𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

8| Dárek

Jack

,,Jsi královna dramatu, řekl ti to už někdo?!" rozčilovala se Olet za monitorem počítače.

,,Ne, takhle mi někdo řekl poprvé," přiznal jsem ironicky.
Nevěděl jsem, co dělat.

Poté, co jsem úspěšně zavedl Brooka do jeho nového domova, se tu ubytoval - spíše pohodil batoh se školními pomůckami na postel.
A další, větší batoh už tu byl dávno připravený, což znamenalo pouze to, že ho sem donesl někdo z rodiny.

Nemysli na něj! Je tu Olet, na tohle není čas.

,,Bydlel si přes dva roky s Davidem," Olet se opřela do svého měkkého křesla, ,,Brook tě nezabije."

V ten okamžik jsem vydal zvuk, jako tlakson od auta.
Nebo taky něco ve stylu alarmu.
Až Olet nadskočila.

,,Právě naopak," složil jsem si nohy na posteli do turku, ,,nevíš, proč ho vyhodili z těch předešlých škol. Třeba někoho zabil!"

,,Posloucháš se vůbec?" Olet musela zvednout obočí.
Dost vysoko, abych si toho všiml.
,,Kdyby někoho zabil, což se nestalo a ani nestane, tak je bůhví kde mimo město v pasťáku a-"

,,Tak třeba zabil křečka, co já vím! Necítím se v jeho přítomnosti v bezpečí."
Fajn, možná jsem hysterka, ale tahle situace mě dostatečně ospravedlňuje.

Olet praštila hlavou do stolu a její notebook nadskočil, což se u mě na obrazovce projevilo v podobě rozmazané šmouhy.

David byl o rok starší, proto minulý rok odešel a já zůstal na pokoji sám.
Nestěžoval jsem si.
A David mi nescházel.
Měl své kamarády a já byl možnost pro nejhorší případy nudy.

Lůžka byla naproti sobě u protilehlých stěn. Každý měl svůj noční stolek.
Skříň se dělila na dvě půlky, takže jsem hned po příchodu přemístil své oblečení do jedné části, aby měl Brooklyn prostor.
Ovšem... Zatím to nevypadalo, že by se chtěl vybalovat.

Sotva přišel, hned odešel pryč se slovy, že se jde projít.

Dál jsem se ho neptal, stejnak mi zabouchl dveře před očima.
Připadalo mi, jako by se nic nezměnilo, stále jsem měl dojem, že je pokoj pouze můj.
Jenom skříň trochu trpěla nedostatkem místa.

,,Vnímej ho jako člověka, ne jako zvíře. Prostě... Se snaž s ním vycházet, třeba si tě oblíbí," zkoušela to nadále má kamarádka.
Měla se mnou trpělivost, za to jsem ji obdivoval.

,,Jo, být oblíbenec vraha, skvělý plán."
Tohle si Olet ode mě nezasloužila, ale já z nějakých důvodů nedokázal sundat terč z Brookových zad.

,,Nemůžeme řešit něco jiného?" navrhl jsem a natáhl se k nočnímu stolku pro papírovou krabičku s čínskými nudlemi.

Žádná zdravá strava, ovšem mně by neuškodilo, kdybych dostal nějaké kilo navíc.

Olet se nemusela ani na dvě sekundy zamýšlet, než vyvýskla: ,,Jo! Taťka mě bere za dvy týdny do Francie na přehlídku nové kolekce Channel. Má to nějak název Le passé de futur."

,,Co to znamená?" ptám se s plnou pusou pálivých čínských nudlí.

,,Minulost budoucností, zní to zajímavě a táta - jako hlavní sponzor - bude předávat velkou částku právě na přehlídce."

Olet pochází ze zámožné rodiny, která je svým způsobem dosti za vodou.
Mohla si proto dovolit spousty věcí, které já ne.
Člověk by čekal, že někdo jako ona, bude pěkně chodit s nosem nahoru a všem podstrkovat svůj původ.

Něco jako Marika.
Ale Olet ne, až jsem se divil, že se chce bavit se mnou - klukem z kolejí.

Vždy, když jsem se o něčem takovém zmínil, chtěla mě zakopat pod zem a dokázala nadávat jako starý dlaždič.

