𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

12| Lev

,,Nějak se nám nezapojuješ, Duffe," zapředla Marika a i ten, kdo si mě doteď nevšímal, se na mě díval.

Přál jsem si, aby mě ta sedačka vtáhla do sebe, abych se vyhl téhle konverzaci.

Cítil jsem na sobě Oletin pohled, doslova do mě vypaloval díru.
Nebo to možná byl Brooklynův pohled.
Těžko říct.
Neodvážil jsem se to zjistit.

,,Nemám zájem, stačí se mi dívat," pověděl jsem a nuceně se usmál.

,,To ale není fér, do hry se musí zapojit všichni."

Probodával jsem pohledem blondýnu a ještě stále se divil, že můj dech se drží v pravidelném tempu.
Zato srdce mou mysl neposlouchalo.

Podíval jsem se na Olet a na sucho polkl.
Obočí měla nakrčené a pusu otevírala naprázdno jako kapr, jako by nevěděla, co má říct dřív.

Její dva nejlepší kamarádi na ostří nože.

,,Pravda nebo úkol, Duffe?" zavrčela Marika povýšeně a zvedla jeden koutek úst.
Všichni si užívali mou bezmoc, šlo vidět, že jim jsem k smíchu.

,,Mariko," špitla Olet, ,,jestli nechce, tak..."

,,Počkej, třeba bude ještě skvělý hráč," odbyla ji okamžitě světlovlasá dívka.

Má poslední naděje na záchranu právě zhynula.

Zhluboka jsem se nadechl: ,,Pravda."

,,Jak jinak," uchechtl se Mikey a přitom mi neuniklo, jak si k sobě Mariku tisknul.

,,Jsi gay?" vyhrkla Marika otázku dříve, než jsem sám očekával.
Spíše mi připadalo, že to celé měla naplánované.

Trefila se do černého.
Plný zásah.

Nemohl jsem zde přede všemi říct, že nevím. Že já sám, majitel tohohle těla, nevím, kam patřím.
Někteří byli mladší než já a měli toho za sebou naopak více než já.

,,Úkol," odpověděl jsem na místo pravdy.

Pár lidí se zasmálo a něco si šeptli.

Marika se pro sebe ještě více usmála, až jsem začal litovat, že jsem neřekl pravdu.
Pohodila vlasy a jen krátce se podívala na Brooklyna.

Jak klidně jsem se na venek tvářil, uvnitř  mě byla bouře.
Hřmějící a hrozivá... Silná.

,,Tvým úkolem bude políbit Brooka."

Několik lidí najednou zvýšilo hlas v jednohlasném: ,,Whooo!"

Olet se snažila Mariku přesvědčit, že je toto už moc.
Dívky na stejné pohovce, kde byl Brook si mezi sebou vyměnily pár slov, zasmály se tomu a uvolnily místo.
Pro mě.

Nic z toho jsem ale nedokázal vnímat.

Nedokázal jsem ani nic namítnout.

V duchu jsem si nadával, jaký jsem idiot, jak bych se nejraději vyfackoval, že jsem sem šel.
Věděl jsem, že mě Marika nenechá jenom tak a přesto jsem jí skočil do pasti.

Skočil jsem přímo do sítě utkané jedovatým pavoukem.

Přesně toto byl důvod, proč jsem se držel stranou.
Stranou od všech a všeho.
A teď je to v háji.

,,Nemáme na to celý večer," vybízela mě dál blondýnka.

Neodvážil jsem se na Brooklyna vůbec podívat.

Dopil jsem poslední doušek piva a když jsem se stavěl, opět jsem se zhluboka nadechl.

Prošel jsem kolem hloučku lidí a šel rovnou k pohovce.

Čtyři kroky.

Olet se mi pohledem omlouvala, ale já ji nedokázal vnímat.

Tři kroky.

Atmosféra by se dala krájet.

Dva kroky.

Setkal jsem se s jeho pohledem.
Jeden koutek rtu měl zvedlí vzhůru.

Jeden krok.

Sedl jsem si na pohovku vedle něj.
Měl vyzývavý pohled, takový, jaký já ne.
Já to chtěl mít pouze za sebou.
Avšak za žádnou cenu jsem nedával najevo, jak se toho děsím.

,,A Jacku," zatrylkovala Marika, ,,žádnou cutku. Pořádný polibek, ať nám na to náš Broočík nezapomene."

Brook se tiše zasmál, pro něj to bylo pobavení. Pro mě druh mučení.

Na vteřinu jsem zavřel oči.

Jeden polibek, dělej, nebo to dopadne ještě hůř.

Otevřel jsem oči a Brooklyn už byl jen kousek ode mě.
Byl jsem nervózní, ale nemohl jsem si teď začít hrát se svým prstenem, jak to vždy dělám, když se cítím nesvůj.

Místo toho jsem si skousl ret, čehož si kluk naproti mně všiml.

To už byl ode mě však jenom kousek, takový kousek, že jsem na tváři cítil jeho horký, po alkoholu páchnoucí dech.

Hodil jsem vše za hlavu.
Úplně vše.
Nejspíš i tu hlavu.

A přitiskl své rty na Brookovi.
Nejdřív pouze lehce, ale já tušil, že kdybych to teď ukončil Marice to stačit nebude.

A tak jsem to zopakoval, přitom jsem pootevřel rty a Brook mě následoval.
Vnikl jsem mu jazykem do úst, což od někoho jako já nečekal.
Podcenil mě.

Připadal jsem si zvláštně, jak jsem tak přejížděl jazykem o Brookovo patro úst, jak jsem ho škádlil, připadal jsem si tak, jako nikdy předtím.
Neporazitelně.
A zároveň úžasně.

Kolik na mě spočívalo očí a já se najednou cítil uvolněně.

Blonďák se mi to vše snažil vracet, ale já z nějakého důvodu byl ten, kdo tu teď velel. Teď jsem byl já lev.
Teď jsem byl králem.

Velel jsem téhle zemi silnou diktaturou.

Pohladil jsem svým jazykem ten jeho.
Zopakoval jsem to ještě jednou, než jsem se pomalu odtáhl.
Až tehdy, kdy měl tvář jen kousek od mé, rty ještě stále lehce pootevřené kvůli mně, vážně až tehdy jsem si uvědomil, že to nebylo tak zlé.

Vůbec to nebylo špatné.

Navzájem jsme si s něhou hleděli do očí.

Jak bych si přál to udělat znovu, bavilo mě ho škádlit, jeho rty přece byly jenom kousek, stačilo by jenom...

,,Už bych měl jít."
Můj hlas byl zastřený, stačilo by trochu ztlumit a proměnil by se v šepot.

Postavil jsem se, přičemž se mi před očima objevily hvězdičky.
Všichni přítomní nevěděli, kam dřív s očima.
Marika ztratila dech, což byla asi jediná věc, která mě potěšila.

Vystřelil jsem k východu a již se neohlížel.
Cítil jsem, jak mi tělem proudí adrenalin, až jsem musel ruce sklidnit nějakým pohybem - prohrábl jsem si vlasy.

Olet mě dohnala až u schodiště, pohotově si srovnala triko, aby bylo jako předtím.

,,Hodím tě na kolej," byla jediná věc, kterou řekla.
Byl jsem rád, že se mě na nic nevyptávaval, i když bysme měli prodiskutovat hodně věcí.

Za pochodu jsem přikývl.

Zároveň jsem se však na koleje netoužil vrátit, protože až se ráno probudím... Brooklyn tam bude také.

Scéna je odkazem na film After, který jsem měla - mám - v oblibě stejně jako knihy. ♡

Lait