You Ready? LET'S GO!!

~5~

„Hotovo!“ pronese Changbin, když dodělá Felixovi jeho vymyšlené tetování.

Během tvorby si toho stihli opravdu hodně říct, i když při tom Felix kolikrát zařval. Nelíbil se mu hlavně pocit, že se mu do kůže vpichuje jehla nespočetněkrát za sebou. A ještě si ho k tomu všemu nechal udělat na vnitřek pravého zápěstí. Jisung se mu smál a Changbin ho okřikával, aby sebou neškubal. Ale i tak se dobře pobavili.

„Hele, Changbine?“ zeptá se narychlo Jisung. „Co máš dneska ještě v plánu?“ Se zvědavostí nakoukne do místnosti, kam si Changbin uklízel své náčiní.

„V plánu mám volno. Nikdo už by přijít neměl vzhledem k tomu, že asi za pět minut zavírám,“ zasměje se na Jisunga a podívá se i na Felixe, který neustále sleduje jeho zápěstí.

„Tak to je fajn! Nechceš jít s náma na oběd?“ rozjasní se Jisung pro změnu a doufá v pozitivní odpověď. K tichému doufání se připojí i Felix a konečně přestane umělecké dílo na svém zápěstí sledovat.

Changbin se na ně s překvapením otočí. Znají se osobně sice jenom chvilku, ale představa, že bude obědvat s někým, čí písničky absolutně zbožňuje, je opravdu neuvěřitelná. Vlastně si ani pořádně neuvědomuje, že jednomu z nich dělal tetování a že se s nimi normálně bavil. Ale nakonec souhlasil s nábídkou: „Klidně! Bude mi potěšením.“

„To nám taky!“ vyhrkne Felix, nejspíše bez sebemenšího rozmyslu a rozhodí rukama.

Jisung s Changbinem se zasmějí a začnou si pomalu balit své věci, aby mohli v klidu odejít na zasloužený oběd.

Při odchodu Changbin vše zkontroluje, zavře a zamkne a konečně se mohou vydat na cestu.

„Kdyžtak mi říkejte jenom Bin,“ začne z ničehonic Changbin. „Changbin je kolikrát moc dlouhý oslovení.“

„Okay!“ ozve se sborově od ostatních dvou.

„Tím pádem, mně můžeš říkat jenom Sung a nebo klidně Han. A tady Felixovi říkej normálně a nebo Lix,“ obeznámí ho Jisung na oplátku.

Chvíli bylo ticho, které Felix prolomil: „Hele...my se sice bavili o hodně věcech...ale zapomněli jsme se tě Bine zeptat, jak jsi se dostal k rapu? A jak ses naučil tak sakra úžasně rapovat?“ zajímá vše Felixe, protože na to opravdu zapomněli.

„No... Já vlastně ani nevím... Řekl jsem si, že bych si to mohl poslechnout, začalo se mi to líbit, začal jsem se rapy učit, a pak jsem objevil vás a objevil jsem konečně styl rapu, kterej mi dokonale sedne. A abych pravdu řekl, tak vůbec nevím, jak jsem se to naučil,“ rozpovídal se Changbin a vysvětloval, jak se ke svému talentu dostal.

„A tancuješ?“ zeptá se ještě narychlo Felix. Jakmile to řekl, Jisungovi vše docvaklo a začal chápat, o co Felixovi jde.

Changbin se na něj zmateně podívá, ale potom odpoví: „No... Zrovna když se mi chce, tak si tancuju, ale extra velkej tanečník teda nejsem,“ trochu se uchechtne a začne znova dávat pozor na cestu.

Felix s Jisungem na sebe v rychlosti pohlédnou. V jejich očích je patrná radost. Pohled odvrátí zpět před sebe a Jisung s velikým úsměvem potichu prohodí: „To je jedno.“