𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

23| Kouzlo

,,Fialová, nebo bílá?" Vytáhl jsem z police akorát do ruky padnoucí učebnici a shlédl dolů na Brooka. Štafle o třech schodech pode mnou zavrzaly.

Brook vystrčil hlavu zpoza knih, které držel a snažil se najít pohodlnější polohu.
,,Bílá," rozhodl nezaujatě, ,,to je to tak důležité?"

,,Barvy řeknou o člověku mnoho," konstantoval jsem a vrátil fialovou učebnici zpět. V ruce mi zůstala, už zmiňovaná, bílá kniha, jejíž obal hlásal španělštinu pro začátečníky.

Brook svraštil obočí: ,,Co to říká o mně?"

Seskočil jsem na parkety, přesto, jak byla knihovna rozlehlá, můj seskok se tu rozlehl mnohem více, než jsem očekával.
Dívka s drdolem kousek od nás mě spražila pohledem, se kterým by se mohla rovnat slečně Streach.

Výmluvně jsem se usmál - pokusil jsem se spíše zvednou dva koutky směrem vzhůru -, protože jsem se neodvážil vydat jedinou hlásku.

Nakonec jsem hrdě položil bílou knihu na další tři, které si Brook držel už z předešlých cest po uličkách budovy.
Knihy patřily dějepisu, matice a chemii - předměty ve kterých se mohl Brook vyrovnat prvňákovi.
Na základce...

Dost určitě přeháním, ale i ty nejzákladnější fakta mu chyběly, a bez nich jsem se ani nedivil, když nechápal vše po nich.

Tentokrát tiššeji jsem začal: ,,Bílá je barva nevinnosti a čistoty," Brook se uchechtl, já bez povšimnutí pokračoval dál, ,,lidé, kteří v této barvě nosí oblečení, chcou často přesvědčit okolí o své nevinnosti. Byla to i oblíbená barva Daisy v knize Gatsby, která také na své okolí hrála svatouška, i když to tak úplně nebylo."

Můj hlas na konci došel až k děsivému šepotu, a Brooklyn se zdál i zaujatý mým vyprávěním.
Zdálo se to aspoň do té doby, než promluvil: ,,Přečteš mi v tom i budoucnost, nebo mužem jít?"

,,Jsi fakt strašný," vyšlo ze mě náhle a ještě jsem se tomu hrdelně - a samozřejmě tiše - zasmál.

Moje hormony se musely splašit, jako koně na dostizích, když se Brookovy oči náhle zaměřily na má ústa.

Doprdele..., kde je kyslík?

To globální oteplování tu přišlo nějak rychle.

,,Měli bysme jít." Usměju se křivě, když mě nemravné myšlenky, co bych s jeho rty mohl dělat, napadnou jako nečekaný virus.

To na té párty... Bože, lituju toho.

Měl jsem příležitost, ale v té době jsem ho neznal a ani on sám nebyl plně otevřený.
Když na to tak myslím, vzpomínky a minulost jsou někdy horší, než jakýkoli jiný trest.

Vrazil jsem do štaflí. Brunetka se znova otočila - mnohem naštvaněji - a byl jsem si jist, že slečna Streach by souboj v naštvaných pohledech prohrála.

Brook křečovitě stáhl obličej, aby nevyprskl smíchy. Jeho grimasa vypadala vtipně, a tak, když jsem znova opakoval: ,,Už jsme na odchodu," sám jsem držel smích na uzdě.

Dostrkal jsem Brooklyna k pultu, kde knihovnice zaznačila půjčené knihy do počítače, a poklusem jsme vyběhli ze dveří.
Stihli jsme ještě sejít schody, než jsme se oba rozesmáli, v všudy přítomném ruchu se naše hlasy ztratili.

Ale jeho smích se přeslechnout nedal, byl zároveň i nakažlivý. Líbilo se mi poznat další stranu Brooka.

Vše tajemné má své kouzlo.

Vše nádherné má svou moc.

***

Víkend mi přišel vhod.
Ještě myslí v říši snů jsem zamrkal a zkontroloval čas na mobilu - krátce před devátou.