𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

19| Oblečení

Jack

,,To vypadá fakt..."

,,Modře? Jo," doplnil jsem Olet, ,,podle toho to taky bolí."

Rychle jsem si upravil košili a nervózně se rozhlédl po Bobobě kavárně, jestli mne někdo neviděl.

Olet si mě se starostí v očích prohlížela a neměla slov, což se mi stalo poprvé.

,,Tohle si musím s Marikou vyřídit! Přece..."

,,Ne!" vykřikl jsem automaticky a loktem málem strhl na zem hrníček s mým zakoupeným čajem.

Dohromady to udělalo dost velký rámus na to, aby se na nás pár lidí otočilo, paní za pultem se na mě výhružně zamračila.
Výmluvně jsem se usmál a počkal dokud se ostatní nepřestanou zajímat o mě a Olet.

Naštěstí netrvalo dlouho a kavárnu brzy protrhly zvuky několika tichých hlasů.

Oddechl jsem si.

,,Jacku," šeptla Olet, ,,tohle musíme někomu říct. Nesnesu se na tohle dívat." Chytla mě za ruku, kterou jsem na stole nechal poté, co jsem naroval hrníček.

Její dotek ve mně vyvolal příjemné teplo.

Nemohl - nechtěl - jsem mé jediné kamarádce lhát, i když jsem jasně sám řekl, že o naší dohodě s Brookem nikomu neřekneme.

Marně jsem si namlouval, že Olet je vyjímka. Ne, není vyjímka, ale já neměl na vybranou.
Strachovala by se a nejspíš by se i pěkně na Mariku naštvala, mezitím, co já bych měl poklidný plán s Brookem, který nikomu neublíží.

Někde válka, jinde mír a láska.
Prosto to bylo nefér.

,,Mám s Brookem dohodu." Zvedl jsem hlavu a zpříma jí hleděl do čokoládových očí.

Její stisk zesílil. Nadechovala se, aby mě zavalila vším možným, avšak jsem ji předběhl: ,,Vše ti vysvětlím, ale nech mě ti to říct celé."

Tmavovláska neváhala a rychle, až se jí copy rozházely kolem, zakývala hlavou, že neotevře pusu, dokud jí nedám prostor.

A já ji žádný nedal, spíš jsem ho ani nedokázal udělat.
Polohlasem jsem mluvil od momentu, kdy jsem odešel z její návštěvy do kampusu, kde jsem se setkal s Mikeym a ostatními, kteří už na mě měli zálusk.

Při odstavci, kdy jsem vypravoval, jak mě Brook "zachránil", měla tendence něco říct, ale můj pohled jí opět uťal.

Musel jsem to říct hned vše, později už bych nenašel odvahu.

Přesunul jsem se k části do doby, kdy jsem se probudil, vyhnul jsem se popisování bolesti při každém nádechu, jelikož už teď Olet byla na pokraji srdeční zástavy, a monolog jsem zakončil dohodou, která vznikla mezi mnou a blonďakem.

Kdyby nešlo o vážné téma, nejspíš bych to zakončil větou: ,,A žili šťastně až do konce."
Teď bych na sebe raději vylil čaj z hrníčku, než bych se přinutil to říct a ještě do toho se zasmát.
Nebo třeba jen usmát.

,,A jaký máš plán?" Olet se stáhla hlouběji do opěradla židle.

,,Po pravdě?" Zvedl jsem obočí.

,,Po pravdě." Složila si ruce na hrudi.
Stále vypadala, že by kdykoli mohla odjet rychlou do nemocnice, náznaky jsem však poznal, že už je s tím vyrovnanější více, než na začátku.

,,Žádný."

Neměl jsem tušení, jak Brookovi pomoct od závislosti.

Olet nic neříkala, pouze nasála vzduch nosem, až se jí nozdry rozšířily.
S výdechem zavřela oči a poté je otevřela už plně vyrovnaná se situací.
,,V knihovně se určitě něco najde. Krom toho - je to skvělá možnost se s Brookem více sblížit."

Mohl jsem jí říct cokoli, ona vždy přišla s něčím chytrým.
Někdy jsem pochyboval, jestli to není ona, kdo z nás dvou je ten chytřejší.

,,Zkus pro jednou nemyslet na vztahy," vyčetl jsem jí se smíchem, který odlehčil situaci.

,,Víš, co by odlehčilo situaci?" Olet na mě zakmitala obočím a bílé zuby se jí zaleskly jako žralokovi, který zachytil pach krve. Neodpustil jsem si myšlenku na pohádku Hledá se Nemo.

,,Nakupování," odpověděl jsem stejně, jako má kamarádka, akorát s tím rozdílem, ze ona z toho měla mnohonásobně větší radost, než já. Na nakupování jsem neměl náladu, po včerejšku jsem si chtěl prosto lehnout a děkovat bohům, že vůbec žiju.

,,Víš, že kapesné dostávám po měsíci, tenhle týden mi to sotva výjde na všechny obědy a večeře," snažil jsem se vymluvit a svou lež jsem se snažil zamaskovat usrknutím čaje, který příjemně rozbrnil mé tělo.

,,Klidně ti to zaplatím." S prosebným výrazem v očích už nevypadala jako žralok, ba naopak vypadala jako roztomilé štěně, kterému by každá dívka nejraději uvázala mašli na hlavě.

Povzdechl jsem si a zahleděl jsem se do tmavé tekutiny v bílém hrníčku. ,,Olet..." A pak mi to došlo. Olet by šla nakupovat s kýmkoli, jen, aby nebyla sama. Potřebovala se ještě na pár dní zabavit, než odjede do Francie.

A Brook se také musel odreagovat od cigaret - všechno jeho oblečení páchlo po nikotinu. Za ty dva týdny už jsem si na to zvykl, ale Brookovu závislost a chuť to ještě více podporuje.

Má kamarádka za stolem znervozněla, když jsem se delší dobu nemohl odhodlat k odpovědi.

Zvedl jsem koutek rtu do úšklebu: ,,Něco mě vlastně napadá."

Minule jsem Vám zapomněla poděkovat za překonání hranice 200🌟 a 1K přečtení na tomto příběhu! Nepřipadá mi to tak dlouho, co jsem Vám děkovala za 100🌟 a už je tu další hranice. Za tu krátkou dobu se tu objevilo pár dalších čtenářů, což mě vždy neskutečně potěší, stejně jako vaše komentáře. ( ◜‿◝ )♡

Asi to moc prožívám...
Myslím, že už jsem to dost obkecala. :D

Zatím byee.
Lait