𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

25| Čarodějnice

,,Ještě jednou promiň," omluvila se mi lítostivě už po desáté Liana, která seděla naproti mně u ostrůvku.

,,To je dobrý," ne, to teda není, ,,budu v pohodě." Díky zarudlým očím, které slzely třikrát tolik, co normálně, jsem vypadal jako zaostalý neandrtálec, co týden nespal.

,,Važ si jejích omluv, moc často jimi neplýtvá." Aspoň Brooklyn se cítí lépe a ve své kůži. Sprcha mu opravdu pomohla odlehčit tíhu z ramen.
Mezitím, co se mi do očí snažil dostat nějaké kapky, které našla jeho sestra, jsem už začínal pomalu zaostřovat pohled.

Z Brooklynových vlasů na mě občas dopadla studená kapka vody.
Měl na sobě čisté oblečení - mikinu, která byla do půli těla rozeplá, mi umožňovala hezký výhled. Tepláky na něm plandaly a jinak byl bos.

Já sám si musel sundat triko, které jsem měl pod košilí, jelikož na něm také skončila tekutina. A tak jsem byl zase jenom v košili.

,,Už by to nemělo tolik bolet," uznal blonďák a usmál se. Jestli bych oslepl, tohle by mi chybělo nejvíce.

,,Díky." Několikrát jsem zamrkal.
Liana se zhluboka nadechla a během toho, co její sourozenec schovával léky, ke mně opětovně natáhla ruku.

,,Asi bychom měli začít znova," když zvedla koutek rtu, nemohl jsem si pomoct, viděl jsem v ní Brooklyna, ,,jsem Liana, mladší sestra tohohle ňoumi." Hodila obočím na bratra a ten na náznak popuzení prudce zavřel dveře skříňky, kam schoval lahvičku.

Cuklo mi ve rtu a přijal gesto: ,,Jack, kamarád - podle tebe - tohohle ňoumi," neodpustil jsem si také rýpnout.
Potřásli jsme si.

Brooklyn se opřel o linku a skřížil ruce, jeho svaly se zdály být větší.

,,Spiknutí v přímém přenose? Jacku," moje jméno z jeho úst bylo tak nádherné, ,,být tebou, dávám si na ni pozor. Dokáže být mrcha." Natáhl nohu a strčil do barové stoličky na které Liana seděla.

Ta se otočila kolem dokola a při přímém pohledu na Brooka mu ukázala svůj prostředníček.
Tomuhle sourozeneckému pošťuchování jsem se zasmál.

Ještě chvíli do sebe navzájem ryli a i dívka, jako Liana, dokázala být sprostá jako dlaždič. Bylo nádherné vidět ho uvolněného, sebevědomého.
Brooklynovi se ji podařilo umlčet, až když před ni postavil talířek s pro mě známým koláčem.

,,Jak se jmenují ostatní?" optal jsem se do následného ticha, kdy jen sem tam šlo slyšet Lianino zamlaskání.
Letmo jsem věnoval pohled fotce a otočil se s očekáváním zpět.

Slova se ujal Brooklyn: ,,Ta dívka nalevo je Tai, mladší z dvojčat a taky vydařenější," neodpustil si a usedl vedle mě na stoličku.

Věnoval mi vítězný úsměv se kterým se taky Lianě pochlubil.
Při pohledu na jeho rty mě polilo horko. Přišlo mi, že čím dýl s ním trávím čas, čím dýl se mé tělo vystavuje jemu, tím víc po něm toužím.
Jako radiace po všem živém, nejdřív pomalu a potom rychle.

Liana nespokojeně - hlasitěji - mlaskla: ,,A ten kluk je Jude, mistr ve skládání rubikobých kostek."
Já nikdy neposkládal ani jednu a tenhle kluk - Jude -, který je minimálně o polovinu let mladší než-li já, je v tom mistr.

Život je boj.

,,Tai má zase hudební sluch," řekl tentokrát Brooklyn po mé levici a při pohledu na fotografii se v jeho očích cosi zalesklo... Stesk?

,,Tady tohle pako," ukázala Liana lžičkou na jejího bratra, ,,je zase mistr v padání do problémů." V Lianiném hlase jsem uslyšel osten vzteku, který tam předtím nebyl.
Brooklyn se však zdál být klidný, ani se na sestru nepodíval, když se otočil na mě a začal představovat posledního člena rodiny - co se sourozenců týče.