𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

11| Hra

Všichni se na mě dívali.
Olet tikala očima po okolí a zvažovala, jestli už tohle není přes čáru.

Zato Marika na klíně Mikeyho si mou bezmoc užívala - stejně jako zbytek lidí, kteří posedávali na pohovkách.

Podíval jsem se na Brooka, měl vyzývavý pohled a lehce pootevřené rty.

Vím, že hlavou mu mihala myšlenka, že to nedám.
Že jsem na to moc slabý a nepochopím zábavu.

Obojí však byla pravda a já se modlil ke všem svatým, aby to ostatní kolem na mne nepoznali.

Kdo mohl tušit, že mě na párty u Mariky donutí Brooka políbit...

Nikdo.
A mně nezbývalo nic jiného, než se jim poddat.

O tři hodiny dříve

Přišlo mi, že sobota proběhla kolem a kolem a už tu byla neděle.

Ta zatracená neděle, kdy byla ta párty.
Měl jsem chuť skočit z okna, i když nevím, jestli by skok ze třetího patra stačil.

Brooklyna jsem o sobotě viděl snad jenom na hodinu a to ráno, kdy vstával. Nechápal jsem, jak může přicházet tak pozdě, když koleje mají svůj řád.
(Kromě víkendů panovala vždy večerka.)

Teď byl však Brooklyn moje poslední starost - pro jednou.

Sraz jsem měl s Olet před školou v osm.
A já už v šest stál před skříní a zhluboka dýchal, aby se mé srdce opět dostalo na normální rychlost.

Takže ne jako splašený sporťák po dálnici, ale jako rodinné auto ve vesnici.

Paráda, Jacku, uvažuješ o svém srdci jako o závodním autě. Už ti někdo řekl, jak si geniální?

Moje ironická stránka se vyvrhla v ten nejmíň potřebný okamžik.

Myšlenky na srdce mě však přivedly k mé slohové práci, kterou jsem měl mít hotovou již do měsíce a já ani neměl představu o čem psát.

Teprve v sedm jsem se plně odhodlal hodit slohovku za hlavu a pustit se do konečného vybírání oblečení.

Nasoukal jsem se do černých riflí, které měly roztrhlé kolena a vzal si košili (jak jinak), která měla krátké rukávy.
Byla do tmavě modré barvy a v záři světla se matně leskla.

Byla jiná, než mé oči.

Byla tmavá a temná, jako hlubiny nejtemnějšího moře, za to mé oči představovaly slunné pláže s průzračnou vodou ve které se vyjímaly škeble všech druhů.

U krku jsem si rozepl dva knoflíčky a nezapomněl jsem na prsteny bez kterých jsem si připadal nahý.

Ozval se můj mobil a na displeji se ukázal obrázek usměvavé Olet.

Čas jít.

Netrvalo mnoho času, než jsem sešel dolů a brunetka mě s nadšením a plnou energií přivítala.
Nevím, jak má kamarádka dokázala vypadat nádherněji, než obvykle, ale povedlo se jí to.

Volné triko jí odhalovalo celé, ploché břicho a černá sukeň se vlnila, když poskočila radostí.
Byla tak nadšená, že jdu a já si nemohl dovolit, abych jí tu radost kazil.

Dokázala mě obměkčit a ani se nemusela snažit.

Na místo oslavy jsme dojeli jejím autem ve kterém bych nejspíše bydlel radši, než na kolejích v kampusu.
Bylo opravdu luxusní a já musel uznat, že rodina Cheldových si uměla vybrat dárky k osmnáctým narozeninám.