𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

16| Rty

Brooklyn

Bylo to poprvé, kdy jsem nemusel hlídače podplácet, když uviděl kluka v mé náručí jenom si se mnou vyměnil pohled, kterým říkal nevyřčená slova, že se mnou ještě prohodí řeč.

Neřešil jsem to, co na tom záleželo, stejně tu nejspíš nezůstanu ani další dva měsíce.

Jack v mých rukách byl lehký, přestože byl větší.
Nebyl na něco jako mlácení zvyklí, nikdy to nemohl zažít, bylo to pro něj něco nového, není divu, že se v mé náručí ani nehl. Hlava se mu pohupovala do rytmu, jak jsem stoupal schody do třetího patra, i s mou dobrou kondičkou jsem nakonec skončil lehce zadýcháný.

Sotva se mi povedlo otevřít dveře, abych Jacka neupustil.
Zavřel jsem kopnutím nohou do nich, s Jackem to ani nehlo, nadále zůstal nehybně ležet v mé náručí s pootevřenými rty, které měl zároveň špinavé od krve, jak se mu spodní ret natrhl.

Položil jsem jej na postel, vypadal, jako by spal, dokonce i dech by tomu odpovídal, kdyby při každém hlubokém nádechu jeho hruď netrhla.

Mikey - ten hajzl - ho několikrát kopl do hrudě. Cítil jsem povinnost Jacka z toho vysekat už jen z důvodu, že mě také nenechal ve štychu ve škole.

Ráno jsem sotva vstal, ale touha po nikotinu mě i přesto vyhnala krutě z pohodlí postele.

Netuším, co si o mně musel myslet, když mě viděl, ale měl jsem dojem, jako bych v ten moment ztratil všechnu jeho důvěru.
Jako bych nějakou vůbec měl.

Ranilo mě to více, než bych si sám chtěl přiznat.

Pomalu jsem mu sundal mikinu a odhodil ji na zem, poté jsem mu začal rozepínat knoflíčky kostkované červené košile.
Do očí mi okamžitě začala bít rána, která se pomalu - jako jarní květiny - začínala zbarvovat do fialova.

Jenom při tom pohledu na to jsem sykl.

Vzal jsem ze skříně ručník, který mi jako první padl pod ruku, a přešel k umyvadlu, které měl každý pokoj.
Sprchy a záchody byly už - bohužel - společné.

Otočil jsem kohoutkem na pravou stranu, aby byla voda nejstudenější.
Nic víc jsem dělat nemohl.

Chtěl jsem Jackovi pomoct, ale sám jsem nevěděl jak pomoct sobě.
Sám jsem si nevděl rady.

Již mokrý a studený ručník jsem rozložil po jeho hrudi, kde se pod levým prsním svalem nacházelo tetování.
Předtím jsem si ho nevšiml, jelikož rána byla výraznější.
Nikdy bych neřekl do kluka jako Jack, že bude mít tetování.

Byly to tři ptáčci usazení na na větvi.
Přišlo mi to roztomilé, zajímalo by mě, jestli to něco znamená, nebo to byl pouze výstřel do prázdna.

Ještě jsem košili více odhrnul, aby se nenamočila, i když to nikterak nepomohlo, za chvíli byla látka kolem Jacka nasáklá vodou z ručníku.
Drobné kapičky čiré vody mu stékaly po břiše až na prostěradlo, kde se vsákly. Přál bych si umět, abych se směl ztratit stejně jako voda, když se vsakuje.

Shrnul jsem mu vlasy z čela.

Je toto možné...?
Nejsem schopen tomu uvěřit, natož uvědomit si, že jsou to jeho rty po kterých toužím.
Po kterých planu jako oheň po dřevě.
Jako vyprahlé savanské zvíře po vodě.

Jako rty po rtech.

Jenom představa dotýkat se jich...

Rychle jsem vstal a odvrátil pohled. Přesvědčil jsem svou mysl, že už jsem pomohl dost a i s krabičkou cigaret jsem se rychle vytratil z pokoje.

Nesměl jsem se ohlédnout, nesměl, ale stejně jsem se na něj ještě na vteřinu podíval a vzpomněl si na to, jak si skousl ret.

Musel jsem to udělat taky, jinak bych se neudržel.

S lehkým spožděním je tu nová část.
To je tak, když nemáte data a žijete na WiFi z restaurace.
(☞ ಠ_ಠ)☞
Sousko jak se patří!
Užívejte prázdnin. ;)

Lait