𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

30| Propiska

Z postele nás v podvečer vytáhl až hlad.
Dlouhou dobu jsem Brooka přesvědčoval, že koupel zvládnu i bez něj.

Mého povolení se dostalo až po patnácti minutách, kdy mě konečně pustil a donutil jsem jej objednat nám večeři.

Když jsem tak najednou však stál ve sprchovém koutě došlo mi, že po té koupeli ani tak netoužím.
Všude na těle jsem doteď cítil jeho dotyky drsné kůže a jemné rty.

Cítil jsem mou touhu propojenou s tou jeho.

Bylo mi až líto ztratit všechny spáleniny, když jsem otočil kohoutkem a vyvalila se na mě vlažná voda.
S nechutí jsem ze sebe smýval jeho vůni, jako bych ho zbavil mého vlastnictví.
Jako bych se od něj odprostil.

Proto jsem byl také hned venku, navlékl jsem na sebe čisté oblečení v podobě spodního prádla, tepláků a mikiny. Jako vandrák jsem vyšel z koupelny o kterou se - bohužel - dělilo celé patro koleje.

Když jsem vklouzl zpět do pokoje, už na mě čekalo příjemné překvapení v podobě jídla.
A Brooklyn s ním.

,,Tak rychle mi jídlo nikdy nepřišlo," podivil jsem se a odhodil ručník na stůl.
Brooklyn seděl ještě stále na mé posteli, nohy v turku a vražedným pohledem propaloval mou mikinu, která mu náhle hodně překážela.

Žuchl jsem na druhou stranu postele a také složil nohy.

,,Mít peníze se vyplácí." Mrkl na mě a vzal si jednu krabičku s nudlemi. Já si spokojeně vzal tu druhou a rozlomil hůlky, které k tomu vždy byly přidané.

Sliny se mi v puse začaly sbíhat, jako armáda mravenců, když vidí odhozené jídlo na zemi.

,,Ehm, Jacku, jak se to používá?" přerušil mě však hlas mého blonďáka.
Být to někdo jiný, tak už se dávno dávím čínskými nudlemi.

Ale věřte nebo ne, Brooklyn vypadal v nesnázích opravdu roztomile, zmateně se snažil uchopit hůlky správně, avšak mu stejně vždy vypadly.

S širokým úsměvem, který kryl můj smích, jsem se k němu natáhl a začal mu hůlky rovnat.

,,Dáš si je mezi palec a ukazováček," pověděl jsem a pomohl mu s tím, ,,hýbe se jenom ta horní, ta spodní zůstává nehybná."

Brooklyn opatrně nabral jídlo z papírového kelímku a ještě opatrněji si jej vložil do úst.
Záviděl jsem jak hůlkám, tak tomu jídlu.

,,Co bych bez tebe dělal," řekl s plnou pusou, ,,to je fakt dobrý," byla hned další věta a já se rozesmál z plných plic.

***

Neděle probíhala v podobném duchu.

Probuzení se mi dostavilo v podobě Brookových rtů, ikdyž jsem odporoval, že nemám vyčištěné zuby, on se nenechal odbýt a já si brzy přestal stěžovat.

Prosto věděl, jak mě umlčet.

Za celý den jsme z pokoje vyšli pouze jednou a to na oběd, kdy jsme se rozhodli dát si něco jiného, než nudle.

Přes odpoledne jsem donutil Brooklyna se začít učit. Byla to Španělština, která dnes vyhrála a jeden by se divil, jak to do něj padalo.
Brooklyn nebyl hloupý, jenom byl líný se něco učit, ale mým slovům se podvolil.
Obzvlášť, když jsem mu vyhrožoval týdenním utrum, ve skutečnosti bych bez jeho rtů nevydržel ani den.

,,Hned zítra můžeš zažádat o opravu na poslední písemku, teď by si to zvládl napsat i se zavřenýma očima," mluvil jsem a ukládal knihy a popsané papíry na stůl.