𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

3| Zábava

Když si učitelka všimla, že stále stojíme, dala povel k sednutí.

Jenom blonďák dál stál před tabulí na které se ještě teď leskla voda z houby, kterou někdo použil před hodinou, aby smazal nevhodná díla a ušetřil nás tak dalšímu proslovu slečny Streach.

Zástupce ředitele odešel bez dalších slov.
Ozvalo se za ním jen zaklapnutí dveří.
Někteří lidé jsou opravdu povrchní.

,,Třído, toto je Brooklyn. Bude odteď váš spolužák."
Co jiného? Pomyslel jsem si. Zahradník to asi nebude.
Na originalitě seznámování tomu učitelka Streach moc nedala.

Brooklyn dál stál a nevypadal nijak nervózně. Ani se nehnul, žádné mnutí rukou nebo podupávání nohou.
Choval se spíše... znuděně.

,,Nechtěl bys nám něco o sobě říct?" zkusila slečna mile.

Ale Brooklyn dal další větou jasně najevo, že o její milost nestojí.
,,Můžu si sednout?" Bylo jediné, co pověděl.

Slečnu to zaskočilo, polovinu třídy taky - ta druhá půlka využila chvíli nepozornosti učitelky k odepisování zpráv na mobilu.

,,Jistě," vzpamatovala se slečna, ,,usedni vedle Mariky."

Sledoval jsem Brooklyna, jak poděkoval pouze kývnutím hlavy a rozešel se k lavici, která byla v prostřední řadě asi dvě lavice přede mnou.

Já seděl u okna na kraji.
Důvod, proč Olet seděla se mnou a nedala radši přednost dívčí společnosti alias Marice, byl proto, že je učitelka přesadila.

Často se bavily a Marika neodolala odepisovat od Olet.
Takže dívky rozesadily a já byl jediný, kdo měl u sebe volno. Díky tomu jsem však mohl děkovat za tak skvělé kamarádství, které mezi námi vzrostlo za tu dobu.

Děkoval jsem všemu svatému, že jsem nedostal do lavice Mariku, její přítomnost se pro mě rovnal infarkt do dvou hodin.
Při nejlepším.

Brooklyn zaujmul místo a Marika se nenapádně posunula na své židli dál od něj.
Brooklyn to v její blízkosti musel vidět, ale nedal na sobě nic znát.

Mezitím, co si odkládal batoh na poutko u lavice, učitelka začala opět vykládat.
Tentokrát už dávali pozor všichni, jelikož nechtěli riskovat zabavení mobilu, které by jim hrozilo.

,,Brooklyn to tu jistě ještě nezná, všechno to bylo vcelku narychlo," vykládala a popravila si brýle, když vzala do rukou třídnici, ,,někdo by ho tu po škole mohl provést. Mariko?"

Blonďatá dívka strnula: ,,Omlouvám se, paní učitelko, ale odpoledne mám na starost výbor Jarní slavnosti," řekla nejsladším hlasem.

Od dívky jako byla Marika se tato věc očekávala - organizování a zařizování akcí, jako Jarní slavnost.

Kterou i tento rok již po třetí vynechám.

Slečna Streach nespokojeně mlaskla a zahleděla se do třídnice.
Toto mě opravdu nebavilo a tak jsem si začal pohrávat s černým prstenem, který měl na sobě zlatě nabarvené listy a plody vinné révy.

,,Olet, co ty?"

,,Já mám výtvarný kroužek," odpověděla Olet a tmavé oči prozrazovaly, že jí je to upřímně líto.
Narozdíl od Mariky.

,,Jacku," pověděla učitelka nadějně, ,,ty určitě nic nemáš."

Zvedl jsem pohled a přestal si hrát s prstenem.
Periferně jsem cítil Brooklynův pohled, který se do mě zabodával.

,,No, vlastně mám dodělat sem..."

,,To jistě počká," přerušila mě slečna, ,,odpoledne provedeš Brooka po pozemku školy a pomůžeš mu se ubytovat."

Zaklapla třídnici tak hlasitě, až někteří poskočili leknutím.

Střetl jsem se s pohledem od Brooklyna.
S nezájmem si mě prohlédl a otočil se zpět.

Kousl jsem se zevnitř do tváře.
Tohle bude zábava.