You Ready? LET'S GO!!

~3~

„Hane Jisungu!! Okamžitě vstávej! Už je čtvrt na osum!“ křičí naštvaně Felix z obýváku a konečně se mu podařilo toho spáče probudit.

„Už...?“ prohodí ospale Jisung a nahlas si zívne, když vejde do obýváku taky.

„Ano, už. Máš čtvrt hodiny na přípravu. V půl musíme vyrazit, protože tam cesta trvá tak půl hoďky pěšky,“ rozkáže mu o jeden den mladší chlapec.

„My půjdeme pěšky?“ zarazí se Jisung a vykulí své ospalé oči.

„Jo!“ vykřikne Felix radostně: „Venku je hezky a je škoda toho nevyužít.“

„Tak dobře...“ vytáhne ze sebe ten druhý a odejde se převléknout a udělat si ranní hygienu.

Po opravdu čtvrt hodině se bytem roznesl znovu Felixův křik: „ODCHÁZÍME!“

„Už jdu!“ zakřičel nazpět Jisung a vyřítil se z pokoje, aby mu náhodou kamarád neutekl.

„Hlavně se nezabij ale!“ zasměje se nahlas Felix, když se ta neřízená střela málem přerazila o botník.

„Tak jdem!“ vyhrkne Jisung a energicky otevře dveře. Někdy se opravdu chová, jako dítě. Tahle myšlenka vykouzlila Felixovi úsměv na tváři. Hlavně, že ještě před deseti minutami vypadal, jakoby měl hned umřít. A teď dělá tohle.

A tak se vydali na cestu do tanečního studia.

Po cestě potkali pár fanoušků, které už stihli posbírat. Jsou z toho nadšení. Jsou rádi, že se jim jejich sen pomalu, ale jistě plní.

Došli na místo, všechno se bez problémů domluvilo. Dokonce za to ani nic nechtěli, což přišlo oboum dost divné, ale udělali, tak jak jim řekli. Spokojeni s výsledkem si to hned zkusili, protože s sebou vzal Jisung pro jistotu notebook a nahranou hudbu, kdyby se jim náhodou povedlo si to hned zkusit na větším prostoru. Také že se tak stalo, takže byl Felix za jeho pozornost velice vděčný.

Celí udýchaní z namáhavé zkoušky si odpočinuli a po odpočinku odešli. Ještě jednou poděkovali za možnost si to vyzkoušet a domluvili se, kdy by přišli znovu. Další zkouška v sále je čeká pozítří.

Když vyšli před budovu, Felix se zvědavě zeptal: „Co máme do oběda v plánu?“

„Tvoje tetování,“ odpověděl bez problémů a naprosto klidně Jisung.

Felix si znepokojeně oddechl. „Dobře... Tak jdeme... Sázka je sázka...“ nerad se smíří s tím, že bude mít tetování.

Po cestě ovšem nedělali nic jiného, než že si povídali. Ale většina témat ani nedávala smysl.

„No prosím... A jsme tu!“ zařve Jisung. Znovu.

Nacházeli se nedaleko jejich bytu. Opravdu byl ten tetovací salón na rohu ulice, jak Jisung řekl. Vlastně Felixovi přišlo dost zvláštní, že si ho dříve nevšiml.

Vešli dovnitř. Nikde nikdo. Chvíli se obávali, že mají zavřeno, ale došlo jim, že na dveřích žádná cedulka o závírání nebyla.

Jisung, který si prohlížel vstupní místnost se na chvíli zastavil. Zaposlouchal se do jemu neskutečně známé hudby. Hned jak tu píseň slyšel, věděl, o co jde. Felix hudbu nevnímal. Byl nervózní, prohlížel si pár obrázků a stále přemýšlel nad tím, jaké tetování si nechá udělat.

Jisungovi už zvědavost nedala poté, co někdo tajuplný začal k té písni rapovat. Ale ne jen tak. Bylo to neskutečné. I Felix už si toho dokázal všimnout. Oba se na sebe navzájem velice překvapeně podívali.

„Taky to slyšíš, že jo?“ zeptal se pro jistotu Jisung Felixe.

„Jo...“ řekne Felix docela jistě. Poté s ohromnou radostí, která mu stvořila jiskřičky v očích, řekl: „To je naše písnička, Sungu.“

~~~~

Doufám, že ti kteří to čtou, v tom dokázali najít alespoň nějaké zalíbení.
Jinak vám všem, co jste se rozhodli tohle číst moc děkuji.

Jinak už se pomalu do děje blíží i ostatní.😏

Taky moc nebudu psát tyhle poznámky od autora, takže už toho nechám a užívejte si čtení!❤✨