𝘉𝘭𝘶𝘦 ✓

13| Budoucnost

,,Omlouvám se," šeptla Olet a objímala se rukama.

Chladný noční vítr si hrál s jejími vlasy, které skoro splývaly s temnou oblohou a oči se matně leskly od lamp, které žlutě zářily kolem cesty ke kampusu.

,,Není to tvá chyba," usmál jsem se smutně, ,,Marika má na mě prosto pifku."
Olet se při tom slově zasmála.

,,Asi máš pravdu," vyměnili jsme si pohled, ,,i tak mě mrzí, že jsem tě tam zatáhla."

Pomalu jsme se blížili ke kolejím, kolem bylo pusto a smrtelné ticho, které tu o víkendech nebylo časté.

Než jsem se pokusil Olet nějak vymluvit její tvrzení, přeskočila mě s další větou.
,,Můžu ti to nějak vynahradit? Co třeba kdybys v úterý přišel k nám, mám čas."

Opravdu se snažila, na jednu stranu mi bylo kamarádky líto, jelikož jsem nechtěl, aby se cítila provinile.
Avšak ona se tak bude cítit, i kdybych jí to rozmlouval do skonání světa.
A jediný způsob, jak se toho pocitu zbavit pro ni bylo, že mi udělá nějaký den hezčí, než obvykle.

,,Mám taky čas," pověděl jsem, ,,víš, že to nemusíš dělat."

,,Ale musím, zasloužíš si to. Nechcu, abys na svou první party vzpomínal ve zlém, tak si uděláme vlastní, která bude stokrát lepší a soukromá!"
Oba jsem se při té představě zasmáli.

Jako malé děti.

To už jsme však stáli před mým blokem a nastal čas se rozloučit.
Věnoval jsem Olet objetí, které nečekala, chtěl jsem jí dát najevo, že to není její chyba.

Ale těžko říct, jestli tomu uvěřila.

***

Ráno přišlo příliš brzo na to, že jsem šel spát kolem půlnoci.

Pondělí.

Unaveně jsem vydechl do polštáře.

Marika pořádala párty v neděli, jelikož v sobotu byli její rodiče doma a nemohla si tam nechat nakráčet celou školu.

Unaveně jsem hodil ruku na noční stolek, abych vypl budík.
Při tom pokusu jsem shodil hned několik věcí, které dopadly na zem a moje uši trpěly dvakrát tolik.
Až na druhý pokus, co jsem dlaní poslepu nahmatával věc stvořenou ďáblem se mi ho podařilo utišit.

Posadil jsem se na posteli a spatřil Brooklyna, kterého budíček nevyvedl nikterak z míry. Šťastný to člověk, usmyslel jsem si poštěvačně.
Budík mám opravdu nahlas. Vlastním  totiž super schopnost usnout kdekoli a kdykoli při čemkoli.

Kdyby Brook nedýchal, myslel bych si, že je mrtvý.

Oblékl jsem se, vlasy projel ledabyle rukou, poté jsem ze země posbíral popadané prsteny.

Dnes jsem se rozhodl pro obsidiánově černý na levou ruku a na pravou přišel také černý prsten, ale s již známou zlatou vinnou révou.

Snídaně se mi táhla, přesto jsem zase brzy seděl ve známé židli v poslední lavici div, že jsem neusl přímo na dřevěné desce - i přes hluk spolužáků -, jelikož jsem nebyl zvyklí nocovat. A celkově párty pro mě byla nová věc, která - nutno říct - neskončila v dobrém duchu.

Za chvíli mělo již zvonit a dobrá polovina třídy chyběla.
Jaké překvapení.

Pořádat párty v neděli má své nevýhody.

Jsem připravený, že dnešní den strávím v lavici sám, jelikož dosti pochybuju o Brookově příchodu.

Náhoda je blbec, nebo má karma své dny, těžko říct, když se blonďák během znění zvonku dostává do třídy a jednou rukou si tře spánek.