Brooklyn
Pitomý nejsem, mezi nejchytřejší taky všam nepatřím.
To, co jsem s ním uzavřel byla pěkná pitomost, výstřel do vzduchu, záchranný kruh uprostřed moře plného žraloků.
Říkejte tomu, jak chcete.
On byl chytrý více než dost, v hodinách jsem ho občas pozoroval.
Jenom z tohoto malá jsem usoudil, že by mi mohl pomoci.
Však on najde způsob. Opakoval jsem si, když mi můj vlastní nápad přišel hloupější a hloupější každou minutou navíc.
On sám stačil jako důvod zbavit se cigaret a kouření.
Když jsem byl s ním, měl jsem dojem, že chci být lepší, zpočátku teda ne, ale jak šel čas a já s ním trávil více okamžiků, začalo se to projevovat více.
Kouřit jsem začal, abych někam zapadl, kamkoli, i mezi lidi, kteří na tom byly společensky špatně.
Moje přání někam zapadnout se vyplnilo a já už u nich zůstal.
Nestěžoval jsem si, cítil jsem se tam často bezpečněji, než jinde.
Teď už to tak nebylo.
Teď tu byl Jack a já měl tendence mu pomoct. Připadalo mi, že i on se drží dál od větší společnosti, tohle jsme měli společné.
Avšak rozdíl tu byl taky.
Já si přál to odloučení změnit, zatímco jemu osamocení vyhovovalo.
Je zvláštní.
Kolikrát asi řekl tu stejnou větu na můj účet?
ČTEŠ
𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓
Teen FictionJeho rty... Byly úžasné i v tom zmatku a šílenství kolem. Byly teplé a mokré, stejné v jako den, kdy si mě poprvé vzal. Kdy bariéra praskla a dva světy, kdysi od sebe tak vzdálené, se propojily a vytvořily ráj. Byl jsem jako housenka, malá a nenápad...
