„Kam že to jdem?" zeptá se Woojin stále rozespalého kamaráda.
Jakmile Jeongin tuto otázku uslyšel, oči se mu rozzářily a jeho únava se stala minulostí. „Koupit ti dárky k narozeninám!!" zakřičí a energicky rozhodí ruce. Jeongin má odjakživa radost z toho, že dělá ostatní šťastnými. V jeho případě to nebylo nic těžkého. Jakoby to byla jeho přirozená schopnost. Stačí se usmát a Slunce začne prosvítat mezi mraky.
Woojin se musel jednoduše usmát. „Ale ty víš, že mi nic shánět nemusíš. Stačí, když strávíme tenhle den spolu a že budeme mít spoustu dalších nezapomenutelnejch zážitků," řekne skromě. Opravdu nic nechce a to, co řekl, mu bohatě stačí. Ale to dítě se jen tak přesvědčit nenechá. Jednou se rozhodl a tak to zkrátka bude.
„Žádný takový! Něco ti prostě seženu! Taky mi dáváš dárky, takže já můžu taky!" skoro zapiští a zkříží ruce na hrudníku.
„Dobře, dobře," zasměje se Woojin Jeonginově projevování. „Hlavně nepišti, prosím."
Jeongin nasadí spokojený americký úsměv a rozkáže k odchodu.
Nikdo neví, jak to dokázali, ale vyhrabali se z domu až po dvaceti minutách. Ale to je momentalně vůbec netrápilo. S nadšením a tvrdohlavým Jeonginem se vydali na dlouhou cestu nákupním centrem, kde je nyní možné úplně všechno.
Vstoupili do toho obrovského proskleného vchodu a vyvalilo se na ně příjemné teplo, za které byli moc rádi, protože venku převládalo aprílové počasí. Pršelo a byla zima. A to je včera potkalo takové příjemně zářící Slunce. Alespoň, že nevystupovali dnes.
„Kam chceš jako první?!" rozkřikne se Jeongin a pár lidí se na ně kvůli tomu otočí.
„Vůbec nevím," zamyslí se Woojin: „Byl to tvůj nápad."
Jeongin se plácne do čela, div mu tam nezbyl červený flek. „No jasný, ale jakože jestli chceš na jídlo, pro oblečení, doplňky, kosmetiku...součástky do auta, prostě cokoliv."
Woojin se nad posledním návrhem nákupu pousměje. „Úplně si nejsem jistý, jestli součastky do auta nějak využiju...Takže- bych asi zašel pro oblečení. Na oběd můžem až později."
„Dobře!! Tak jdeme!!" rozkřikne se Jeongin a začne se chovat, jakoby provázel turisty po památkách. Až na to, že jediný jeho turista byl provázen po obchodech se stojany s všemožným oblečením.
Po dvou bezradných hodinách hledání něčeho výjímečného pro Woojina, dostali oba hlad. Bodejť by ne, když už bylo po druhé hodině a oni pořádně nesnídali.
„Tak kam chceš?" zeptá se ZASE Jeongin. Po celou dobu se ptá snad úplně na všechno.
„No... Třeba nahoru vedle toho knihkupectví. Zapomněl jsem, jak se to jmenuje, ale mají tam dobrý kuře," odpoví Woojin celkem rychle. Jakmile jde o kuře, ví přesně kam jít.
„Dobře," uchychtne se mladší a znovu zavelí k odchodu.
Den se velmi daří a už asi nemůže být ani lepší. Jenže člověk nikdy neví, na koho zrovna narazí, a co osud přinese. A oni dva pod návalem radosti nic takového nečekají.
„Doufám, že už konečně něco najdeme," začne Jeongin u oběda a Woojin ho napomene, že se s plnou pusou nemluví.
Woojin spolkne své sousto, aby náhodou neudělal, co mladšímu vytknul. „Taky doufám, ale ještě jsme nebyli ve třech obchodech,ve kterých nakupuju nejvíc. Takže je pravděpodobný, že tam něco najdem."
Jeongin začne rychle přikyvovat, jako odpověď na Woojinovo usuzování. „Já vlastně ani nevím, co by sis koupil, proto jsme tu společně. Aby sis vybral, co chceš, byl co nejvíc spokojenej a všechn-"
„VY!!" byl Jeonginův další roztomilý proslov přerušen hlasem poblíž nich. Woojin se leknutím zakuckal a byl rád, že se neudusil.
Oba se za tím hlasem otočili a jejich pohledy strnuli na přicházející osobě. Nevěděli o koho jde, ani co po nich chce. Je pravda, že potkali pár lidí, kteří je včera viděli v centru a kteří je pochválili. Někteří s nimi chtěli dokonce fotku. Ale tahle osoba nevypadala jako fanoušek. Neměli jediné tušení, proč je tady. Zatím...
~~~~~~
Dobrý den přeji vám všem💙
Tady máte další výplod mojí mysli
Vím, že se zatím nic moc neděje a že tam ještě shipy nejsou, ale nebojte, všechno bude💙✨ (hlavně se ještě všichni neznaj a neznají se tak dlouho)
Jinak teda... Pokud to vyjde, tak na Vánoce vydám dvě kapitoly (takovej dárek to bude xd)
Užívejte si zasloužené prázdniny❤
Děkuji za čtení✨💙💜😘
Čuveees~
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanfictionStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...