nechytl záchvat při opravování.

,,Znáš mě až moc dobře," stihla ještě s úsměvem říct, než k nám došla Marika.

Zrovna u ní jsem byl rád, že mě nepřitahuje.
Ne, že by byla ošklivá, naopak, nejeden kluk se za ní otáčel a nakláněl, aby mohl pohlédnout pod sukni.

Ale pro mě to byl pravý opak toho, co mě přitahovalo.

,,Ahoj," pozdravila blondýna a já jen kývl na pozdrav, jelikož jsem věděl, že je tu hlavně kvůli Olet.

Nedbal jsem na holky, když začaly horečně o něčem debatovat a rozhodl se vytáhnout knihu. Stejně mělo brzy zvonit a já nechtěl riskovat zabavení mobilu. Divili byste se, co všechno ,,slečna Streach" vidí.

,,Už si slyšel tu novinu?" Otočil se na mě za hledání knihy Mathyas.

Představím vás, Mathyas, kluk, kterému jsem svým tělem nešahal ani po špičku prstů na nohách.

Nebyl jsem hezký, uměl jsem si to přiznat a úzké - často i popraskané - rty mi k mé myšlence jenom přispívaly.

,,Jakou přesně? Že sis zlepšil průměr ve Španělštině, ne, o té asi nikdy ani neuslyším," odbyl jsem ho a s nezájmem si položil knihu na stůl.
Dával jsem mu jasně najevo, že už mám lepší věci na práci, než poslouchat jeho žvásty o stylu mého oblékání, jak měl ve zvyku.

,,Vtipný jako obvykle, Duffe," zakončil větu mým příjmením a já si neodpustil vražedný pohled.
On však pokračoval: ,,Dnes má přijít někdo nový..."

,,A bude nejspíš sedět vedle mě," skočila mu do řeči Marika, která uslyšela ústřižek "naší konverzace".

,,Doufám, že to bude někdo alespoň trochu normální," pokračovala Marika dál pisklavým hlasem a dělala z toho katastrofu třetího stupně.
Přesně z tohohle důvodu jsem byl rád, že mě ten výstřih ze kterého koukal lem podprsenky, nelákal.

Ale aspoň jsem jí mohl děkovat, že odvedla Mathyasovu pozornost.

Spokojeně jsem si oddechl a přes rozhovor hned vedle mě jsem si otevřel knihu, kde byla dána záložka.
Šifra mistra Leonarda byla má oblíbená kniha, na jedné ruce bych nemohl spočítat, kolikrát jsem ji už přečetl.

To, jak je tam vše propojené, je prostě dokonalé.

Připomínalo mi to obrazy Georgese Seurata, který tvořil obrazy pomocí tečkování. Jedná tečka neznamenala nic, ale spolu tvořily obrovské mistrovské dílo.

Ovšem nedokázal jsem se na knihu vůbec soustředit.
Neustále jsem pochytával jejich slova a brzy jsem se nachytal, jak odposlouchávám vše, co řeknou.

Bavili se o tom, jak by si nového spolužáka nebo spolužačku představovali.

A aniž bych po tom nějak toužil...
Začala i má fantazie fungovat na plné obrátky, za nedlouho už jsem měl v hlavě několik verzí, kterými bych nikdy nepohrdl.

Verze kluků, kterými bych nepohrdl.