„Kdo jde první z vás čtyř, co ještě netancovali?“ zeptá se Felix a přejede je pohledem.
„Já půjdu. Přeci jenom taky tancuju,“ rozhodne se Jisung, zvedne se a doprotáhne si ruce. „Víš, co máš pustit, Lixi,“ otočí se na kamaráda s jeho provokativním úšklebkem. Ten samý výraz je mu věnován také. Pihatý chlapec se otočí a chystá se pustit hudbu. Ještě předtím, než ji spustí řekne: „Doufám, že myslíme to samý.“ A s těmito slovy začne hrát hudba. Ostatním se k Jisungovi hodila. Ale nikdo jí neznal.
„Co to je za písničku?“ zeptá se Chan Jisunga po dotancování.
„Výplod mojí tvořivé nálady,“ zasměje se Jisung a setře si pot z čela.
„Pěkný...“ pochválí ho Chan skoro neslyšitelně a zamyslí se. Pro Chana to byl opravdu vyvedený track. Vlastně by se vůbec nedivil, kdyby na to vymyslel text.
„Tak další může jít!“ vykřikne stále udýchaný Jisung. „A dělejte, ať se můžem konečně vrhnout na překvápko!“ usměje se od ucha k uchu a posadí se na zem, postupně usrkávajíc z jeho flašky.
Mezi chlapci nastane několika sekundové ticho.
„Já půjdu... Sice nejsem nějakej fanda překvápek, ale když nejde nikdo jinej, tak co mi zbývá,“ pronese do ticha rozhodnutý Seungmin, který si nějakou dobu připadal, jako černá ovce. To se ale změnilo po tom, co jim předvedl jeho oblíbený tanec, na kterém si dává extra záležet.
„Skvělý! Nic víc nelze dodat!“ vykřikl Hyunjin, po pozorném sledování každého jeho kroku.
„Díky,“ zareaguje rychle Seungmin a mírně při tom kývne hlavou. Odejde se posadit a skupina čeká na dalšího nedobrovolného dobrovolníka. Tím se stal Changbin. Jak už říkal Jisungovi a Felixovi, velký tanečník není, ale když chce, tak tančí. Pro jeho štěstí, má na to dnes náladu a hlavně motivaci. Pustí hudbu, stejně jako všichni před ním. Jde vidět, že se snaží. Možná až moc a to Felixovy oči pochytily.
„Hele... Bylo to super, jakože fakt moc a ještě s pomyšlením, že netančíš tak to bylo sakra skvělý,“ snaží se to obejít, aby neřekl něco, co by na Changbinově duši zanechalo šrám.
„Lixi, normálně to řekni. Já se nenaštvu. Koneckonců, nejsem tanečník narozdíl od tebe, takže to bude v pohodě,“ řekne s klidem, usměje se na něj a způsobí tak Felixovi mírné červenání. S údivem si navzájem hledí do očí, ale někdo jménem Chan je nápadným odkašláním upozornil, že není dobré se do takových situací dostávat před publikem.
Felix rychle potřese hlavou a pokračuje: „No... Možná se příště víc soustřeď i na to, jak to vypadá celkově. Kd-když se soustředíš jenom na to a-abys udělal všechno dobře, zapomeneš na to, kam koukáš a jak koukáš a to je při tanci taky důležitý.“ Spousta rychle vyslovených rad zahltila Changbinovi hlavu. Ale i tak si dokázal po Chanově upozornění všímat výrazů ostatních. Vypadalo to asi takhle: Chan se tvářil normáně až na jeho viditelný vnitřní záchvat smíchu. Minho měl úchylný úsměv přes celý obličej, působící dost rejpavě. Tvar Seungminovy pusy by se dal přirovnat k písmenu O. Jisung zadržoval smích a tak se mu zkroutila polovina obličeje. A Hyunjinův výraz totálního nechápání se snad ani slovy nedá popsat. Skvělá skupina různorodých reakcí.
Po Felixově radách se pousměje a poděkuje: „Děkuju za rady, budu se snažit na to myslet.“
„Není za co,“ zamumlá Felix a ani se na něj od notebooku neotočí, aby ho nepotkala další trapná chvíle. Po zklidnění se otočí a s širokým úsměvem, jakoby se nic nestalo, se zeptá: „Tak, Chane, co tam chceš pustit?“
Chan se pousměje a z kapsy vytáhne záhadnou fleshku. „Já bych si to s dovolením pustil sám,“ řekne a Felix odstoupí od počítače.
