𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

22| Test

Jack

,,Čtyři hodiny? To je rekord," uznal jsem od monitoru notebooku, kde jsem měl rozkoukaný už třetí díl seriálu.

Když jsem se na ně tak díval, jak stáli vedle sebe, chtělo se mi smát.

Brook - utahaný a zmožený.
Olet - ještě stále plná energie.

Bacha Francie, žene se hyperaktivní bomba.

,,Rekord v nejdelším času stravený nakupováním?" Brook povolil ruce a všechny tašky dopadly na zem.
Padl rovnou do postele.

,,Ne, rekord v nejkratším čase strávený v nakupování." Trochu jsem přeháněl, ale jeho výraz stál za to.

Já a Olet jsme se nad tím zasmáli.

Malý brouk uvnitř mého těla hryzal do mé duše, jako housenka do listu. Důvod byl zcela prostý.
Co přesně se tu děje?

Dost nekonkrétní otázka, vím, ale je jich hodně a tahle to všechno, včetně mých emocí, shrnuje perfektně.

Že bych si vážně našel nového kamaráda?

Sjel jsem pohledem na svítící obrazovku, kde byly pokřivené obličeje hlavních postav, jak jsem přehrávání zastavil v náhodné chvilce, a tak jsem se nad tím vším zamyslel, že jsem se musel kousnout do rtu a zároveň si hrát s prstenem, abych z ničeho nic nevrazil hlavu do zdi a ukončil to.

,,Jacku," probudila mě až Olet, ,,ještě brnkni, do Francie dlouhý let."

,,Vždy k vašim službám, madam," přehrál jsem francouzský přízvuk a zbavil se pocitu hryzání.

,,Brooku," s rukama v bok se otočila na blonďáka, ,,kdyby cokoli ohledně oblečení, tak taky brnkni."

,,To nehrozí." I přes únavu se uchechtl. Má kamarádka na to nebrala ohled a během pár minut se s námi - ano, s námi - rozloučila a zbyla po ní jen sladká chuť parfému v pokoji.

V duchu jsem si četl názvy všech značek, které měly svá loga na taškách všech barev.

,,Beru to jako, že si mě chtěl umučit fakt hlasitou a bolestivou smrtí," poznamenal Brooklyn ještě stále na posteli.

Svaly se mu napínaly stejně, jako když jsme cvičili, bílé triko mu odhrnulo kus břicha, když si ještě stále prudce mnul obličej a snažil se donutit neusnout ze vteřiny na vteřinu.

Nemravné myšlenky mi ovládly mysl a vyhnal jsem co nejrychleji, jakmile jsem pocítil červeň na obličeji.

Pro jistotu jsem se otočil a začal předstírat, že na notebooku hledám něco zajímavého.

,,Zkus s ní strávit víkend."

Když už jsme u notebooku, trochu mi to připomíná, že stále nemám tu slohovou práci na téma srdce. Jak poetické.

Brook se zvedl na loktech a periferně jsem viděl, jak mě pozoruje.
,,Neurazíš se, když řeknu, že to bych nepřežil? Protože to bych asi vážně nedal."

Upřímně jsem se rozesmál a při pohledu na jeho obličej, který hrál zděšení jsem se rozesmál znova: ,,Chce to trénink."

Už jsem říkal, že ta bílá mu sekne?

,,Házím ručník do ringu." Posadil se úplně, přitom ze mě však nespustil oči.

,,Nějak rychle se vzdáváš," poznamenal jsem, avšak nebylo to myšleno nějak posměšně, spíš jsem si z Brooka chtěl trochu utáhnout.