,,To ti závidím," přiznal jsem, ale nebral jsem to vážně.
Olet jezdila každý měsíc kamsi do Evropy a ještě daleko za ní. Absence jí v nejmenším nedělala starosti a stejně si to vždy napravila u učitelů těmi jejími kukadly, kterým se vážně nedalo nic odepřít.

Vím o čem mluvím.

,,Přivezu ti suvenýr," zasmála se.

,,Ne!" zhrozil jsem se, ,,mám toho plný pokoj. Ani nevím kam už to dávat. Navíc se můj šatník musí spokojit s polovinou."

,,A co bys řekl na pravou Francouzkou bagetu?" zakmitala na mě obočím.

,,Jídlem neopovrhnu."

Oba jsme se zasmáli.
Vždy tu pro mě byla.

,,Vlastně jsem se tě chtěla zeptat," rovzpomněla si náhle, ,,potřebuju si obléknout něco, co by vyjadřovalo 80. léta, ale zároveň musím vypadat moderně. Bude tam spousta novinářů, nechcu žádný trapas!"

,,Tvůj návrhář je k službám." Zasalutoval jsem.
Byl to způsob zábavy, jakým jsem mohl alespoň na chvíli zabít čas, aniž bych musel vycházet ven.

To už se však Olet zvedala z křesla, které odsunula a její hlas jsem slyšel o něco méně, jak byla dál od mikrofonu: ,,Napadly mě krajky a volánky. Co říkáš?"

Stoupla si před kameru, abych jí viděl celou.
Měla na sobě džínové kraťasy, které byly zakončené drobnou bílou krajkou a triko do mléčné barvy bylo s volánky.

,,Volánky i krajka je super nápad, ale není dobrý nápad to kombinovat," uznal jsem a přehrábl nudle v kelímku, ,,zbav se toho trika, chce to něco jiného. Máš ještě něco krajkového?"

Popravdě? Mohla si vzít pytel od brambor, zamuchlat si vlasy, ale stejně by vypadala úchvatně. Netušil jsem, jak to dělá.

,,Jo, počkej vteřinku."
Brunetka mé rozhodnutí nebrala nijak zle, jelikož věděla, že bych se dokázal živit jako módní poradce, kdybych chtěl.
I když mé oblečení bylo jednotné a často se lišilo pouze v barvách.

,,Tohle jsem si koupila minulý týden."
Kamarádka si stoupla před kameru se stejnými kraťasy, ale triko s volánky bylo nahrazeno tričkem s dlouhými rukávy do zažloutlé barvy.
Rukávy byly z krajky stejné barvy, která postupovala až ke klíčním kostem.
Poté postupně přecházelo do obyčejné látky, které podtrhovalo hubené, přesto zakřivené na správných místech, tělo Olet.

,,Pecka!"

,,Vlasy si nechám volné a beru si tyhle sluneční brýle," pověděla a na hlavu si jako korunku dala sluneční brýle, které jsem jí koupil tento rok k narozeninám.

,,To je od tebe milé, ale nechceš si vzít něco hodnotnějšího?" navrhl jsem v rozpacích.

,,Blázníš?!" Olet se opřela rukama o stůl a každý jiný kluk by si užíval výhled na její hrudník.
Až na mě.
Vlastně mě vůbec nenapadlo se tam podívat.

,,Je to ta nejlepší věc!"

,,Díky," usmál jsem se, až mi do tváří musel stoupnout ruměnec.

Zákon schválnosti ale vstoupil do tohoto okamžiku.
Za dveřmi jsem uslyšel kroky a klíč, který se vsunul do zámku.

I Olet to z druhé strany monitoru slyšela.
Spěšně jsme se rozloučili, ale ještě než jsme zcela vypli Skype, stihl jsem říct: ,,Jestli se do rána nenajde moje tělo, řekni Matthyasovi, že v jeho domácích úkolech dělám schválně chyby."

Olet převrátila oči v sloup: ,,Dobrou noc, královno hysterek."

Hranice 230 přečtení a 70 hvězdiček přesažena. (✷‿✷)
Už jsem řekla, jak jste úžasní?

Lait