You Ready? LET'S GO!!

~22~

*Jeonginův sen*

Probudil jsem se v neznámém pokoji. Ale moje věci tu byly, jen to byl zkrátka jiný pokoj. A byly tu dvě postele navíc, které byly prázdné. Potom se ozval odkudsi křik Woojina: „Chane!!! Vrať mi to kuře!!"

Chane? Kdo je Chan? A proč to křičí Woojin? Posadil jsem se a pozorněji poslouchal.

„Jisungu! Minho! Hyunjine! To jste se proti mě jako všichni spykli?!" křičel můj kamarád dál na pravděpodobně různé lidi. Kdo to ale sakra je? Jediné jméno, které mi něco říká je Jisung. Ale dost pochybuju, že by křičel na Jisunga z Jiffell. Zvědavost mi nedala, a tak jsem vyšel z neznámého pokoje do neznámé chodby a automaticky jsem šel za křikem. Došel jsem do celkem prostorného obýváku, kde se nacházelo dalších osm chlapců. Nevím jak se to stalo, ale z nějakého důvodu se mi s pohledem na ně, vybavily jejich jména. Woojin, ten byl jasný. Chan, Hyunjin, Seungmin, Changbin, Minho. A opravdu tu byl i Jisung z Jiffell a s ním i Felix. Vykulil jsem oči a netušil, jak je znám.

„Copak Jeonginie? Něco se ti zdálo, že tak kulíš oči?" zeptal se mě ten, který byl nejspíš Hyunjin.

Snažil jsem se nepanikařit, když vyslovil moje jméno, které nevím, jak se dozvěděl. Pravděpodobně se mi tohle jenom zdá, tak budu dělat, že je znám taky. „No... Vlastně ani ne. Jenom nechápu proč si házíte s kuřetem," zasměju se a většina se přidá.

„Protože rádi trápí starý hladový lidi!" zakřičí Woojin a zežehne nevinně se culící čtveřici.

„Ale Channie je taky starej a nikdo ho netrápí. A to je hladovej pořád," připojí se Felix.

Chan se na něj otočí s pohledem "jako fakt?" a vykřikne: „Já nejsem starej!"

„Jseš," řekne s klidem Seungmin a podívá se na mě. „Pojď si aspoň sednout a nestůj v těch dveřích, Jeonginie." Poplácá na gauč vedle sebe.

Malými skoky se dostanu k pohovce a svalím se na ní. Kluci vrátí Woojinovi kuře a posadí se všude možně po obýváku. Působí to na mě jako kdyby se měla konat nějaká rada.

„Tak..." začne Chan: „rada může začít!"

Ha! Měl jsem pravdu!

„Neznáme se zas tak dlouho, ale rozumíme si skvěle. Máme jednu písničku hotovou, která měla sakra dobrý ohlas. A proto mě napadlo, že bysme měli začít vymýšlet další." Vysvětluje Chan a já se konečně dostávám do obrazu. Jsou tohle kluci se kterýma v mém snu žiju svůj sen? Wow, filozofická otázka. Jestli jo, tak je to ten nejlepší sen, co se mi kdy zdál.

„Ale!" řekne rázně Chan a všichni napnou uši. „Chci, aby jste si to vyzkoušeli sami. Proto jsem vymyslel, že by jsme udělali trojice a v těch trojicích si vymyslíte svojí písničku. Takže rázem budeme mít 3 nové písničky!" Ke konci rychle zatleská rukama, ale my ostatní na něj vyvalíme oči.

„Už jsem dal dohromady i ty trojice. Pak jsem sehnal pár starších tracků, tím pádem si budete moct vybrat." Bylo až vtipné ho pozorovat, jak jen září když nám líčil jeho nápad.

„Tak vzhůru do toho! Řekni nám trojice!" povzbudí ho Jisung.

„Dobře... Snažil jsem se to udělat tak, aby byl v každé skupině jeden z nás tří, kteří nejvíce píší texty a vymýšlejí tracky," ukáže postupně na něj, Changbina a Jisunga. „A pak je v každý skupině jeden tanečník a jeden vokál."

„To zní férově," prohlásí Minho a zakýve hlavou.

„Takže... První skupina je Jisung, Seungmin a Hyunjin. Druhá je Changbin, Felix a Woojin. A poslední jsem já, Jeongin a Minho," sdělí nám své vymyšlené skupiny. Nevím proč, ale složení skupin se mi moc nezdá, abych pravdu řekl. Hlavně kombinace Jisung a Hyunjin, ani nevím proč. Ale Chan je tu ten zkušenější, takže jsem k tomu nic nedodal. Sesedli jsme si po skupinkách a Chan vytáhnul notebook, aby nám mohl pustit pár jeho nápadů na hudbu.