„Jak je libo,“ pokrčí rameny a posadí se k ostatním.
„Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit,“ dodá Chan stydlivě a posadí se do začínající pozice. V tu chvíli začala hrát jakási písnička. A Chan začal tancovat. Nikdo neví, kde se to v něm bere. Jakoby tančil už od mala. Nyní už to není jen Seungminova pusa, která má tvar písmena O. S tímto výrazem sledovali Chana celou dobu až do posledního detailu.
„Teď se tě zeptám zase já...“ začne Jisung a zhluboka se nadechne. „Co to bylo za písničku?!!“ vykřikne a ušní bubínky všech v sále jeho reakci až moc dobře pochytily.
„Výplod mojí tvořivé nálady,“ zasměje se stejně jako Jisung, který mu předtím odpověděl to samé.
Jisung se zasměje s ním: „Sakra dobrej výplod. Absolutně to miluju! Na to se musí něco vymyslet!“ zakřičí znova a zatřese s Hyunjinem, který na jeho neštěstí seděl vedle něho.
„Dobře...ale...“ dodá Chan a dostane se mu tak neskutečně mnoho zvědavých pohledů. „Chtěl bych vám pustit ještě něco...“ řekne a otočí se, aby řečenou věc pustil. „Myslím si, že se vám bude líbit ještě víc.“ A osudový track začal hrát. A po skončení, všichni přišli o uši doopravdy.
„AAAAAAAA!! To je dokonalý!!“ zakřičí jich hned několik, ale Jisung je i tak nejhlasitější.
„Hrozně se mi líbí, jak je to sentimentální,“ dodá a zní jako odborník. Felix si pro jistotu hlavu podpírá rukama. A ostatní zůstali u svého "pusového Óčka".
„Na to prostě musíme něco vymyslet,“ dodá Changbin a všichni mlčky souhlasí.
A Chan s nadšením pozoroval, jak se situace vyvíjela. S ostatními se dozvěděl překvapení od Jiffell, kterým je první společná písnička. Tou se tedy stala Chanova několikadenní práce.
„Jakože jsem fakt rád, že tu jsem s váma všema, ale můžete mi sakra někdo vysvětlit, proč jste to nejdokonalejší, co mě v životě potkalo?“ zeptá se Jisung a v jeho očích jde vypozorovat ten zápal pro věc. Je nadšený, že se jejich sen začíná pomalu, ale jistě plnit.
A Chan zatím vše pozoroval. Vymýšlel se název písničky, na který přišel Changbin. Proto se rozhodli, že Changbin, Jisung a Chan se vrhnou na psaní textu, jelikož se ukázalo že Chan i Changbin jsou na tom s vymýšlením dobře. A Felix, Minho a Hyunjin dostali na starosti tanec. Nyní byl Seungmin opravdu jako černá ovce.
„Seungmine!“ osloví ho nějaký hlas a on se za ním automaticky otočí. Byl to Jisung. „Ty dostaneš asi nejdůležitější úkol... Seženeš ty dva, co jsme dneska viděli před studiem. Mám z nich dost dobrej pocit. Vlastně... Si dokážu živě představit, jak vy tři dohromady zpíváte... A řeknu ti, je to skvělá představa!" rozzáří se a Seungmin s úkolem souhlasí. A aby je potkal třeba alespoň ve městě, se rozhodl, že rychle opustí studio a bude se snažit je potkat někde poblíž. Jenže marně... Odešli... A pro Seungmina začíná těžký úkol... Sehnat dva chlapce, u kterých jenom ví, jak vypadají. Buď mu bude hrát osud do karet, a nebo pro to bude muset něco udělat.
~~~~~~
Tadáá! Další kapitola je venku😅
Asi jsem se jako rozhodla, že budou delší, no😅 Tak doufám, že vám to nevadí💙❤✨
(Došlo někomu, co to je za první společnou písničku, že jo?😅)
Děkuji moc za čtení❤
Čauveeees~
❤✨💙😘💜
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
Fiksi PenggemarStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...