You Ready? LET'S GO!!

~47~

*3rd person's POV*

Je půl desáté večer.
Jaro teprve začíná nabírat na síle a proto není takové teplo. Spíše je opravdu chladno.

„Jsi si jistej, že ti není zima?“ zeptá se mladší s obavou. Přeci jen má na sobě druhý jen slabou bundu.

„Nebooj, mám přeci ještě mikinu pro případ nouze,“ usměje se široce.

„Jenže ne na sobě,“ uchechtne se. „Ještě tady umrzneš a co pak já s tebou?“ zeptá se ze srandy, ale naznačuje, že chce hrát seriózní rozhovor.

„To mě budeš muset asi odnést,“ pokrčí Minho jednoduše rameny.

Jisung se na něj podívá stylem "jako vážně?"
„To si fakt myslíš, že takový tintítko jako já by tě uneslo až k tobě domů?“ Následně se zasměje a starší s ním.

„To máš pravdu, že jsi tintítko,“ složí si stříbrno vlasý chlapec ruce do kapes.

A potom nastane ticho. Jenže ne nějaké příjemné ticho, kdy můžete slyšet pouze pár projíždějících aut, ale trapné ticho, kdy přestanete vnímat okolí a nevíte, co říct.

„Nestavíme se na zmrzce? Tam, kde jsme spolu prvně byli?“ zeptá se Minho nervózně, aby neměl na svědomí ještě více trapnou situaci.

Ale Jisung se jemně usměje. „Poslyš...jsem opravdu dojat, že si pamatuješ naší první zmrzlinu, ale bohužel zavírají v osm, jako většina stánků,“ vysvětlí s lehce patrnou ironií, aby uvolnil napjetí. A taky že se povedlo. „A hlavně přece nechceme, abys zmrznul ještě zevnitř.“ Podívá se na Minha a čeká na nějakou reakci.

Minho otočí hlavu na Jisunga a udělá, co mladší očekává. „Tak to už bys neměl moc na výběr a domu bys mě odnést musel.“ Vítězně se uculí.

Jenže Jisung chce mít poslední slovo. „Nebo bych tě tu nechal a rychle utekl,“ uculí se teď pro změnu on.

Pro Minha to znamená začátek války argumentů. „To bys mi neudělal...kdo by ti pak přes den zachraňoval život?“

„Však on by se někdo našel...a aspoň bych ti nebyl tak dlužnej.“

„Dlužnej mi jseš dost, i kdybych neumrznul.“

„Ale kdybys zmrznul, tak ti nebudu muset dlužit nic.“

„Jednou se setkáme v nebi a tam mi to splatíš.“

„Já myslel, že ty se dostaneš do pekla a svrhneš Satana z trůnu a peklo bude tvoje?“

„Ano, to přesně udělám...a pak tě budu strašit do konce života, protože jsi mě nechal umrznout na ulici.“

„Zapomínáš na to, že bys umrznul ze svojí vlastní pitomosti.“

„Jenže i tak by jsi mě mohl zachránit.“

„Ehem, a i tak bych to neudělal.“

„Ale notaaaak! Vždyť jsem tvůj kamarád!“

„Jestli se jenom bojíš, že by se ti neměl kdo postarat o kočky, tak si je k sobě klidně vezmu, a budou se mít jak v nebi.“

„Myslíš to místo, kam se nedostaneš?“

„Já se tam dostanu, ty ne, tvoje místo je na trůně pekla.“

„Tím pádem by měla tak nevinná osůbka jako ty převzít vládu nad nebem a jak peklo tak nebe budou mít vzorové vládce.“

„To jako fakt?“ začne se Jisung hlasitě smát jejich stupiditě. „To byly teda argumenty,“ promne si oči stále se smějíc.