„Mám těch tracků asi pět nebo šest, takže na výběr bude," obeznámí nás ještě a já se nemůžu dočkat, jaký to bude.

Pustí první. Tak to se mi moc nelíbí. Je to smutný a působí to depresivně. Žádná skupina si to nevybrala. „Myslel jsem si to," uchechtne se Chan a pustí další. Ta melodie je pěkná. Mám tendenci u toho pátrat ve vzpomínkách. Hodí se mi k Jisungovo skupině. Taky řekli, že se jim líbí, ale poslechnou si nejdříve všechny. Ta třetí byla taková smutnější, ale tajemná a místy by se dala udělat i šťastně. Po celou dobu, co hrála třetí písnička se Changbin s Felixem usmíval. Asi mají jasno. Ale naše skupina pořád nic. Čtvrtý track na nás byl moc agresivní. A přišel na řadu pátý. Hned jak začal hrát, všichni se na mě podívali a řekli, že je tohle akorát pro mě. Bylo to pěkný. Mělo totakový až vtipný nádech a člověk se musel jednoduše pousmát.

„Tak dobře..." začne Chan a vypne poslední instrumentál. „Jisung, Seungmin a Hyunjin teda berou dvojku, ok?" zeptá se a otočí pohled na jejich trojici. Ti přikývnou na souhlas. „Changbin, Felix a Woojin berou trojku a my máme pětku," shrne naše rozhodnutí. I tak se mi pořád ty skupiny nezdají, ale i tak je to jen sen. A to je něco jiného, než kdyby to byla realita.

„Začít můžete kdy chcete, ale bylo by super, kdyby to bylo hotový do týdne."

„Cože?!!" vykřikne spousta lidí najednou.

„Tak málo času na napsání textu, vymyšlení choreografie a natrénování toho obojího?!" lekne se Jisung. Zvláštní, že se zeptal zrovna on, který hudbu dělá už nějakou tu dobu.

„No... Jo," odpoví s poklidem Chan. „Myslím si, že vám to půjde rychleji, než si myslíte. A hlavně... Jsou prázdniny, takže já mám volno a tím pádem má volno i Seungmin a Hyunjin. Woojin s Jeonginem nemusí do školy. Changbin si může udělat volno kdy chce. Minho má volno od tý doby, co dodělal školu a ty s Felixem se hudbě věnujete normálně. Nevidím důvod, proč bysme to neměli zvládnout," uculí se a opře se o křeslo, ve kterém sedí.

„No... Tak hodně štěstí vám všem a vzhůru do práce!" prohlásí Changbin, zvedne se ze židle a protáhne se.

„Ne! Žádný vzhůru do práce. Vzhůru spát! Je půl druhý ráno!" rozkáže Woojin rázně.
Ona byla celou dobu noc?! A já myslel, že je ráno. Tak jsem asi večer usnul a vzbudil se po nějaké době. Všichni se začali zvedat ze svých míst a rozhodli se Woojina poslechnout. Tak jsem to tak udělal taky. Jediný Chan seděl v křesle a něco dělal na notebooku. Woojin ho probodl pohledem a řekl: „Ty obzvlášť, Chane!" Ten se na něj nevinně usmál, ale pochopil, že Woojin neodejde spát, pokud ho neposlechne.

Všichni odešli do svých pokojů. V tom, kde jsem se vzbudil se mnou byl ještě Felix a Seungmin. Celkem super. Povídali si se mnou nějakou dobu, ale nakonec nás všechny přepadla únava a usnuli jsme.
~~~~

Vzbudil jsem se. Ležel jsem na matraci na zemi u Woojina doma. Byl to jen sen, jak jsem se domníval. Škoda. Ale byl to super sen. Hned jak se vzbudí Woojin mu to musím všechno převyprávět. Do detailu. A jestli se někdy něco takového stane, jestli se opravdu potkám s těma klukama, tak zařídím, aby jsme měli jinak složené skupiny. Zařídím, aby jsme byli všichni spokojení a aby jsme žili společný a nejůžasnější sen, který existuje. Protože pokud budeme všichni šťastní, všechno bude skvělý a tak jak má být.

*******

Tak další kapitola je tady! 😆
A vzhledem k tomu, že ty kapitoly nevydávám tak často, tak jsem tuhle napsala delší.

Doufám, že vás Jeonginův sen nezklamal😅

Děkuji za čtení❤✨💙

Čauveees❤💙❤💙❤💙😘