You Ready? LET'S GO!!

~29~

„Tudy ne, Jeongine!“ okřikne Chan nejmladšího po tom, co málem vlezl do úklidové místnosti.

„Oops... A kdo se tady má vyznat, všude jsou dveře, a ještě ke všemu vypadají všechny stejně,“ postěžuje si Jeongin a raději počká na ostatní.

„Na těch dveřích je cedule 'úklidová místnost', trdlo,“ zasměje se Woojin.

„Ajo...“ podiví se zmíněné trdlo ceduli, která byla dost velká na to, aby si jí kdokoliv dokázal všimnout. Ale Jeongin je zřejmě vyjímka.

Chan vedl skupinu chodbou. Zatáčeli tak často, že kdyby jste všem řekli, ať najdou cestu zpět, nikdo by to nedokázal.

„Hele, Sungu...“ zjeví se Felix a Jisung se polekaně podívá na jeho levou stranu.

„Co?“ optá se nazpět a doufá, ze se nebude chtít bavit o tom, co Minho před nějakou dobou řekl. Jeho slova mu totiž zní v hlavě a ne a ne se jich zbavit. Copak se mu tak strašně líbí, co řekl? Ne! V žadném případě ne!

„Nepřijde ti, že se k sobě Chan a Woojin nějak mají? Jakože- jo, znají se krátce, ale myslím- viděls, jak ho Chan obejmul, ne? A jak si spolu pořád povídaj a smějou. A Woojin už Chanovi několikrát řekl, jak je skvělej a- já to prostě...nechápu?“ začne a Jisung má co dělat, aby stíhal pobírat.

„Uh... No jako-“

„Přemýšlel jsem nad tím samým,“ přeruší Jisunga Hyunjin. Ale přerušenému to nevadí. Beztak nevěděl, co na to má Felixovi říct. A tak stále kráčeli chodbou, Felix po Jisungovo levé a Hyunjin po jeho pravé ruce, společně vedeni Chanem za jejich snem.

Felix a Hyunjin si nenápadně vyměnili úšklebky. A nejspíše telepatickou domluvou se rozhodli znepokojit kamaráda veprostřed.

„Hele, Felixi?“ začne Hyunjin nenápadně. Felix mu krátce odpoví a vyčkává na pokračování, stále sledujíc Jisunga a jeho chování. „Když už jsme u toho, jak se k sobě kdo má, nepříjde ti, že Minho vidí něco tady na Jisungovi?“ uculí se Hyunjin, ale Jisung není schopný to vidět, jelikož schoval hlavu mezi ramena. Pro jeho štěstí má kapuci a nejdou tak zpozorovat jeho červenající se konečky uší.

„No já nevím... Minho je taková flirtujíci osoba, takže u něj to asi jen tak nepoznáme. Matně si vzpomínám na nějaký vzpomínky, ale pamatuješ si, jak Minho pořád flirtoval s tím jedním klukem z tancování? Chudák nevěděl, co si má myslet a co dělat,“ začne Felix svojí smyšlenou historku. Čistě z vyšetřovacích důvodů. Někdy člověk prostě musí lhát, aby byl schopný vidět pravdu. A to se povedlo. Po Felixově příběhu se Jisung bleskově omluvil, skoro se na ně nepodíval, že musí něco dořešit s Chanem a Changbinem. Sebral se a s prázdným výrazem opustil dvojici zákeřných stvoření.

„Vyšlo to,“ pozvedl Hyunjin ruku, aby si s Felixem plácl. Felix udělal, co Hyunjin požadoval. „Jsme skvělí,“ dodá ještě.

„Jojo. Myslíš si, že je možný, aby měl Jisung crushe po tak krátký době?“ zeptá se pihatý chlapec částečně starostlivě.

„Myslím si, že jo. Sice Jisunga neznám jako ty, ale řekl bych, že na holky není, takže to možný je. A hlavně když člověk pozoruje jak se v Minhovo společnosti chová, tak je to vlastně jasný. Jenom musíme ještě přijít na to, jak to má Minho. Aby ho jenom nezneužíval, jako toho kluka v tý tvý historce.“ zasměje se za poslední větou.

„Dobře... Jestli je chcem zkusit dát dohromady, potřebujem ale celej tým. A Jeonginnie bude velitel, protože proč ne a hlavně to od něj nebude tak moc divný. A my dva budeme takový ty hlavní jednatelé, protože já znám dobře Jisunga a ty tak nějak Minha. Minimálně líp jak já, protože jak se ukázalo, tak na tom s pamětí nejsem nejlíp. A ostatní budou ty vedlejší jednatelé, co nám budou nenápadně hrát do karet!“ rozkřikne se Felix nad svým geniálním nápadem. Hyunjin ho okřikne, že tady nemůže takhle řvát. Ale zkuste zastavit zapáleného Felixe.

„Kdo bude komu hrát do karet?“ zjeví se Changbin za dvojicí, která jednotně strachy poskočí.

„Uuhhhmmm... Jak to jenom říct,“ zasměje se Felix a poškrábe se na hlavě.

„Chceme zkusit dát dohromady Jisunga a Minha,“ usměje se ďábelsky Hynjin a ještě děsivěji si promne ruce.

„Oh, aha... A víte jestli jsou vůbec... No, jak to říct... Na kluky?“ zeptá se, až to vypadá, jakoby je bránil, ale po následující větě tato myšlenka nepřichází v úvahu. „Jinak teda hodně štěstí, kdyby něco, tak rád pomůžu. Tenhle ship rád podpořím. Stačilo mi je dneska vidět,“ zasměje se a Felixovi a Hyunjinovi se tak začínají plnit představy.

„Díky!!“ rozkřikne se Felix a oba své kamarády na důkaz díku popadne kolem ramen. Potom je oba přitáhne blíž, aby jim mohl něco pošeptat. Hlavně, aby nikdo nic neslyšel. „A co se jejich orientace týče, tak minimálně Jisung je stopro na kluky. Vím to.“

Hyunjin se přidá: „Minho mi taky nepřipadá jako hetero, abych pravdu řekl,“ a podívají se na Changbina, jestli něco nechce dodat.

„Okej... Tím pádem asi vaše akce může začít,“ došeptají a začnou dělat, jakoby nic. Nasledně všichni tři vyprsknou smíchy a navzájem si postěžují, jak by se měli zlepšit ve hraní a že by je to v podstatě mohl naučit Chan. Přeci jenom budou potřebovat umět dělat vhodné výrazy při tom vystoupení.

„Jsme tady!“ otočí se šťastně tvářící Chan na chumel. Nyní se nacházeli před dveřmi, jejichž cedule nesla nápis "recording studio". Všem se zvědavostí rozšířily oči a vyčkávali, až Chan otevře dveře jejich budoucnosti.

„Vítejte na místě, kde s velkou pravděpodobností strávíme zbytek svého života,“ řekne ironicky Chan, zasměje se a konečně udělá, na co všichni netrpělivě a natěšeně čekají. Otevře dveře.

♡♡♡♡♡♡♡♡

Dobře, tak zaprvé...
SKFJSJHjdjskhJjshdkahNjshdjsksjd
Koukala jsem se na stav týhle storky a docela mě praštil do očí počet přečtení... 555!!!💙😱
JaK?😱

A zadruhý vám teda musím moc poděkovat💞✨

Jsem ráda, že se vám líbí a že to čtete💙❤💙❤💙❤💙❤💙

Taky jsem docela nadšená, že jsem tu kapitolu stihla dneska\(^^)/

Tak děkuju mockrát~

Čauveees❤💓💕💖💗💙💚💛💜💝💞💟